Poslední případ (S04E03)

Loučení se Sherlockem zhruba polovinu epizody připomíná jeho psychedelické stavy a orientace i pro nejzápalenějšího diváka, co že se sakra děje, je rychle fuč. Alespoň ke konci všecko zase hezky zapadne a závěr je takový, jak jsme asi všichni očekávali. Ale přát jsme si přáli něco ve stylu původních kulervoucích epizod. (17.05.2024)

První půlhodina byla "jen" špatná variace na Austina Powerse, to bych asi ještě asi zkousnul. Pak ale přišlo zařazení drahé sestřičky s nadpřirozenými schopnostmi, což porušilo základní pravidlo všech příběhů o Sherlocku Holmesovi - žádné nadpřirozeno! A zbytek dílu tvořilo hodinové pokračování Saw s takovými dírami v logice, že by v nich neuvízl ani vorvaň. Odpad všech odpadů. Arthur Conan Doyle rotuje v hrobě jak turbína. V příští sérii bude Moriarty tisíckrát naklonovaný jako agent Smith, Watsonová přiletí z alternativní minulosti strojem času spolu s robotickým Watsonem, Eurus se naučí střílet z očí lasery a Sherlock v nejdražší trikové scéně zjistí, že se mu celý jeho život jen zdál a on ve skutečnosti vůbec neexistuje. (17.01.2017)

Tohle byla epizoda, která měla konečně atmosféru první série. Byla vážná, opičky se dělaly jen minimálně a byla nesmírně napínavá, třeba, že se neřešil detektivní případ v pravém slova smyslu. Drama mezi klíčovými postavami, absence halucinogenů a osudovost udělaly z The Final Problem nejlepší epizodu Sherlocka od The Reichenbach Fall a to už je hodně dávno. Pokud byl tohle skutečně poslední díl Sherlocka, pak je škoda, že Moffat a Gatiss udělali z třetí série, z viktoriánského speciálu a z prvního dílu čtvrté série, vědomě stupidní parodii, protože se ukázalo, že by na kvalitní detektivku/thriller pořád měli. Jen tu patetickou Mary na konci si mohli odpustit a místo ní nějak lépe dořešit moji oblíbenou Molly Hooperovou. PS: Mimochodem, kdo taky zaznamenal zjevnou inspiraci hororovou "Saw" sérií? (15.01.2017)

Sherlock a emocionální kontakt. Tak to je opravdu poslední případ. Fanynky jasaji (on to řekl), psychoterapeutky mají úsměv na tváři (tolik potlačovanych emocí, ta hluboká voda), ale moje vzpomínky na dětství jsou jasné a nepřeprogramovatelné. Ze všech Doylovych povídek jsem nejvic miloval Musgraveský rituál (společně s Poeovym Zlatým skarabeem). A tohle emocionální novodobé zprzněni starého Sherlocka mě nadzvedlo ze židle. Vraťte mi hledání pokladů, vraťte mi mé tančící figurky (další z mých milovaných povídek je letmo vizualizovaná na konci dílu), vraťte mi starého Sherlocka, a nechte Mary už konečně odpočívat v pokoji. (17.01.2017)

Tohle už vlastně není výstřední, narcistní, ani překombinované. Tohle je... prostě stupidní scream fest. Prosím, už žádné další rodinné terapie, zapomenuté členy rodiny nebo čokly, co bývali lidmi. Doufám, že si Gatiss s Moffatem svůj incestní večírek užili a předají tvůrčí otěže někomu, kdo umí kombinovat i víc než dva totožné prvky a twist "já je někdo jiný". (16.01.2017)