Tajný obřad

Prvních dvacet minut bylo tak příšerně hysterických (navíc hrozně zahraných – hlavně Liz Taylorová, když předvádí zlomení žalem na hřbitově), že jsem to málem vypla. Pak ale přichází Mitchum, coby hrozba, před kterou není úniku a začne se ukazovat, že všechno není tak jednoznačné, jak se doposud jevilo. Naivní dívenka v podání Mii Farrow si ráda hraje nejenom s panenkami a medvídky, ale i s temnějšími hračkami a pudy. Liz Taylor není tak chladná a Mitchum zase není úplně jednoznačný záporák. Film je zvláštní hrou, exaltovaným předstíráním a je uzavřený ve světě, který si vytvořily ve svých poněkud ujetých hlavách hlavní postavy. ____ Podivné dílko pro fajnšmekry, které si možná ještě jednou pustím, ale rozhodně až za delší dobu. /5. 6. 15./ (05.06.2015)

Chybělo mi větší experimentování po formální stránce, kamera i hudba příliš konvenční a ani herecké duo Taylor - Farrow mě neuhranulo. Tenhle subžánr ženských subjektivních filmů, kde jsou lehce narušené dámy uzavřeny ve svém vlastním světě mám rád, ale tenhle kouske pro mě nebyl atraktivní. Těm, co se líbilo a mají ještě k tomu rádi Lynche, tak doporučuji Images Roberta Altmana. (06.01.2009)

Tajný obřad je jako takový ten pomalý rozjezd před začátkem hororu nebo thrileru, kdy čekáte nějaké psycho nebo vraždy a ono nic. Mladá pomatená dívka si přivede do bohatého domu ženu, o které si myslí že je její máma a žena po váhání začne hrát svoji roli. Vzhledem k Loseyho předchozí tvorbě to nakonec nebylo špatné. Sice trochu nuda, ale výborná psycho a ujetá atmosféra. Navíc herci. Mitchum jako úchylný otčím, nepěkně stárnoucí Taylorová jako žena, která také není úplně normální. A hlavně fantastická Farrowová, která vypadá a chová se jako přerostlá holčička, ale má tělo ženy, které má své potřeby. Pár scén je slušně ujetých - třeba otčímovo ledově klidné popisování incestních praktik či to jak se nadržená "dcera" pokusí svést "matku". Čili to vidím na celkem slušné 3*. (06.09.2022)

Mia Farrow, Elizabeth Taylor a Robert Mitchum v psychologickém snímku Josepha Loseyho, jenž vám může způsobit ještě větší deprese, než máte. Uznávám, že filmařsky je snímek na výši - od úvodních záběrů je divák ve vleku zvědavosti, kdo je ta starší dáma (z níž se vyklube ne-dáma, již hraje Elizabeth Taylor), proč si k ní v autobusu přisedla ta neznámá mladá dívka, proč ta starší před ní utíká, jsou spolu nějak spojeny? Postupně pronikáme do života pomatené dívky (Mia Farrow), kam pronikne i ona dáma a začne se zde chovat, jako by jí vše patřilo. Ovšem jen do chvíle, než sem přijede otec či snad otčím dívky (ale to by se asi tak nepitval v rozebírání incestu). A na povrch vyplouvají další temná tajemství, která mohou skončit jedině tragédií... Jenže celkově jde o neředěnou depresi - nic a nikdo není normální, nic a nikdo nemá naději, všichni jsou ve vleku svých nevyřčených problémů a ty vyřčené by stačily na to, dát si oprátku kolem krku. Ačkoliv se zde objeví ještě další postavy, hlavně se hraje mezi třemi. A ty skutečně normální nejsou. Takže berme film jako psychologickou studii a sondu do nitra nenormálních lidí a buďme připraveni, že i přes skvělou kameru a středně dobré herecké výkony dostaneme svou dávku negace. Na úvid disku zdržují protipirát a čtyři trailery, které - ty samé - najdeme znovu v hlavním menu, jinak nic navíc od tohoto DVD nečekejte. Film samotný nemá český dabing, jen anglický zvuk, navíc v mono, obraz je pak v letterboxu, tedy velmi nekvalitní. (17.05.2020)

Začátek filmu je frapantně okatý - dal bych mu stěží tři hvězdy - polopaticky ukazuje, co kdo kdy jak a do toho nás příliš rychle hází doprostřed situace - kromě drobného Taylorčina zaváhání s ukradenou mincí obě rázem vstupují do rolí - bez zakolísání, bez tajemství... Navíc jsem viděl kopii (špatnou???) s neskutečně špatným střihem facky, která padne během první minuty "hry" - za ten by se nemusel stydět ani Buňuel - hle hranice subverze a nekvality-). Pak se ale vše začne stavět a stavět a i přes můj rezervovaný postoj k žánrovým filmům (tohle je trochu Carrie, trochu horor... nevím - Losey je divnej režisér), prostě mě to dostalo. Příjemné bylo, že si člověk fakt nebyl až do konce jistý ani morálkou, ani povahou osob, natož koncem. A obě báby hrály jak o život. A ten Dior-). 4.6 * - zaokrouhluju... (27.01.2014)