Zkrat

Svižná, dobře nasnímaná oddechovka, která utekla rychleji, než jsem si uvědomila, že je o ničem, což od Soderbergha vážně nestačí. Gina Carano, představitelka hlavní hrdinky, je mnohem zajímavější než celý film. Ale opravdu hračička, tedy určitě pro ty, kdo rádi ženské akční mstitelky a pro ty, kdo ocení, jak režisér postavu zviditelnil pomocí střihu a záběrů a upozaděním všech těch mužských hvězd. (30.01.2012)

Ani ryba, ani rak. Soderberg postavil film na účasti šampionky bojových umění Giny Carano a ta je podle očekávání skvělá v akčních scénách. Tam, kde je nutné charakterní herectví, už zřetelně zaostává. Ne, že by byla absolutní dřevo, ale složitější finesy hereckého umění neovládá a přesvědčivost své postavě tak vtisknout neumí. Schází jí charisma, které potřebuje hvězda v hlavní roli. Soderbergh sice angažoval celou řadu slavných jmen, ale to jsou jen přicmrndávači. Bojím se, že těch, které režisér okouzlí, zas tak moc nebude, protože tohle není ani art, ani béčková akčňárna. Jeden by čekal, že Soderbergh coby symbol nezávislého filmu propašuje do snímku celou řadu dalších významů, ale toho se jaksi nedostává. Jednou se Zkrat vidět dá, podruhé bych se k němu nevracel. Celkový dojem: 55 %. (12.11.2020)

Mallory je dívka mých snů. V potemnělém parku bych se s ní o sebe nebál, autem couvá rychleji, než já jezdím směrem dopředu a je iniciativní v sexu. Co na tom, že po předehrách (jejichž krátkou, byť z rukou trochu vymknutou ukázku, jsme mohli vidět při druhé hotelové scéně s Fassbenderem) bych častěji investoval do nového nábytku.. Slovem "shit" to začíná i končí, ale to mezitím je povznášející hravost obratně laškující se zavedenými postupy. Soderbergh mě položil do houpací sítě tuctového příběhu, pustil chill-out melodii a precizní režií i kamerou mi dopřál devadesát minut stylové relaxace. Škoda, že Zkrat ještě pár minut netrval - docela rád bych viděl jaký odstín nachu by se objevil na lících Antonia, až by si dal kolem krku to slušivé boa ze vzteklé krajty stehenní.. (16.07.2012)

Skvělé! Konečně film s hlavní hrdinkou, která má prsa i koule! Soderbergh nezklamal. Zkrat je skvělá akce, čistě nasnímaná a precizně sestřihaná, takže je dokonale vidět každý pohyb. Rány skutečně bolí, padouchové se nezvedají po x úderech z podlahy a nebojují vesele dál. Nečekají vás žádné monstrózní výbuchy ani ohlušující efekty. Místo nich Soderbergh nabízí velmi kontaktní bitky podobné těm v Bourneovi. Začlenění MMA choreografie se podařilo perfektně. Jde o velmi příjemnou (stylovou) alternativu (byť s klišé zápletkou) k nerealistickým hollywoodských akčňákům, které však nabízí humor, jejž Zkrat téměř neobsahuje. Může se proto zdát, že režisér ztratil soudnost, servíruje nám však sebereflexivní film, který je poctou akčním exploatačním céčkům z 60. a 70. let s ženami-mlátičkami v hlavních rolích. Gina Carano příliš hereckého umu nemá, ale v tomto případě to vůbec nevadí. Rychle běhá, drsně bojuje a monology pronáší lakonicky, chladně a bez zbytečných emocí. Jde z ní strach, zároveň však dokáže okouzlovat i ve večerní róbě. Pomstychtivý a naštvaný pohled zvládá na výbornou. Douglas a Banderas jsou charismatičtí, Fassbender si nechá upravit ciferník (souboj roku!) a vy jen tajně doufáte, že se na plátně některé z hereckých es objeví znovu. Jen ten McGregor je moc slizký a navíc má příšernou frizúru./// Zkrat dlouho napíná, víme totiž přesně to, co ví Mallory – tzn. téměř nic. Nedostatek informací může redukovat zájem o postavu, je to však obráceně. Nevyjasněné události a stupňující se rozlícenost (diváka i postavy) jsou dostatečnými důvody k touze sledovat, co se bude dít dál. Nutno podotknout, že děj je někdy matoucí a začátek, kdy na nás režisér vrhne tři časové roviny (příprava akce, její provádějí, události po ní), při nichž obraz přechází z ostrého digitálu do zrnitého filtru až k černobílým záběrům, působí jako manýrismus za každou cenu. Flashbacková struktura se však ve finále skvěle uzavírá, aniž nechávala řadu otázek naschvál nezodpovězených nebo iritovala nelogičnostmi./// Dlouhé minuty bez hudby nebo i dialogů umožňují intenzivnější vychutnání obrazu – drsné zvuky ran, dopadů, tříštících se předmětů a lámajících se kostí. Násilí však Soderberg nenechá dojít na extrémně brutální úroveň, takže byť český distribuční název svádí k očekávaní maniakálního vraždění bývalé mariňačky, má režisér ve výsledku všechno těžce pod kontrolou stejně jako Mallory. Tedy kromě toho oka na zabijáckých punčocháčích. Shit. [Kino] (01.03.2012)