Víla z jeskyně zla

Rázná hospodyně stárnoucího rytíře krmí svého chlebodárce, jeho dceru a svého syna krupičnou kaší, ulovenou zvěř rozdává chudině v podhradí, skoro by se chtělo říct: Podhradím obchází strašidlo, strašidlo z jeskyně zla. A protože jeskyně je opravdu velká, ještě tam jedno strašidlo zůstalo. Pak tam taky je to, čemu se říká živá socha, tedy neříká, ale docela by to sedlo, protože na to, že má být zkamenělý, je Klean docela ukecaný, takhle živá zkamenělina je poměrně strašidelná. Představte si tu hrůzu, kdyby vám třeba schody chtěly povyprávět, co za den viděly. Ještě jeden vtipný moment nastává ve chvíli, kdy Torelína dává Vilémovi meč po svém mrtvém muži. Ani se nedivím, že chudák Ambrož někde bídně zahynul, když meč nechal doma. Otázka je, co si vzal s sebou jako zbraň - vařečku? Kdyby se mohly dát půlhvězdy, tak tady půlku přihodím, on ten příběh je dobrý a obsazení luxusní, jenže těch nelogičností, zkratek a igelitu na hlavě víly z jeskyně zla je víc, než jsem dnes ochotná tolerovat na plné čtyři hvězdy. (27.10.2013)

Poutavá a velmi zajímavá televizní pohádka o víle, která v jedné jeskyni všechny její návštěvníky mění v krápníky. Jednou však za svou přítelkyní do jeskyně přijede syn bývalé víly, na něhož žádná kouzla neplatí. A je zaděláno na romanticko-dramatické rozuzlení. Pohádka, která trpí snad jen tím, že občas některá osoba vypustí z hlavy větu, která jakousi navoděnou mystiku potopí zcela na dno (třeba věta ke konci: "Tak ji polib, osle!"). Hudba: Vítězslav Sýkora (14.04.2013)

Atmosferická pohádka (atmosferická tak specifickým způsobem, že bych ji jako malá špuntí ploutev považoval za něco velmi, velmi nepovedeného), která je zajímavá nejen tím, že se v ní zjeví několik málo lehce podvratných záležitostí, ale především výborným obsazením a poměrně děsivě působícím kamenosochým Borisem Rősnerem, díky čemuž je zcela putna hodně (hodně i na poměry cs/cz televizních pohádek) mrzká výprava obsahující asi tak tři a půl místnosti a jednu poloplyšovou sovu. (02.08.2014)

Já nevím. Třeba celou dobu jsem měl pocit, že Asterie a Torelína jsou sestry, takže mi v závěru přišlo dost divné, že si syn bere sestru své matky. Ale i pokud to tak nebylo (asi ne), pořád tam ty věkové rozdíly mi nějak neštymují - on tady Rösner i přes tu paruku nevypadá jako nějaký mladík, do kterého se zbouchne mladá holka, Adamovská, v reálu o tři roky starší, vypadá jako Vetchého starší sestra... Navíc se postavy chovají divně. "Ne, nechoď sem!" - "A co se mi může asi v neznámé a neprozkoumané jeskyni, kde vy jste uvízli, stát?" Nebo: "Pojď, musíme je hned zachránit!" - Střih: maminka uklízí, synek přemýšlí, kdy vyrazí. Nebo: Synek jel sestru taky hledat, a přestože jsem věděla, kde ta holka je, neřekla jsem vám to a nechala vás celý den jezdit zbůhdarma po lese. - Ale na druhou stranu některé Kostkovy, a hlavně Vetchého hlášky (btw, kde v té jeskyni vzal jablko? A když mohl ven z jeskyně, proč nedošel domů pro pomoc? A umí víla vařit?) to drží docela nad vodou.A také to vyznění je hezké, že než by měl být člověk sám a zatrpklý, je lépe být mezi lidmi, kteří ho mají rádi. (17.06.2018)

Marná, ale nikoli zoufalá studiovka. Kostka chce provdat dceru Rackovi, Rösner pózuje, Vetchý si hned s každým tyká, Jirásková dělá chytrou, Anderlová kazí dojem a Adamovská si hojí mindráky. Dopadne to dobře, totiž snad, protože jak upozorňuje Pollyjean, s tim vařením to Vetchý nemá moc dobře pořešený. Jinak tam ale samozřejmě všichni jedou na hluboké city apod. (03.06.2016)