Zatmění všech sluncí

Pěkná televizní hra o tom, že jedna chyba a táhne se to s vámi po zbytek života. A co je horší, že za minulého režimu se to netáhlo jen s vámi, ale i s vašimi nejbližšími. Na druhou stranu si je ale potřeba uvědomit kde v životě stojíme a když tam jsme tak holt nemůžeme být jinde respektive mít věci na které nemám. (30.01.2011)

O tom, jak příležitost dělá zloděje. Jak člověk z lásky k rodině ve snaze po splnění banálních tužeb svých dětí zpronevěří peníze a zahodí tím vše, co léta budoval. A také o stavu socialistické justice, kdy obhájce přesvědčuje svého klienta, aby se přiznal, že je už stejně usvědčený. Ale hlavně skvělá Galatíková coby matka, a hysterka Magda Reifová coby dcera. Zajímavý film, i když už tak trochu z jiného světa....80% (13.10.2011)

Čistě ateliérová televizní hra v laciných dekoracích, ovšem se skvělým výkonem paní Galatíkové... Řemeslně dobře odvedená práce s nevtíravou hudbou Petra Hapky. Dobré výkony Munzara, Raifové i Soukupa v menší roli... Nic není křečovité, vše spíše suché a chladně dramatické... Mohlo to být klidně kratší s větším spádem, ale i tak nadprůměrná podívaná. Neuvidíte však ani kousek ulice, přírody, města, nebe - jen ateliérové dekorace na Kavčích horách a malované domky za okny... (29.07.2011)

Chybami se člověk učí, ale taky se říká: že za chyby se platí… No a hlavní hrdinka udělala velkou chybu – ukradla slušný balík peněz. Je sice pěkné, že to udělala z mateřské lásky a chtěla dopřát svým dětem, ale pořád je to krádež. Tudíž těžko omluvitelné. Jasně není to vražda, ale ani se nedivím, že se za ní děcka styděla. Oni ten rozum ještě neměli, Ona ano…jo jo láska…Nicméně tento příběh má nejenom silný psychologický podtext (realistický, uvěřitelný), dramatičnost i atmosféru, ale i výborný herecký výkon Věry Galatíkové – jasné tahounky celého filmu. Zbytek osazenstva si nevedl špatně, ale ona je jasně převyšovala. Jen škoda, že na konci alespoň nenaznačili, kolik za to dostala roků…(nebo jsem to přeslechl). (10.11.2020)

Věra Galatíková opět dokázala své mistrovství, když zahrála ženu, kterou rodina de facto donutila ke zločinu. Druhá herečka, která by asi jako jediná dokázala tuto roli zahrát tak přesvědčivě by byla Jana Hlaváčová, manželka Luďka Munzara. Televizní inscenace popisuje ženu, manželku a matku v jedné osobě, před kterou se objeví možnost, jak získat peníze, na jejichž ztrátu nikdo nemusí přijít. Ale nakonec přijde. Je to ale právě rodina, hlavně děti, které tak nějak tlačí na matku, aby jim poskytla vše, co chtějí. Na druhé straně by ona krást nemusela, kdyby se svými dětmi nenechala tak zatlačit. S podivem pak zůstává, že ti si svou vinu vůbec neuvědomují a ani na vteřinku nezachápou, proč mohla něco takového udělat. Zajímavé také je, že Miloš Kratochvíl psal převážně pohádky, ale tento scénář se mu povedl. (09.01.2022)