Řada nešťastných příhod

Carrey byl sice jako Olaf lepší,ale ani Neil Patrick Harris není k zahození.Celá první řada nakonec navíc splnila očekávání.Je to vtipné,správně absurdní,přehnané a solidně stylizované.Nakonec ani nevadí,že 6 z 8 dílů zpracovává události které známe z filmu.Ten sice vychází z tohoto srovnání lépe,ale já se bavil...70% (30.01.2017)

Asi chápu rozpolcené pocity a nespokojenost některých divaků, je mi totiž jasné, kdo nečetl knižní předlohu a čekal něco podobného ve stylu filmu z roku 2004, tak nemůže být ze seriálu tak nadšený jako ten, kdo četl Snicketovu knížní sérii. Já jsem naopak velice překvapená a nadšená tímto zpracováním.! Je vidět, že na scénáři se podílel sám autor, jelikož celý seriál se nese v jeho známém stylu vyprávění, slovních hříček, narážek a osobitém humoru. Tenhle seriál jsou vlastně téměř přesně přepsané knihy (doslovně namluvené repliky), či víc, autor zde spojil i informace z jeho dalších knížek, odkrývá nějaká tajemnství a celému příběhu dává vizuální podobu. Jistě, není to strašidelné ani děsivé, ale tak to by ani nemohlo být, když knihy byly určené pro mladší čtenáře. O dost lepší než divně poskládaný film Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod z roku 2004. (16.01.2017)

Třináct let starý film s Jimem Carreym coby hrabětem Olafem mi ve srovnání s tímhle seriálem přijde jako klenot. Stylizace byla podobná, ale o něco lepší, děj lépe ubíhá a herci jsou lepší. V téhle novince od Netflixu stojí za to Neil Patrick Harris (Olaf), ale dětští herci, kteří hrají sourozence, nemají dostatečné charisma a většina ostatních herců hraje podivně odměřeně a chvílemi až podprůměrně. A protože herci nejsou dostatečně zajímaví, nezáleželo mi na postavách a měla jsem problém přinutit se sledovat další díl. Tvůrci zkrátka nenašli rovnováhu mezi sarkastickým vyprávěním Lemonyho Snicketa a chladným odstupem. Navíc je seriál chvílemi až moc naschvál krutý (např. několik zvratů v posledních dvou dílech, které nebudu spoilerovat) a budil ve mě dojem, že příběh divům ukazuje zvednutý prostředníček. Lemony mě několikrát varoval, že pokud nemám ráda kruté příběhy, kde se stále dějí hnusné věci, nemám se dívat dál. Myslím, že ho poslechnu. (19.03.2017)

Od roku 2004 jsem dlouho čekala na pokračování stejnojmeného filmu a namísto toho jsem se (sice až po 13 letech, ale přece) dočkala úplně nového seriálu. Jako tehdejší čtenářka knih jsem se tak trochu bála, že seriál tu atmosféru z knížek zkazí. Opak je ale pravdou, zatím se podle knižní předlohy řídí téměř přesně, zachovává osobitost autorova vyprávění a mě vrací zpátky do dětských let. Dokonce se ještě přidává několik záhad navíc a tak se divák nenudí. Originální je také znělka a přítomnost vypravěče korespondujícího svými poznámkami a vysvětlivkami právě s knižní předlohou. Seriálový herci jsou zatím velmi srovnatelní s těmi filmovými. Nechám se překvapit dalšími řadami, ale prozatím spokojenost! (18.01.2017)

Po druhém díle to vzdávám (na mou obranu má každý díl hodinu). Je to brutálně stylizované jako třeba seriál Pushing Daisies, což mi obvykle vyvhouje, ale zdejší roztomilost, temnější a s černým humorem, mě nenadchla. Sem tam vtípky dobré, sem tam vyjdou do ztracena. Nějak jsem se nedokázal přenést přes to, že kromě ústředních děcek jsou všechny postavy děsně hloupoučké. Chápu, že to tak u pohádek bývá, a tak by mi to asi nevadilo třeba o půlhodinového animáče, ale tady se děj vypráví poměrně rozvážně, takže jsem měl problém se do příběhu ponořit. Není to zlé, asi záleží hodně na vkusu, ale já budu věnovat svůj čas jiným seriálům. (6/10) (24.02.2017)