Kufr

Jeden z nejblíbenějších tv pořadů s Pavlem Zedníčkem jako moderátorema Alešem Ulmem jako jeho poradcem a dozorem. V pořadu šlo jen o pobavení finanční výhra byla poměrně malá 10 tisíc a to jen ,když se vám je povedlo najít někdy to taky byla jen pouhá 100 či 200 stovka. Šlo o to spojit soutěžícího se známou osobností nejčastěji hercem či zpěvákem a pak spolu hádat slova či uhádnout pantonimu a předměty. Pořad to byl velice příjemný a velice vtipný stejně jako Videostop škoda ,že takové soutěže už nejsou. Režiserém byl prvních několik let pan Jan Bonaventura až do své smrti ani v jednom díle potom ho nezapoměl pan Zedníček pozdravovat. Ps-Kde jste vyhrabali Heidi? Co ta měla společního s Kufrem? Mimo toho ,že tam byla jako host? (05.12.2008)

Mě bylo tak líto, když ten pořad zrušili a je mi to líto dodnes... ČT by mohla zrušit některé perly jako Hodina pravdy - vážně na to někdo kouká? A vrátit tento starý osvědčený formát... nasmála jsem se neuvěřitelně a i když vím, že to není nijak hodnotný či bezchybný pořad, tenhle styl zábavy je mi prostě příjemný a milý... (10.06.2012)

Kufr, to je jednoduchý, ale funkční a docela zábavný pořad, který se snad asi jako jediná TV soutěž hrává i normálně mezi lidmi na různých (nejen) alkoholových posezeních. Úroveň pořadu mnohdy závisela spíš na konkrétních účastnících, než na konceptu hry, nebo pořadatelích. Alespoň o tom svědčilo těch pár dílů, co jsem viděl, ale občas se člověk tím ujetým ztrapňováním při pantomimě dokázal i pobavit... A Zedíček? Nemohu si pomoct, ale z jeho specifického projevu se mi zvedal kufr :) 4/10 (12.12.2008)

Na hodnocení nebudu nic měnit, ale v sobotu 11.5.2013 jsem se díval na "znovuzrozený" Kufr po deseti letech od posledního pořadu a nechápal jsem, jak mě to mohlo dříve tolik bavit. Zedníček to moderoval tak, jakoby někam neustále spěchal. Vtipů tam bylo pomálu a vrcholem trapnosti bylo vystoupení dua Mladý-Náhlovský. Za tento vzpomínkový pořad bych dal maximálně jednu hvězdu za stále dobře šlapající YO-YO Band. (13.05.2013)

Hádej, hádej, hadači a třeba se zadaří, a když ne, tak se kopec legrace uvaří, vlastně kufr. Léta páně 1992 na televizní obrazovky vtrhla zábavná soutěž, která si do svého názvu dala zavazadlo, což působilo i tak trochu tajemně. Do té doby snesitelný Pavel Zedníček se stal rázem originálně nesnesitelným moderátorem, který potrhle šaškoval mezi "svými". Nejčastěji byli do studia zváni právě herci, mezi nimiž byli nezřídka právě jeho herečtí kolegové, ale směs účinkujících byla poměrně pestřejšího rázu a vystřídala se zde úctyhodná řádka známých osobností ze všech možných uměleckých oblastí. Soutěži šéfoval Aleš Ulm, který se vedle dramaturgem stal také jakýmsi arbitrem, který striktně dohlížel na dodržování pravidel během jednotlivých relací. Hádat slova, předměty a další "bombastické" kratochvíle, z nichž byla vrcholem pantomima, bylo však nad moje síly. Je záhadou, a to větší než obsah kufru, že něco tak nudného, blbě uhozeného, uřvaného s nemožnou znělkou, si udrželo diváckou oblíbenost na dlouhou řádku televizních let. Lodní kufr poslat autorovi, aby s tím šel strašit do Strašidlákova. Povšiml jsem si, že Zedníček si touhle soutěží vypracoval image zpopularizovaného blbotrotla, kterému jsem už nevěřil jediný herecký výkon, když se náhodou v nějakém podřadném štěku po "kufrové" éře objevil. Z toho vyplývá, že moderování soutěží hercům mrví jejich herecký talent a obrušuje jejich cit pro role. Nic naplat. Tenhle kufr už raději nikdy neotvírat. Obsah opravdu nestojí za mnoho. 20% (17.07.2014)