X-Men: První třída

Tak nějak nedokážu dát pět hvězd, a to především pro to, že jsem k X-Menům neměl nikdy větší vztah. Filmy byly fajn, ale nikdy jsem si neřekl, jako třeba u Watchmenů, že jsou boží a já budu žrát každý film, který bude mít v textu X-Men. Každopádně mi nevadili a to byl taky důvod, proč jsem se pustil do tohodle filmu. Nicméně musím říct, že tenhle film je asi to nejlepší, co X-Meny potkalo, protože kromě skvělých herců je tu i naprosto perfektní příběh, který, pokud neznáte předlohu, nevíte, jak se v dalších okamžicích bude vyvíjet. A že se nakonec vyvine jinak, než je u amerických filmů zvykem? To už je taková třešnička na samotném dortu. Jestli jsem před chvílí tvrdil, že herci jsou skvělý, tak jsem to řekl málokrát, protože oni jsou opravdu boží. Snad každý, kdo se ve filmu objeví. A že se jich tam objeví hodně. Ta minutová scéna Hugh Jackmana je třeba naprosto boží. Stejně tak i samotné efekty, trošku mě mrzelo, že jsem k X-Menům neměl větší city. Pokud ale vznikne další film, což by se klidně mohlo stát, budu přemýšlet i nad samotnou návštěvou kina. Nějak se ty city ve mně probudily. (29.12.2012)

Hned na úvod si neodpustím varování, které jsem jistě zmínila už u Iron Mana nebo Thora: Marvelovský vesmír mě jako celek baví natolik, že jsem jeho jednotlivé části (filmy) schopna vnímat v mnohem pozitivnějším duchu, než kdybych neviděla, jak do sebe místy zapadají. (Asi i proto pro mě vrchol tohoto dvouhodinového Vaughnova díla představovala ani ne desetivteřinová scéna, kde Hugh Jackman alias Wolverine odmítne hlavní hrdiny se slovy: "Go fuck yourself.") Teď už ale k filmu samotnému. Nutno říct, že hned v počátku mě X-Meni trochu zklamali svou roztříštěností. Příběh neustále přeskakoval mezi Charlesem a Erikem a žádného vlivem uspěchaného vývoje nedokázal představit natolik, aby člověk skutečně plně pochopil jeho psychologické rozpoložení v době osudového setkání. Ono slovo "psychologické" je v tomto případě poměrně důležité; X-Meni mnohem méně než předchozí Iron Man nebo Thor hrají na odlehčené scény (a je to jen správně; na pozadí skutečných historických událostí by zdaleka tak dobře nevyzněly), zato se více soustředí na vývoj jednotlivých postav. Těch je sice nakonec tolik, že krom hlavní dvojice v téhle zrychlené stopáži nikdo nedostane adekvátní prostor, i tak je ale nutno říct, že mě realistický vývoj příjemně překvapil. Zhýčkán běžnými blockbustery by člověk zkrátka očekával, že se hlavní hrdinka do svého osudového muže zamiluje na první pohled nebo že bude v celém příběhu vždy jasně znatelná hranice mezi dobrem a zlem. Dá se ale závěrečná vymezená skupinka považovat skutečně za záporáky? Těžko říct, já osobně jsem chápala postoje obou úhlavních nepřátel a s oběma jsem se dokázala ztotožnit. (A s tím "zlým" snad ještě více.) Sečteno, podtrženo, X-Meni jsou více než důstojným stavebním kamenem marvelovské dimenze, po úžasném traileru jsem možná ale čekala přece jen trochu víc. O výjimečný počin, který by nad ostatními komiksovými díly vynikal, se zkrátka nejedná, což je ale nakonec asi i jediné, co se dá filmu vyčíst. Dodatek: Nevím, proč jsem měla za to, že tohle jsou první X-Meni, kteří vznikli v produkci Marvelu, a děkuji Trpishovi, že mě vzkazem vyvedl z omylu. Některé části výše napsaného komentáře jsou tedy obsahem trochu mimo, celý ho přepisovat se mi ale nechce. (03.06.2011)

Blockbuster je to řemeslně celkem povedený, tak slabá motivace v jednání jednotlivých postav se ale vidí opravdu zřídka. Mladí X-Meni se přidávají tu na stranu dobra, tu na stranu zla, jakoby hráli hru Škatulata, hýbejte se. Když pak sovětské námořnictvo vyhodí do vzduchu jedno ze svých plavidel vezoucích na palubě jaderné hlavice a to nepřivodí logický jaderný výbuch, sám sebe jsem se začal ptát, nepřidal-li jsem se na špatnou stranu... Navíc X-Menovský dorost je čím dál výrazněji cílen na mladší diváky a já, jak v průběhu této ságy stárnu, nenacházím k Baby-X-Menům cestu... (20.07.2011)

X-Men: První třída je více než důstojným pokračováním (dnes již i filmového) fenoménu, který po matném Posledním vzdoru a vlažně přijatém Wolverineovi potřeboval chytit druhý dech. Vaughn překvapuje tím, že se nesnaží přijít s něčím vyloženě novým. Místo toho navazuje na styl, jakým kdysi bodoval Singer. Pro někoho to může být málo. Pro mě je to téměř na hraně dokonalosti. Hrozná škoda, že Vaughn kdysi vycouval z režie Posledního vzdoru. Celý ten x-menovský vesmír mohl být dnes (v rámci filmů) úplně jinde. Ale tak lepší pozdě, nežli vůbec. (30.05.2011)

Chtěla bych vám toho tooolik říct:-) Jenže po opuštění kina se mi zamotala hlava a já ze sebe pravděpodobně nevydám nic kloudného. Každopádně jsem ale nadšená tou velkolepostí, promyšleností a barevností. Ve chvíli, kdy Charlesovi ukápla slza, když vstoupil do hlavy Erikovi, mě ukáply dvě. Pár minut, kdy se "mlaďoši" učili ovládat své schopnosti, jsem se málem válela po zemi. Takže u mě Vaughn opět jednoznačně zabodoval a těším se na všechny jeho další počiny. Ano, X-meni právě vyřadili Počátek z mé TOP 10. (28.06.2011)