Múdrosť má deravé šaty
Režie:
Vlasta JanečkováKamera:
Milan DostálHudba:
Zdeněk MaratHrají:
Petr Štěpánek, Jana Preissová, Otakar Brousek st., Václav Kotva, Milan Stehlík, Jaroslav Kepka, Václav Vydra nejml., Vladimír Hlavatý, Jiří Bruder, Zdeněk Dítě, Otakar Brousek ml., Josef Větrovec (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Orientální pohádka o tom, jak si vladař vybral toho nejlepšího rádce a tu nejkrásnější nevěstu. Nezapomeňte se podívat na orientální pohádku o kováři Básimovi, který obstál ve všech zkouškách vladařových a nakonec se stal jeho rádcem. Příběh o chytrosti prostého člověka, který si umí poradit v každé životní situaci, vás určitě pobaví a potěší. (Česká televize)
(více)Recenze (21)
A já si dodnes myslel, že na arabské pohádky z Tisíce a jedné noci má patent jen brněnská televize. Vida, tohle je zajímavý a vtipný počin, i když ne vždy rozumím logice příběhu (nejspíš krácení předlohy - jak třeba mohl nechat předvést dceru jako zlodějku jen tak? Nechybí tam scéna, kdy u ní najdou šperky - dary?). Ale celkově je to příjemně natočené, má to rozumnou stopáž, Petr Štěpánek pojal roli rozverně klukovsky, pobaví. (Samozřejmě raději nepřemýšlet nad poselstvím, kdy to vypadá, že je lépe nic si nešetřit a vše hned utratit - to je takový poněkud cikánský princip.) ()
Pohádku jsem si zapamatoval i po cca 20 letech. Její předností je jednoduchý námět a krátká stopáž. Vladař (velmi dobrý Petr Štěpánek) se rozhodne jít v přestrojení mezi lid (něco jako Jiřík z Poděbrad). Potká kováře Básima, zamiluje se do jeho dcery. Básim ho pozve na velmi drahou večeři. Vladař je udiven a špičkuje se Básimem, jestli dokáže uspořádat stejně drahou večeři i další den. Samozřejmě, že vladař mu svými nařízeními hází klacky pod nohy a snaží se Básima dostat do úzkých. Jako první zakáže kovářskou činnost, Básim je ovšem vychytralý... Poznámka 2018: Nevím, odkud tento příběh pochází, ale pokud vystihuje orientální mentalitu, tak to potěš pánbůh. Vladař ani Básim se neštítí skoro ničeho, aby dosáhli svého nicotného cíle a uspokojili svoje ego. ()
Klasická orientální studiovka na provařené a milionkrát omleté téma moudrého (ne až tak, podle mě) panovníka, který v přestrojení chodí mezi lidi a tam páchá všelijaké legendární skutky. Převlečenému vladaři padne do oka půvabná dcera kovářova (metaforicky, ne, že by mu vyvrátila bulvu) a z čiré lásky nepřijde, v záchvatu podivných pochodů, které z nedostatku vhodnějších termínů nazvěme myšlenkami, na nic lepšího, než vymýšlet další způsoby, jak jejímu otci znemožnit, aby si vydělal na večeři. Pravda, kovář se neprozíravě chlubil, že na večeři si vydělá vždy. Záhadou pro diváka zůstává jen to, proč kovář, který měl bohatě vybavený dům, nepochybně dílnu, dceru, kterou mohl hýčkat jako princeznu, žil de facto z ruky do huby. Lehce nadhodnocuji, ale Afra a Vladař jsou tak půvabný ústřední pár, že bych si jiné hodnocení do smrti neodpustila a musela bych si sama zafackovat uši do hlavy. ()
Československá televizní pohádka z orientálního prostředí, kde se vladař P. Štěpánek převlékl do chudého oděvu, aby lépe poznal náladu ve společnosti. Během poznávání života obyčejných lidí narazí na vychloubačného kováře (Z. Dítě), který tvrdí, že za každých okolností dokáže za každý den vydělat alespoň 5 dirhamů, aby si mohl koupit honosnou večeři. Převlečený panovník se schází s kovářem každý den, přičemž mu mezitím klade překážky pro provoz jeho řemesla a znemožňuje výdělek, a sleduje, jak si s novou situací poradí. Atraktivitu této pohádky notně zvyšuje půvab kovářovy dcery Afry v podání jedné z našich nejpůvabnějších hereček J. Preissové, do níž se monarcha ihned zamiluje. Pod úspěch a zdar této pohádky se značně podepsal nepřehlédnutelný a přirozený herecký výkon pana Dítěte. V závěru je utajovaná totožnost vladaře odhalena a moudrost a vynalézavost kovářova odměněna funkcí šáhova rádce a jeho dceru pojal za manželku. V menší roli vladařova vezíra se ukázal O. Brousek st. Orientální pohádka paní režisérky V. Janečkové a její zpracování mě zaujalo a domnívám se, že tuto pohádku mohu zařadit mezi ty nadprůměrné. ()
