Tak se ptám
Obsahy(1)
Ovdovělá čtyřicetiletá Marie (I. Janžurová) si našla novou lásku a chtěla by se vdát. Jenže její šestnáctiletá dcera Eva (M. Chytilová), jež až chorobně vyžaduje matčinu pozornost, na jejího nového muže Martina Kalába (A. Švehlík) od prvního okamžiku žárlí. Pak ale Eva i Kaláb dostanou žloutenku a matka na doléčení ubytuje muže u sebe doma. Oba jsou najednou uvázáni na lůžko ve společném bytě a mají tak dost času k sobě nalézt cestu. Jsou spolu každý den od sedmi do čtyř a Kaláb má šanci přesvědčit Evu, že její matku má opravdově rád. Podaří se mu to? (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Jsem si říkal, když lezl do dveří, jestli bude mít karafiáty. Měl je :-) Plus několik dalších úsměvností a drobných nelogičností včetně základní výchozí situace, kdy dva lidi celej děj pobíhají v županech po bytě, trošku srážejí moje hodnocení. Ale jako příběh je to dobře napsané a v dialozích zazní pár perliček. Janžurová se Švehlíkem nepřekvapili, zatímco Miriam Chytilová bravurně zvládla podobu pubescentního vzdoru. ()
Tři lidé, jedna místnost a dokonale sepsaný psychologický příběh o stárnoucí matce jedné dospívající dívky, která si až příliš pozdě uvědomí, že se chovala sobecky a chtěla matku jen pro sebe. Naprosto vycizelované dialogy, dokonce s občasným humorným nadhledem a odlehčením ("ještě vám tady budu nosit poštu"), kterým dominují ty mezi Švehlíkem a Chytilovou, v nichž se jeho postava snaží té dospívající holce nějak nevtíravě přiblížit. Žena tento víkend sledovala několik současných českých kinofilmů, a tahle malá televizní inscenace je svým napětím a dokonalou charakteristikou postav strčí zlehka do kapsy. ()
Příběh ze života. Před X lety jsme s bratrem byli postaveni do úplně stejné situace. Také jsme si mysleli, že nám našeho tátu nemůže nikdo nahradit a že naše teritorium je nedotknutelné. Mysleli jsme si, že nám chce někdo naši matku ukrást. Dělali jsme všechno proto, abychom se toho dotyčného zbavili. Takže přesně vím, jak se ta šestnáctiletá holka cítila a zároveň dokážu pochopit, jak se cítila její matka. Ten konec k příběhu přesně sedne. Takže ho ukončit jinak by byla chyba, vyzněl by totiž úplně jinak a to by nemělo ten kýžený efekt. ()
Komorní inscenace o třech hercích, kteří předvádí nádhernej koncert. Čtyřicetiletá matka si po smrti svého manžela najde nového partnera, s čímž se nemíní smířit její šestnáctiletá sobecká dcera, která chce mít maminku jen pro sebe. Náhoda tomu chce, že ve stejnou dobu dcera a nový matčin nápadník onemocní žloutenkou a tráví společné chvíle v matčině bytu. Každý den od sedmi do čtyř, než se matka vrací z práce domů. Neustálé přestřelky mezi nimi trvají dva měsíce a matka je z nich zoufalá, má je ráda oba, ale v určitých věcech se musí rozhodnout a přemýšlet, jak dále dusnou atmosféru vyřešit. Vše vrcholí finálem, které se happyendem nazvat rozhodně nedá, otevřený konec však dává určitou naději, že by všichni spolu nakonec mohli dobře fungovat. Kvalitní scénář přímo ze života napsal Otto Zelenka a režie se ujat tenkrát zručný mistr dramatických rodinných příběhů Jiří Adamec. Herecké trio Iva Janžurová, Miriam Chytilová a Alois Švehlík byl fakt zážitek sledovat. ()
Švehlík výborný, příběh a dialogy slušně napsané. Tu holku bych fackoval od rána do večera, nebo od sedmi do čtyř? Akorád jsem předpokládal, že je tý holce tak 13, Chytilová tu na 16 nevypadá. :-D Pořád jsem si říkal, že kdyby sama už měla nějaký vztah, že by matku víc chápala. I tak mohl Švehlík ještě použít víc argument o tom, že matka má právo být šťastná a že i on ji chce dělat šťastnou. ()
Reklama