Fish Tank

Jsou rána, kdy si prostě řeknete, že se něco stane. Mé ráno přišlo v pátek. Měl jsem před Fish Tankem, netušíc, že za 24 hodin budu vylézt s pocitem, že se zastavil čas. Po půlhodině filmu jsem prozřel, viděl jsem sám sebe. Mia byla uzavřená v sobě, své tělo neovládala a své pocity vytancovávala v zatuchlý místnosti, zákazu navzdory. Pak potkala chlapa, kterého z počátku nenáviděla, pak milovala a nakonec přišla do života zamilovaná kocovina. Vystřízlivění, smutek, pád na znak. Kouzlo zhaslo, Mia tančila v životě jako by to bylo poslední, co předvede. Vzala mě do nebe a tam roztrhla v půl. Režisérka nepřibržďuje, do filmu vkládá život. Pak přišla California Dreaming a já se vyškrabal zpátky na svět. Ubrečenej a úplně novej. S plamenem v očích a lačnícím po životě. Nádherný film! (31.01.2010)

Niekedy sa o tých najkrajších filmoch píše najťažšie. Pretože ste im zaviazaní. Pretože sa vás dotknú ako žiadne iné sofistikovanejšie filmy, pričom rozprávajú o tých najobyčajnejších veciach. Fish Tank ma prekvapil. Autenticitou, ľudskosťou, prirodzenosťou, krátkymi poetickými spomaľovačkami, ktoré boli tak príjemným pohladením v prítomnosti všetkej tej beznádeje navôkol. Vo Fish Tank mi prirástla k srdcu postava protivnej puberťáčky, ktorej by som sa na ulici vyhol na sto krokov. Fish Tank ma dojal scénou hip-hopového hopsania rodinky na obyvačkovom koberci. Toto je pre mňa európsky film roku 2009. (16.01.2010)

Fanastická hloubka záběru i jemná metaforika jinak velmi realistického zobrazení – Andrea Arnold disponuje pozornou empatií ženy, která ji však nezabraňuje pod velmi estetickým balením skrývat morální bláto, pokoření i zradu. Výborná Kate Jarvis má dračí temperament, Fassbender dokazuje, že patří mezi nejelastičtější herce dneška a celé to zvláštně zmrzačené panoptikum postav šlape bez jakéhokoli zadrhnutí. Výsledkem je ryzí realismus, který se ale v žádném případě neplete s řemeslnou rutinou či dokumentární odtažitostí. Fish Tank je perfektním kompromisem mezi autenticitou a estétstvím. Zazlíval bych mu jen občasou zdlouhovavost, leč i ta je součástí rukopisu Andrey Arnold. Rukopisu, na kterém hodně vidím otisky dánské školy Larse Von Triera... ovšem Fish Tank je svébytným a sofistikovaným autorským filmem. (16.01.2010)

Nuda. Fish Tank mladej talentovanej režisérky Andrei Arnold predstavuje ďalší príspevok do britského žánrového rodinného striebra. Sociálna dráma natočená na ručnú kameru nie je nepodobná takmer dokumentaristickému štýlu bratov Dardennovcov, no predsa je o niečo „filmovejšia“. Za povšimnutie stojí nádherná a veľmi farbistá výtvarnosť hĺbkových obrazov, mimoriadne silné výkony Katie Jarvis a vždy spoľahlivého Michaela Fassbendera. Naďalej mám však smerom k obsahu niekoľko výhrad. Prvá je subjektívnejšia a pramení z toho, že som a) ešte pred koncom prvej polhodiny poznal konflikt, ku ktorému dej smeruje a za b) niekde v polovici som sa večnej rozhorčenosti a arogancie postáv presýtil, prestal im veriť slovník i chovanie a už do konca ho vnímal ako hrané. Druhá je objektívnejšia a spočíva v tom, že Arnoldová až na pár metafor neprináša nič nové a pre Miino konanie nemá iné, než obligátne vysvetlenie „takí predsa tínedžeri sú“. A dve hodiny mi prišli skutočne priveľa, to isté by šlo vyrozprávať s väčšou intenzitou i na ploche 90 minút, ktorá je pre tento žáner ostatne častým štandardom. O nijak zlý film sa ani napriek tomu nejedná. 70% (02.05.2015)

Projekt 100 2010: Vycházela-li Andrea Arnold ve svém snímku i z tvorby bratrů Dardennů, jak je avizováno v jednom ze zdejších obsahů k filmu, pak nelze přehlédnout jistou podobnost Fish Tanku s jejich Rosettou. Obě hlavní hrdinky vyrůstají v šedivém prostředí na perifériích menších měst, v rozpadlých rodinách, bez otce, oběma se dostává jen minimum lásky a pochopení od sobeckých a nedospělých matek, které bojují samy se sebou a s alkoholem. S hlavní hrdinkou Fish Tanku Miou jsem na rozdíl od Rosetty měla trochu problém. Že najdu pochopení pro na první pohled nevychovaného a vzpurného spratka jsem opravdu nečekala. A přece se tak nakonec stalo. Realistický příběh se spoustou překvapivých a silných scén (např.účast Mii na konkurzu na tanečnici či loučení obou sester) mě nadchl a v závěru i dojal. Mé hodnocení hodně ovlivňuje osobní až nekritické zaujetí Miiným příběhem. Nečekaně jsem v něm totiž našla pořádný kus sebe samé. PS: Ústřední píseň California Dreaming je mnohem lepší v originální verzi od skupiny The Mammas & The Papas. (11.02.2010)