Fish Tank

(1001) Tohle hodně bolelo, nicméně mám dojem, že to bylo spíš mnou než filmem, myslím tu poslední kapku. Nebo . že by to bylo filmem? Totiž - film je postaven z citlivých (krásných) pasáží a záleží na jednotlivém člověku, jak moc se otevře a kam pošle svoje myšlenky. Jsem si vědoma, že to by asi mělo ze zásady platit o každém filmu, ale tady to platí nějak víc. Jak bych se na to asi dívala, kdybych měla odstup. Zdalipak by mi nepřišlo, že je tam těch artových podprahovek nějak moc. Ona je to vlastně pohádka o zrání, žádné sociální drámo ani realita, zato velmi pečlivá kalkulace. - Zpětně bych vyměnila slovo kalkulace za kompozice. A jsem také velmi vděčná za pohádku. (27.07.2013)

Tradiční britské sociální drama jako by se propletlo s premisami skandinávského manifestu Dogma 95 v autenticky realistickém snímku britské režisérky Andrey Arnold (a není to náhoda, s jedním z jeho zakladatelů Lars von Trierem se Andrea umělecky potkala při definování filmového manifestu Advance Party). Ručně snímaná kamera, dlouhé pozvolné záběry, pomalé tempo, autenticky vyhlížející mizanscéna, k tomu sociálně laděný koncept příběhu a především hudba mající významový přesah, v němž jako jeden z málo fenoménů vertikálně ve své reprodukované a medializované podobě prostupuje sociální stratifikaci společnosti až na její úplné dno, vytváří spojnici mezi světem úspěšných a záměrně medializovaných vrstev (respektive jejich mediálního výseku) a vrstvou sociálně vyloučené lokality, jako spojnice se však pouze jeví, je zdánlivá, je jen mediálním klamem a způsobem, jak jednoduše manipulovat lidmi s omezeným rozhledem a silně zapuštěnou sociální kotvou... Formální stránka tohoto díla má ještě jednu navýsost zajímavou složku, a tou je jakási obdoba lineárního vyprávění napodobující počítačovou hru, respektive Role-Playing Game neboli RPG. Dějová linka je vedena ortodoxně tak, že divák prostřednictvím kamery sleduje prakticky jen hlavní představitelku, funguje tak v jakési modifikaci 3rd person herního módu, jak to známe právě z oblasti herního průmyslu. Z podstaty fungování dnešního filmového média schází samozřejmě prvek interaktivnosti, film za nás hraje režisérka, je to ale samozřejmě spíše návěstí a ukazatel, kam vývoj kinematografie asi směřuje. Každopádně toto skloubení se sociálněkritickým realismem režisérčina uměleckého přístupu je zajímavé... (29.01.2010)

Britské sociální drama má slušnou tradici a i Fish Tank se vám zařízne pod kůži jako neposedná tříska. Režisérka Andrea Arnold (došla si už pro druhou cenu poroty na festivalu v Cannes) dokáže emoce vtlačit do uvěřitelných mezí, udrží v divákovi při každé příležitosti jemné napětí a potvrdila, že patří k tomu nejzajímavějšímu, co mohou Britové z ženských autorek nabídnout. Ta ve svém vyprávění nemoralizuje, jednání hrdinů nehodnotí, protože moc dobře ví, jak tvrdá je tahle realita. Příběh se točí kolem rodinky ryze ženského složení, která žije v dosti bídných sociálních podmínkách v husté anonymní panelové zástavbě kdesi v Essexu. Hlavní hrdinka, dospívající Mia na hranici holky i kluka, se s ničím dvakrát moc nepáře a rozděluje svůj čas mezi flákání a chlast - a hlavně tanec. Hip-hop a breakdance jsou pro ní vysvobozením ve ztraceném světě bez skutečných přátel. Bezcílný život jen podtrhuje její postavení ve vlastní rodině - té vládne promiskuitní alkoholická matka, které jde víc o vlastní pohodlí než o Miu nebo druhou dceru, dvanáctiletou Tyler. Odcizenost všeho kolem v moderním světě možná zvrátí sympatický Connor, další z koloušků jejich matky. Mezi ním a patnáctiletou Miou se však vyvine nebezpečná náklonnost, která je tak intenzivní jako pouto, které navazuje režisérka s jednotlivými postavami. Debutující Katie Jarvis na hranici dospělosti má v sobě kus spratka i nevinné dívky v pasti. Michael Fassbender znovu dokazuje, že bychom si ho měli poctivě hlídat (Jezero smrti, Hlad, Hanebný pancharti). Nesmírně přesvědčivá je i Miina sestra, bezprostřední, předčasně vyspělé a sarkastické dítě, které to možná bude mít ještě těžší, než její sestra. Její závěrečné láskyplné „nenávidím tě“ je naprosto odzbrojující. (11.06.2010)

Na první pohled krásná, ale svým projevem chování nepříjemná holka žijící v ghettu, kde převládá obyvatelstvo "nežného" pohlaví. Dobře vykreslená expozice postav, místa a děje, takže se ani nedivíte, že si hrdinka sama přivolává problémy. Byla to první filmová role pro Katie Jarvis a musím uznat, že ji ta role sedla, aby ne když si jí všiml vedoucí castingu na vlakové stanici při hádce s přítelem. V podstatě nemusela hrát a to se bohužel projevuje na kvalitě jejího tance, kolem něhož se točí její svět. Andrea Arnold umí psát skvěle slova vycházející z dívčích úst. Prostě přirozené. Postavy by měli projít nějakým vývojem. To se projeví u všech kromě hlavní postavy. Takže jsem si z toho nic neodnesl a tudíž si mě film ničím vyjimečným nezískal. (20.02.2010)

Wow... I přes pár věcí, které bych filmu vytkla (občasná zdlouhavost scén, což nebylo vždycky ideální), mě naprosto uchvátila Katie Jarvis, která jako úplná 'neherečka' podala fantastický výkon. Stejně tak mě do kolen dostaly až děsivě realistické obrazy 'pavlačového' života. Spousta nádherných scén, skvělá kamera. ''Life's a bitch and then you die..'' (18.01.2010)