Život milostnice Oharu

Píše sa tento špecifický dátum - 7. novembra, roku 1686. Mesto, Kjóto. • Žena „urodzenejšieho” pôvodu si zarobí na poriadny malér, keďže si začne konkrétny románik... Následne prichádza do úvahy, predovšetkým ďalšie mestečko, Edo, kde naozaj dochádza k zásadnému obratu, no či k lepšiemu, alebo k horšiemu, tak to najskôr ponechám na samotnej predstavivosti potenciálnych divákov, ktorí sa kľudne môžu o tom sami presvedčiť, ako sa veci nateraz majú. • Áno, a na tomto danom mieste s presnou zemepisnou šírkou a dĺžkou, sa to bude, mimochodom, snažiť nejakým, naprosto zázračným spôsobom aj patrične odčiniť, pokiaľ to je teda aspoň v jej (ne)priamej kompetencii? V podstate to je len samý začiatok (ne)konečných peripetií naprieč trajektóriou jej pozoruhodnej existencie, a samozrejme, so samými „skratkami” a  „dobrodružstvami” na jej hlavnom konte, pričom sú to ale úplne rozdielne skúsenosti, aké si snáď ani vonkoncom nedokážeme, my ľudia, skrátka, predstaviť, no i to sa stopercentne počíta, nakoľko si človek počas svojho života, koľkokrát prechádza najrôznejšími „skúškami/výzvami života”, pritom zrovna v jej prípade, to je čosi skutočne abnormálneho, koľko toho môže, práve toto „nežné pohlavie”, vlastne nakoniec všetko zniesť? Ešte som totižto nepredstavil protagonistku - menom Oharu, a tak nech sa páči, ráčte vstúpiť na tento „tŕnistý terén”, ktorý vás jednoznačne trochu popichá, a ak sa toho náhodou ani príliš neobávate, tak práve táto, popretkávaná oblasť, je pre vás, ako priam stvorená! •  Ak sa teraz tešíte, že si vo filme zahral i začínajúci Toširó Mifune, tak vás predsa dopredu mierne varujem, aby ste zbystrili vašu pozornosť, inak si ho možno ani nevšimnete, a nie, nejedná sa o jeho úplne krátky „výstup”. Čo ma ale zaujíma oveľa viacej, je predstaviteľka Ohury Okuiy, čiže japonská charakterná herečka - Kinujo Tanakaová, ktorá dokáže uniesť celú ťarchu tohto mimoriadneho filmu len na svojich odvážnych pleciach, a to i napriek tomu, že jej sekundujú mnohí, vedľajší herci, ktorých sa vystriedalo počas trvania viac, ako 120. minút, vskutku, neúrekom. A z jej vnímania časopriestoru (aj keď by ho najradšej niekedy vôbec nevnímala), uplynulo niekoľko rokov, počas čoho som často býval svedkom nepredvídateľných udalostí, aké mohol napísať len sám osud. • Šikovný režisér, Kendži Mizoguči a jeho „dvorná herečka”, Kinujo Tanakaová, sú zrejme moji najbližší filmoví sprievodci, akými sa veľmi rád nechám všade navôkol unášať, kam nás len vietor odfúkne, a tam budem opäť s nimi pri ďalších pútavých príbehov...? (09.01.2023)

Mizoguchiho vytoužený projekt a zároveň jeden z mála filmů, se kterými byl sám celkem spokojen a při kterém jej studio příliš netlačilo k větší atraktivitě a vstřícnosti vůči divákovi (což by ovšem možná pozdvihlo hodnocení mnoha uživatelů;). Mě (narozdíl od Exkvizitora či Rob Roye) přímočarost děje nevadí, takto civilní a nevyumělkovaný styl se k podobným tématům hodí dle mého soudu nejlépe, zbytečná omáčka a dějové finesy rozptylují diváka od esence příběhu. Skvělá kamera i hudba, tradičně úžasná Kinuyo Tanaka, Mifune 20 min. na začátku, Shimuru jsem nezaregistroval. Tento snímek zahušťuje Mizoguchiho životní téma (žena) do nebývalé koncentrace a tím se stává jedním z mých nejoblíbenějších. 0% zbytečné omáčky. (22.04.2009)

Jedná se o velmi epický film, který zobrazuje krásnou Oharu, kterak pomalým krokem pro gejšu typickým jde světem a na ramena jí dopadá tíha celého života, v němž nenajde zastání, formovaného společenskými konvencemi doby, z nichž není úniku. Jde o jediné, dokázat břímě nést s noblesou, po pádu zase vstát, a hledat útěchu ve světě duchovního světla... (07.07.2018)

Bohužel má Rob Roy (ostatně skoro jako vždy) pravdu: Příběh v tomto snímku je až trapně prvoplánový a fabulačně nevynalézavý - těžko si při něm lze nevzpomenout na Cimrmanovu osvětovou pohádku "Jak chudák do ještě větší bídy přišel". Milostnice O'Haru je pak prezentována pouze jako pasivní objekt pro ženy nepříznivých (muži vytvořených) životních podmínek Japonska 17. století, které jsou na její postavě exemplárně demonstrovány, bohužel, jak již bylo řečeno, bez větší imaginace pokud jde o konstrukci děje. Jízd kamery je vskutku dost, na čemž ale není v roce 1952 opravdu nic převratného (rozhodně také nejde o jízdy nijak přehnaně komplikované, i když je myslím můžu označit za velmi promyšlené s přihlédnutím k vnitrozáběrové režii). Kinujo Tanaka, představitelka hlavní role, je skvělá - a to zejména ke konci, kdy jí scénář dovolí projevovat emoce. Nicméně se na film snad budu muset podívat ještě jednou, protože všude píšou, že druhou hlavní roli ztvárnil Toširo Mifune - kterého jsem ale absolutně nezaregistroval. Buď byl k nepoznání namaskován, nebo snad celou dobu ukryt za nějakou dekorací... (08.04.2008)

Ve feudálním Japonsku láska třídy nepřenáší. Mladá Oharu měla nastartováno vstříc blahobytné budoucnosti, ale zakázaný vztah se společensky slabším samurajem jí rázem odhodil na slepou kolej. V době, kdy žena neznamenala víc než věšák na kimono, byl návrat k důstojné existenci obtížný, zvlášť když musela čelit dalším a dalším životním kopancům, které by porazily i vola. (11.11.2011)