Kluci jsou zpět

Charismatický Clive Owen v roli tatíka dvou synků, na něhož padá tíha výchovy jeho potomků i ostatních věcí, které dosud zvládala jeho žena, kterou však porazila rakovina. Coby sportovní redaktor trávil spoustu času na cestách a chvíle, které tak nemohl trávit s rodinou, i plnění svých rodičovských povinností tak většinou kompenzoval alespoň dary, které svému nejmladšímu synovi z cest vozil. Nyní na jeho bedrech spočívá veškerá výchova i péče o domácnost, práce a ještě k tomu se do děje vloží i jeho starší syn. Kluci jsou zpět není scénáristicky, ani obsahově příliš nápadný a výrazný snímek. Jeho děj ve velké míře stojí na sympatickém hereckém obsazení. Snad jen ten jeho nejmladší synek, Artie, mě často štval. A když už jsem si myslela, že by ho ty jeho rozmazlenecké, ukňourané a hysterické projevy, kdy se choval jako otravný fracek mohly přejít, začal znova:) Ale pak se také docela umoudřil. To už na scénu nastoupil Harry, jeho starší syn. Ten si mé sympatie získal a až na pár "puberťáckých" scének, ve kterých to vypadalo, jakoby chováním z oka vypadl svému bráškovi, se mi velmi líbil. No jo, ti britští hoši:) Velmi mile mě překvapila scéna, ve které Clive ve svém článku píše o Michaelu Phelpsovi. Tím si mě získal:) (31.10.2012)

Viděno na ČT2 v příšerném českém dabingu. Bože, to zas byl film o hovnu. K zalknutí nudný, zbytečný a protivně melodramatický. A Clive Owen vypadá, jako kdybyste spojili Jaka Gyllenhaala a Mela Gibsona, což mě permanentně iritovalo. Za sebe říkám NE téhle ufňukané filmařině, která nám vítězoslavně sděluje všechny ty banální pravdy o životě stylem, která nemá daleko k německým romantickým seriálům z 90. let, typu Doktor z hor. Dvě hvězdy za hezkou kameru i hudbu. (27.10.2012)

V poslední době jsme byli zvyklí vídávat Clive Owena v akčnějších věcech, přesto musím uznat že mu role ovdovělého muže slušela. Nic na tom nezměnil ani fakt že jeho syn je totální rozmazlenec, kterému je dovoleno vše co si umane. Nejsem ovšem specialista na výchovu dětí, takže těžko posuzovat. Film mi místy připomněl atmosféru některých Hallströmových filmů. Prostě čas plyne a plyne a .... (18.11.2010)

Nicim zajimavy film. Vlastne byl zajimavy jen tim, jak malo emoci z nej clovek citil. U takoveho tematu bych cekala alespon trochu vic nez nic. Bylo to prazdne a ploche. Maly Artie byl tak nesympaticke dite, ze jsem s nim nedokazala vubec soucitit, a v nekterych situacich bych ho nejradsi serezala. Vztah se strasim synem Harrym uz byl o neco poutavejsi, ale porad je tenhle film nicnerikajici ztratou casu. (04.10.2010)

Zas taková natahovaná ubulená kaše, kdy se hlavní hrdina vyrovnává s tragickou ztrátou milované ženy. OK, je to tragédie, ale zobrazeno způsobem, který jsme mohli vidět ve stovkách filmů před tím - dlouhé mlčenlivé záběry, tklivá hudba, sem tam nějaký brekot v ústraní. ____ Trochu se to nakoplo, když hlavní hrdina - mimochodem, dost sobecký parchant - hledá cestu ke staršímu synovi, kterého v dětství opustil. Tohle bylo aspoň dějové osvěžení. Ale pak se to zas vrátilo do sentimentu. ___ Při váhání mezi dvěma nebo třemi hvězdičkami převážil ke slabšímu počtu hlavně začátek filmu, který byl trestuhodně nenápaditý a taky strašné plýtvání jídlem - kuře vyhozené do koše jen proto, že ho rozmrazovali ve vaně? Hrát tenis s citrony?! Hnus! Děti z Indie by byly pohoršené a já jsem taky. /5. 10. 13./ (05.10.2013)