Máme rádi velryby

„V Arktíde nie je nič brnkačka, preto dávate 2000 dolárov ľuďom, čo nedokončili strednú, aby tam pracovali.“ ___ Táto krásna zoologická dráma, akých sa v prírode denne bez účasti človeka odohrávajú miliardy, veľmi názorne predvádza, že stačí spraviť mediálny humbuk a ľudia sú schopní zaktivizovať sa k čomukoľvek. Pritom situácia v začiatku bola bezproblémová – Inuiti podľa svojho práva by sa o uviaznuté veľryby raz-dva (a s úctou) postarali a všetky tie vynaložené obrie prostriedky sa mohli ďaleko efektívnejšie použiť na čokoľvek iné. Takže ten pekný „humánny“ príbeh je v druhom pláne skôr absurditou výstižne vyjadrujúcou pomýlený vzťah širokej verejnosti k prírode (podobný tomu ako sú ľudia celí diví do záchrany pánd, lebo sú roztomilé, ale stovky iných, rovnako ohrozených druhov sú im ukradnuté, lebo nie sú „pekné“). Sledujeme plytvanie, ktoré by bolo ospravedlniteľné jedine tým, že sa ľudia tak „humánne“ a nesebecky správajú bežne (čo sa nedeje) alebo že by sa jednalo o zvlášť ohrozený druh (čo sa nejedná). ___ VEĽKÝ ZÁZRAK teda najviac vypovedá o vplyve médií a tom, ako veľmi nám pôsobia na život. Aj vzťah k prírode je utváraný skrze ne. Medialita našej doby je tu parádne tematizovaná po celý čas, ale nenápadne stupňuje obrátky množstva pohľadov v tej nafúknutej bubline až do konca, kedy dôjde k debate o pomoci sovietskeho ľadoborca – a vtedy už divák na nejaké zaseknuté veľryby takmer zabudol. Sú len zámienkou, na ktorej sú výstižne vyjadrené názory a postoje všetkých účastníkov od Eskimákov, cez ropných magnátov a spravodajcov naháňajúcich sledovanosť, až po prezidenta USA, ktorí všetci sledujú vlastný prospech a rozruch okolo veľrýb v ťažkostiach je pre väčšinu z nich dobrou príležitosťou k vylepšeniu svojho obrazu na verejnosti. Pre priemerného diváka je to pritom príbeh o tom, ako sa prebudila ľudskosť a prekonala všetky prekážky - a aj priemerný divák má pravdu. Mňa by pritom ďaleko viac zaujímala situácia, keby sa záchrana nepodarila (s cynickým záverom, ako zachránené veľryby vzápätí ulovili japonskí veľrybári) a ututlávanie rozbúrených vášní... ___ Každopádne, táto zabudnutá epizóda mediálnych dejín zo záveru studenej vojny je dôkazom, že svet je plný dobrých príbehov a tento film jeden z nich oživuje, pričom privádza na scénu celú plejádu zaujímavých postáv reprezentujúcich rozličné prostredia a profesie od horkokrvnej aktivistky Greenpeace „...a ja tým plačúcim deťom poviem, že tie veľryby zabil Ronald Reagan“, cez dvoch odvážnych podnikavcov so svojim podomácky zostrojeným vynálezom, až po pilota národnej gardy „Keby aj volal prezident, mám dôležitejšie veci na práci!“. Na záver len povzdychnutie nad tým, čo všetko by ľudstvo dokázalo, keby nebolo malicherných „ľudských“ záujmov (a otázka či sú životy troch veľrybovcov sivých malichernosť)... (23.08.2016)

Moc jsem se těšila, až se na Máme rádi velryby podívám. I přesto, že začátek mi přišel zvláštní, vydržela jsem se na film koukat dál. Vprostřed filmu, kdy mělo být největší napětí s velrybami to prostě nebylo ono. Scénky s velrybami byli sice pěkné, ale to je tak všechno co můžete od snímku očekávat, jelikož celý film je mdlý a šíleně roztahaný. (25.11.2013)

