Sedm epoch rocku

Kdesi jsem slyšel že je tento dokument zajímavější skupinami, které ignoruje než těmi, kterým se věnuje. Chápu, že vylíčit v těch několika málo hodinách celou historii největšího hudebního žánru je šílený úkol, ignorace většiny podžánrů, kdy se víceméně v každém díle řeší pouze jeden je hřích, který bohužel jen částečně dohání fakt, že o popisovaných skupinách se toho člověk doví opravdu hodně. Přesto ale celý dokument vidím spíše jako nevyužitý potenciál, který si přinejmenším zaslouží nějaký druh rozšíření. Jako nejlepší díl vidím celkově ten o alternativním rocku - Kurtův životní příběh mě málem dostal na kolena, přestože mi je jasné, že je zde jeho přáteli a obdivovateli popisován poměrně idealisticky. Naopak největším zklamáním byl heavy metal, při kterém jsem se už z osobního přesvědčení rozcházel prakticky s každým řečeným názorem. (30.11.2009)

Jelikož je pro mě rock a metal tím nejzákladnějším pro přežití, tak jsem tenhle seriál zhltnul snad během dvou dní. Sice byl každý díl poněkud nataženější, než musel být, ale i při mých poměrně velkých znalostech jsem se dozvěděl spoustu nového a získal jsem úžasně celistvý vhled na celou historii rockové muziky. 90% (11.12.2016)

Sedmihodinový epos popisující historii rocku (především z britského pohledu) a potvrzující vysoký standart koní ze stáje BBC. První díl popisuje dobu, kdy mládeži lezl krkem přeslazenej popík, a tak na základu blues vznikl nový hudební styl při kterým se trhaly struny od kytar a prokopávaly bubny (Rolling Stones, The Who, The Kinks). Druhý díl prozměnu dobu, kdy performěři (Velvet Underground, Pink Floyd, David Bowie) hledali hranice, kam až mohou zajít se svými psychedelickými vizemi a co jim ještě posluchači pochopí, sežerou a zaplatí na vstupným a deskách. Třetí díl tu míru zhmotnil v podobě punku a začalo se za rytmu třech akordů "békat vo tom, co ku*va všichni známe" (The Sex Pistols, The Clash, Ramones). Čtverka zas osvětlila, že základ je rámus, pořádnej rámus (Black Sabbath, Deep Purple, Judas Priest, Iron Maiden, Metallica). V pětce ukázali, že Rock se musí hrát pro lidi, pro Hóóódně lidí (Queen, Bruce Springsteen, The Police, U2, koncert Live Aid). Šestka vyvrátila americkej sen o spokojeným životě, že Osmdesátky byly hlavně pěknej vopruz a že jeden mladej a milej pán se nato už nemoh dívat, a tak s tím praštil (Nirvana, R.E.M., The Pixies). A sedmička mi zas názorně ukázala, že na Ostrovech (hlavně teda v Manchesteru) se rodí namachrovaní řízci s pózou, co maj svoje fanoušky pěkně u prdele, a proto jim zobu z ruky (The Smiths, Stone Roses, Suede, Blur, Oasis, Libertines a Arctic Monkeys). (07.11.2009)

Strašně moc důležitých kapel a sólistů nebylo ani zmíněno. Opravdu si tvůrci seriálu myslí, že Velvet Underground hráli art rock, nebo že Police byli stadionový rock (hráli sice na stadionech, to ano...)? Tak jsme si je všechny pěkně zaškatulkovali, rozebrali, ba i pochvalně-nadšenecké ódy zapěli, leč skutečného kontextuálního zhodnocení a také hudby bylo občas pomálu. Úroveň jednotlivých dílů byla hodně nevyrovnaná, navíc rock je hudba živelná, tudíž jeji atmosféra a energetický náboj nejsou televizním médiem zcela přenositelné. Ale jo, setkání se starými dobrými kamarády vždycky potěší. Děkuji, bylo to milé a na poměry ČT takořka revoluční. (02.04.2010)

Kvalitní, zároveň značně povrchní. Ale co víc do těch 50 minut nacpat... Ultimátně mě však zabíjí dabing. Slyšet Rouse jak svým dementním paleontologickým hlasem říká: "polibte si prdel" bylo nejprve úsměvné, pak lehce odstrašující a nakonec jsem byl zle podrážděný. O ostatních překladatelských "perlách" radši nemluvit... (15.10.2009)