Effi Briestová

Udivuje mě relativně nízké hodnocení, které patrně vyplývá z neznalosti historických a kulturních reálií, včetně románové předlohy. Musím vysoce ocenit, jakým způsobem jsou právě tyto reálie spolu s historicky podmíněnou psychologií postav (v čele s Effi) respektovány. Dneska se nepoučenému a neuvažujícímu divákovi může jevit hlavní hrdinka jako naivka, nicméně v jejím společenském postavení (+ nezkušenosti mládí) nebylo možné, aby si vůbec všimla např. poměru svého muže s hospodyní. Závěr přesně vybalancoval motivy původní předlohy a dnešního pohledu, aniž se zpronevěřil výše uvedenému historickému přístupu. Skvělá výprava, skvělá atmosféra. Navíc miluji pobřeží Baltu!!! Výborné herecké obsazení. A Julia Jentsch, nepříliš půvabná, avšak o to více zajímavá, se své role zhostila skvěle. (02.01.2011)

Původně jsem měl v úmyslu podívat se na "ženské" zpracování Fontaneovy knihy, jako přípravu na Fassbinderovu verzi. Bohužel jsem ale k němu přistoupil s mnohými předsudky (téma, způsob vypravování, režijní řešení, herečka aj.), a na kterých se podílely i komentáře na čsfd. A ty byly spíš potvrzeny, než vyvráceny. Viděl jsem tak další film na téma "paní Bovaryová", ve kterém Emma (zde Effi) nezemře, protože se dokáže emancipovat. (Vizuálním potvrzením: je "kouření v restauraci", spíš trapné, než humorné - novodobé Effi však mají smůlu, kouření v restauracích není povoleno, emancipace v oblasti zákazů ztratila smysl.) Pozn.: troufalka *** popisuje obtíže se čtením knih, které napsal Theodor Fontane. Přestože čtu německou literaturu téměř denně po mnoho let, od Fontanea jsem nedočetl ani jeho román o jezeru Stechlin, u kterého jsem prožil mnoho příjemných dní. A tak i zde můžeme opět porovnávat s brilantní Paní Bovaryovou Gustava Flauberta. (18.10.2015)

Přelet nad vášnivým údolím. Můj život se nesmí jen tak přihodit, zůstat prázdnou židlí, na kterou není dovoleno se posadit. Jsme lovené oběti v zátoce vysoké honorace. Ty jsi kupec mé samoty. Pán domu jen slepec, matné zlato. Přímo hladovím po tvém tělesném ostrovu v niterně rozbouřeném moři. Vzdaluje se obraz mé tváře, ale já nepovolím, nemohu stát v rohu. Jedinec je společnosti krví. Společnost nesmí ji jen tak prolít. (29.07.2016)

Už předloha Theodora Fontana bylo čtení u kterého jsem převracela stránky ve snaze posunout se o kousek dál. Nějak jsem doufala, že film by mohl dopadnout lépe. Bohužel, scénář se držel vcelku věrně své zdlouhavé nezáživné předlohy. Hned na začátku žádá baron o ruku dvacetileté dcery, zatímco v knižní předloze bylo Effi pouhých 17 let. Výraznou změnu vidíme v závěru filmu, kdy Effi nepřijímá návrh rodičů a odchází takříkajíc se vztyčenou hlavou. Fontán nechal svou hrdinku zemřít, i když skutečná Effi přežila a nezemřela jako třicetiletá. V tomto ohledu se vrací film ke skutečné hrdince. Jak už to bývá, při čtení knihy pracuje fantazie. Moje Effi byla o dost víc křehčí, zmatená a nevyrzálá, zatímco Julia Jentsch budí dojem dobromyslné selky, kterou jen tak něco nerozhází. Přesto se své role zhostila se ctí. Zklamalo mě setkání matky s dcerou která měla být vyvrcholením celého příběhu, dojemným momentem, kdy měli všichni vytahovat kapesníčky. Nemohu odhadnout reakce jiných, u mne se dojetí nekonalo. Vznikl pouze průměrný film, byť podle předlohy uznávaného německého spisovatele. (17.12.2014)

Dej bol nechutne predvídateľný. Vo chvíli, keď sa Effi ani chvíľu nebráni nátlaku matky vziať si starého chlapa, do ktorého je matka očividne celé roky zamilovaná a najradšej by ho mala ona, keby nebola už vydatá, vo chvíli, ako Effi nedochádza, že jej muž roky spáva s komornou, čo divák tuší celý čas a pred oboma (!) sa Effi správa ponížene, tak je jasné, ako to všetko skončí. Milenec, odhalenie, zabitie milenca, rozvod, po rozvode život na okraji spoločnosti. Morálne poučenie? Že spoločnosť bola pokrytecká? Stačí to na dobrý filmový príbeh? Mne nie. (25.04.2010)