Film jsem si vybrala protože tam hrají tři podle mě skvělí herci: D. Barrymore, J. Krasinski a K. Bell. To, že je to podle skutečné události, jsem se dozvěděla až na začátku a potom ještě konci filmu. Neříkám, že je to špatný snímek, to vůbec ne, naopak. Je to krásný příběh o přírodě, velrybách, Aljašce, snahy pár jedinců pomoci bezbranným stvořením. Ale vyvrcholí to v masivní mediální boj, aneb jak se zviditelnit. Ropný magnát, aby si vylepšil pověst u Greenpeace, prezident, protože si myslel, že mu to znova pomůže vyhrát volby, malí výrobci rozmražovače, aby získali popularitu a rozjel se jim obchod a veškerá média světa, aby si zdvihli sledovanost a moderátoři reputaci. Ono je to podle skutečné události, takže takhle to asi bylo a bylo to zpracováno dobře. Ale upřímně, D. Barrymore mi přišlo že přehrávala, možná že skutečná Aktivistka Greenpeace byla tak zapálená a protivná, no ale...K. Bell tu hraje v podstatě záporačku a takovou blbou puťku, jediný normální tu tedy zůstal J. Krasinski za což díky, protože toho mám opravdu ve filmech ráda a zachoval tu té postavě normální tvář. Jako vedlejší příběhy, jak se do sebe zamiluje sekretářka z Bílého domu a nějaký plukovník, no fajn, je to americký film, co bychom chtěli, mě až tolik nedostávaly do kolen. Za to kultura Aljašky a národa tam ano. Takže hezký film, krásné záběry, ale jde z toho cítit americký styl natáčení aneb pojďme tam udělat co nejvíc dojemných scén a romantiky. Ale záběry na konci ze skutečné události, o které jsem teda nikdy předtím neslyšela, byly super, aneb jak strašně někteří vypadali, že? 3-4* (18.09.2012)

Nečekala jsem od toho nic, než jen další příjemnou oddechovou komedii ála Hollywood :) ale dostala jsem mnohem víc. Vážně a dojemně natočený film, který je založen na skutečné události mě mile překvapil :) Drew Barrymore mám ráda skoro ve všem, takže se mi líbilo, že tady si zahrála trochu vážnější roli a sedlo jí to i tak . Film se naštěstí vyhl trapným vtipům a uřvaným scénám, prostě krásně plynul a na konci vás dojala celá ta světová šaráda. (30.10.2014)

Poselství je fajn, protože "když se chce (a jsou prostředky a kamarádi na vysokých místech), tak se může povést cokoliv"! Dokonce i zachránit velryby na Aljašce nebo vidět v roce 1988 na jednom stěžni americkou a sovětskou vlajku (o tomhle fakt pochybuju - zde to s tou symbolikou vážně přehnali). Ale dobrá, myšlenku to má, čerpá to z určité zkušenosti a pravdivých událostí konce studené války. Problémem je zpracování, které je hooooodně moc průměrné, jelikož herci nemají co hrát, dialogy jsou velmi často prázdné a prostoduché a počítačová animace je naprosto úchylná (ano, nebojím se užít tento termín). John Krasinski je tradičně v pohodě, ovšem Drew je otravná a o Kristen Bell ani nemluvím. O chemii mezi postavami nemůže být ani řeč. Snaha o hlubší vhled do problematiky se nedostavuje přirozeně vůbec, tudíž film nepřináší moc zajímavých a užitečných informací o samotné misi, jež byla rozhodně ve skutečnosti pozoruhodná. Argumentace jsou mnohdy velmi vágní a hloupé, o zde uvedených motivech hlavních činitelů lze s jistotou pochybovat. Ano, mediální propaganda je silnou zbraní a skrze média se dá snadno získat široká podpora pro cokoli (ať už je to morálně či eticky správné). Velryby jsou tu takovým symbolem, ale - bohužel - velmi povrchním. Kwapis prostě a jednoduše přeříkává dojemný příběh o záchraně velryb, kde síly spojily značně nesourodé skupiny. Podává jej ale bez špetky nápadu, invence, humoru a energie. Tohle bych v klidu napsal do 2 odstavců za 10 minut... Lepší sáhnout po Dolphin Tale či We Bought a zoo! 4/10! (02.06.2012)