Mission: Impossible II

Ne doprdele opravdu ne proboha vazne jedno velke NEEEEEEE! jak mohl John Woo takhle klesnout prokristaboha 57% no to je snad fake hodnoceni nebo co pro mne zustane uz navzdy kultovni serial Nulova sance prvni filmove zpracovani byl jeste uchazejici spionazni thriler ale tato odpornost brutalne sestrihana naproste debilne natocena a potazmo naprosto bez poradny akce [volne prelozeno proste to nema koule] je jednim z nejodpornejsich akcnich odpadu co jsem kdy videl fakt nepochopim jak mohl mr action Woo takhle zdegenerovat to je vec nevysvetlitelna pro mne jedno z nejvetsich zklamani co jsem kdy videl nezmenil sem nazor ani po druhem zkouknuti takze radeji uz nikdy vice KRAVINA HRUZA A OSTUDA!!!!!!!! (20.10.2012)

Mno, druhou Mission Impossible stavim zhruba na stejnou uroven jako prvni dil, i kdyz je tohle uz krapet odlisnej film. Woo k nemu pristoupil jako k ciste akcni zalezitosti. Pribeh neni nijak zvlast podstatnej, strasnej virus, kolikrat uz to tu bylo, ale tady jde hlavne o akci. Proto se musi prezit prvni polovina filmu, kde je akce pomalu, i kdyz rozhodne nemuzu rict, ze bych se nudil. Jenze Woo proste umi nejlip akci a ta zacne az v druhe polovine filmu a je tady fakt perfektni. Sice se to neda srovnavat s jeho Hong Kongskejma filmama, tady zadny masakrovani lidi neni, ale choreografie je fakt perfektni. Herci jsou v klidu, skvelej Cruise tu dostal dobryho protivnika v podani Dougray Scotta, takze si vicemene nemam na co stezovat. (01.05.2005)

Předvídatelný děj a snůška všemožných blbých klišé (např. kolikrát ještě uvidím situaci, kdy hlavní padouch míří na hlavního hrdinu a místo toho aby okamžitě stiskl spoušť, začne to fatálně okecávat), které tak nemám rád. Navíc Johnovi Woo ten hollywoodský vzduch opravdu nesvědčí, akční sekvence na tvůrce jeho formátu jsou poměrně chabé (snad až na závěrečnou honičku) a Cruisovi toho super agenta nevěřím. M.I.2 se jako typický "brainwasher" dá za ty dvě hodiny přežít, ale ničím nezaujme, ničím neohromí. Těch 550 milionů celosvětově je pro mě tak trochu záhadou. (01.05.2005)

John Woo se ukazuje jako velice schopný režisér, který dokáže díky svému umění i prakticky bezduchý film. Ano je to tak, tvůrci se rozhodli, že Mission Impossible II. musí být lehčí na pochopení, než první díl, proto dostal snímek tak jednoduchý děj bez většího množství složitějších odboček. Bohužel i do více-méně kvalitního scénáře se podařilo scénáristovi nasypat hromadu různých nelogických věcí a chyb. Kromě špatných scén dokáže filmy ale překvapit i scénami velice dobrými, jako příklad uvedu třeba přestřelku v laboratoři (samozřejmě mám na mysli její první část), choreograficky a scénáristicky precizně odvedená práce, ale to co dělá scénu tak úžasnou je hudba Hanse Zimmera. Tóny jaké u akčních scén většinou nebývají, mají náznak romantizmu, jímž je scéna samotná také dost okořeněna. Jenže co se celkového ražení filmu týče, jedná se o typický sequel, kde je překvapivě dobrých záběrů jen velice málo. Je fajn, že se Tom Cruise natočil různé bojové kousky, především salto-kop (nevím jak se ten chvat (?) nazývá), bohužel nám je ale předvádí po celý snímek pořád dokola. Různé nelogičnosti jsou i v situacích, kdy záporák prostě vydrží mnohem více než jeho poskokové a ještě má tendenci překvapit, s tím se ale musíme samozřejmě vyrovanat, neboť to je věc, který se nachází ve skoro každém akčním snímku - a nejen akčním. Dost se mi nelíbil poněkud chabý konec, ano myslím ten tríček se zbraní, ne že by to bylo nějak moc špatné, jen mi tam opravdu nesedělo snímání kamery, které záběr poněkud pokazilo, navíc vypadá dost plasticky. Jako jednoduchý film pro odlehčení těžkých dnů je M:I-2 skvělým adeptem. (29.01.2006)

Co jsme před dvanácti lety nemohli plně posoudit, se ukazuje teď – M:I 2 je film, který stojí svým filmařským stylem mimo západní filmařské tradice, okázale se vysmívá estetickým normám a představuje totálně solitérní úkaz tvůrčí svobody, který není díky hongkongskému režisérovi se značnou tvůrčí svobodou svázaná americkým uvažováním, případně strachem z přepálenosti či přílišného patosu. __ M:I-2 využívá obrovské kvantum možností filmového média: zrychlené a zpomalené části záběrů, opakování stejné akce několikrát za sebou, rychlé střídání širokoúhlých objektivů a teleobjektivů, dlouhé záběry i rychlé montáže, barevné vzorce sladěné v pohybu či sestříhané na hudební doprovod tanga, fetišizace tváří a těl (a to zdaleka neplatí jen pro úvodní scénu Toma Cruise na skalách), případně strojů a zbraní atd. __ Jistě, do série příliš nezapadá, vyprávění nepatří mezi nejkomplikovanější (ačkoli lze ocenit práci s deadliny) a k vývoji špionážního žánru nijak zvlášť nepřispěl. Pro estetické dějiny filmu je ale ve své nezřízené vzpouře vůči tradici neviditelného stylu v hollywoodské kinematografii velmi důležitý. Z tohoto hlediska má smysl ho nepřeskakovat, nezatracovat a naopak si všímat, čím vším ozvláštňuje zkušenost s filmovým uměním – i když se vám budou občas nad tím estétstvím kroutit prsty u nohou. (28.06.2012)