Příběh o kováři Básimovi a jeho setkání s baghdádským chalífou Hárúnem ´ar-Rašídem pocházející z jiných redakcí sbírky Tisíc a jedné noci se dočkal filmového zpracování hned dvakrát, a tyto dvě verze, Chytrost má děravé šaty z roku 1974 a O kováři Básimovi z roku 1996, logicky vybízí ke srovnání. Pokud jde o věrnost původní literární předloze, vyhraje verze novější, byť i ona některé části příběhu z pochopitelných důvodů vypouští. Jinak se ovšem textu drží často i v dialozích. Chytrost má děravé šaty využívá jen rámcovou kostru pohádky a děj umisťuje do Isfahánu. Je ovšem otázka, zda nevychází z nějaké jiné verze příběhu. Obě verze jsou pak obohaceny o přítomnost ženského elementu. V případě nové verze je ovšem přítomnost chalífovy manželky (ač vložené způsobem, který není proti duchu příběhů Tisíce a jedné noci) zcela zbytečná, zatímco ve verzi starší je to právě zpěv Básimovy dcery, který vladaře upoutá a dovede do jeho příbytku, aby to nakonec byla láska, která jej zbaví trudnomyslnosti. Pokud jde o perské a muslimské reálie, snímek O kováři Básimovi v některých momentech působí lépe, nicméně není prost řady chyb. V tomto směru zarazí zejména ledabylost ve výslovnosti některých slov jako chálífa místo chalífa či dírhám místo dirham, které scénarista opsal špatně z překladu prof. Tauera, na který se film odvolává. Znalce arabštiny to poněkud tahá za uši. Potěší naopak správná asimilace souhlásky r ve jméně Hárún ar-Rašíd. Vcelku běžnou chybou je samozřejmě postup muslimské modlitby, která začíná vestoje a ono profláklé klanění k zemi následuje až později. Některé chyby se pak vyskytují v obou filmech (viz židle). Na tomto místě si neodpustím malou poznámku bokem: Alláh znamená ten bůh, tedy Bůh s velkým b, neboť je jen jeden, společný pro muslimy, židy a křesťany, a právě neustálé cpaní Alláha všude vyvolává dojem, že muslimové snad věří v nějakého jiného. Ostatně Felix Tauer rovněž používá jen Bůh. Zpět k filmům. Pokud jde o hereckou stránku, oba snímky sice disponují kvalitními herci a herečkami a Martin Štěpánek stejně jako Oldřich Navrátil odpovídají jistě původnímu příběhu lépe, přesto herecké výkony v Chytrost má děravé šaty působí, ač mnohdy uplatněny na menším prostoru, daleko precizněji, přesněji, věrohodněji a zároveň barvitěji. Klukovsky rozmarný vladař v podání Petra Štěpánka, který je navíc namaskován, jako by z oka vypadl hercům z některých skutečně orientálních filmů, je výborný. A to o jeho prohnaných očích sedí. Skvělý je i Zdeněk Dítě v roli kováře a další herci v menších rolích. Jana Preissová je pak doslova ztělesněním tajemné perské krásky-loutnářky. Se Štěpánkem navíc tvoří už od Manon Lescaut a Mrtvého prince velice sympatický pár. Humor zde spočívá právě ve výkonech hlavních protagonistů spíše než v humoru slovním, který charakterizuje novější verzi (byť černý otrok v podání Vydry v novější verzi je vzhledem k jeho fyziognomii komické spojení samo o sobě). Vizuální stránka Chytrost má děravé šaty oplývá barevností mnohem starších pohádek, která zvyšuje kouzlo snímku, a Básimova tabule je podstatně bohatší než v mladším filmu. Děj rovněž daleko lépe odsýpá. Jediným kazem je poněkud uspěchaný závěr, kdy není zcela jasné, jak byla Básimova dcera zatčena a proč šla na popravu klidně. Patrně vladaře poznala. Když to tedy shrnu, mladší verzi jsem viděla jako první a tehdy se mi dost líbila, avšak ve srovnání se svou starší předchůdkyní poněkud vybledla. Mám ráda obě adaptace, ale měla-li bych si přece jen vybrat, dám přednost staršímu snímku, protože z něj na mne navzdory skromnějším kulisám paradoxně ten Orient dýchl víc než z daleko studiověji působící mladší verze, protože oplývá lepšími hereckými výkony, a protože má větší šťávu a švih a je celkově líbeznější. A poučení z pohádky jako takové? V Chytrost má děravé šaty jednak už zmíněná láska, kterou vládce postrádal. V obou verzích pak ono Básimovo ,, má obživa je u Boha". Žít z ruky do huby a nemyslet na zítřek jistě rozumné není, ale Básimův přístup má i kladný aspekt, a sice nehromadit mamon a víc majetku, než člověk opravdu k životu potřebuje, a tento život žít beze strachu a s důvěrou. Vždyť konec konců síla myšlenky či víry umí pohnout nebesy. () (méně) (více)