Zoufalci

2007 - PUSINKY, r. Karin Babinská. 2008 - KULIČKY, r. Olga Dabrowská, 2009 - ZOUFALCI, r. Jitka Rudolfová. Zdá se, že vedle mladé generace filmových tvůrců, u nichž je styl nositelem významu a výpovědní hodnoty (Najbrt, Sláma, Ševčík), se v české polistopadové kinematografii objevuje linie mladých tvůrkyň, které dokončily či dokončují studium na FAMU a jde jim především o postihnutí mentality různých generací. Zatímco Babinská a Dabrowská ve svých debutech hledaly suverénní formální výraz, což na druhou stranu ale korespondovalo s tématy jejích snímků, Rudolfová se představila formálně svébytnou prvotinou, u níž je ale problém někde jinde. Stylistická preciznost, kdy vyniká především práce se zvukem, jeho zdroji a "asociativní" montáž, spolu s vyprávěním s nespolehlivými flashforwardy pro mnohé diváky zastře vykonstruovanost, diváckou podbízivost a lživost toho, o čem se vypráví. ZOUFALCI nemají trojrozměrné, živoucí a skutečně dýchající postavy, nýbrž několik sociologických typů a karikatur (existuje český film, který mj. tematizuje homosexualitu a přitom postava gaye NEodpovídá pouze heteronormativní představě?), na nichž se demonstruje jednoduchá teze vyjádřena již na plakátech věnovaných konkrétním figurkám. Na místo toho, aby se o mentalitě lidí v určitém věku něco sdělilo, zde máme sled divácky vděčných scének na určitá témata - tloustnutí, alkohol, přiznání homosexuality rodiči, výlety s bývalým přítelem ad. Film tak neříká něco o generaci třicátníků, ale spíš prozrazuje mnohé o divácích, kteří se s takovými chcípáčky cestujícími z města ztotožní. A postavit jeden polistopadový trend v české kinematografii, tj. cestu z města, na hlavu tím, že posílím jiný, tj. chcípáčkovství, mi přijde jako vytloukání klínu klínem. Přestože je Rudolfová žačkou Věry Chytilové a v ZOUFALCÍCH odkazuje na DĚDICTVÍ a HEZKÉ CHVILKY BEZ ZÁRUKY, má bohužel blíž k pozérskosti jednoho z představitelů některými novináři vykonstruované "nové nové vlny 90. let" - Davidu Ondříčkovi. 5/10 (14.11.2009)

Líbily se mi mnohé dialogy, které působily jako ze života a ani moc nešustily papírem. Zajímavá byla práce se zvukem a střihem, dobří herci a zvláštní režijní koncepce, díky níž to celé leží v širokém prostoru mezi dokumentem a karikaturou. Tahle civilně vypadající hořká komedie naštěstí dost vyčuhuje mezi těmi všemi stále podobnějšími českými filmy. Jen tak dál, a větší kapky! (19.06.2011)

Sledovať osudy niekoľkých znudených, neúspešných tridsiatnikov žijúcich v Prahe nebolo pre mňa nijak zaujímavé. Aj keď tiež patrím ku tejto generácii, svoj život žijem úplne inak. S hrdinami filmu "Zúfalci" nemám toho veľa spoločného a asi aj preto na mňa tento titul nijak zvlášť nezapôsobil. Téma bola nudná, scenár plytký, herci nedobrí a mladá režisérka Jitka Rudolfová tiež ešte potrebuje nabrať hodne skúsenosti. ** (09.10.2010)

Dalo by se ocenit mnoho vtipů a nápadů, herce, ale ve výsledku je vše zabito divácky velmi nevstřícnou formou. Pomineme-li, že se v podstatě nic zajímavého nestane a na konci jsme svědky něčeho ve filmové naraci skutečně zvláštního, tak zpracování se jeví být nesnesitelným. Prapodivná kamera (která se mnohým líbila) a střih mě moc nepomáhaly v tom film snést. A nejhorší je dle mého názoru celkový koncept, kdy šest lidí je na podobný způsob vyprávění dle mého názoru moc. To všechno pro mě činilo stopáž nesnesitelně dlouhou. (13.11.2009)

Hm, co na to říct? Slabé výkony úplně všech, jakési nepochopitelné pokusy o generační zpovědi, střihlé looserským pláčem a buzíckým kvíkotem, které nemají ani smysl, ani konec. Jednu hvězdu dávám za představy toho, co asi zažila ta vylízaná tlustá bloncka, než ji banda Umarů a Kárimů vykopla na nábřeží ze svého ošuntělého auta:-))))). Druhou za návrat Helgy Čočkové, kterou jsem vždycky upřímně nesnášel a jako jediná absolutně nezklamala, nesnáším ji dál! (25.06.2010)