Poslední doutník

Nevyčerpatelné téma "manželství po letech" bezpochyby patří mezi nejexponovanější problémy současného světa, koneckonců inspiraci v něm nalezla řada spisovatelů, kteří se jej pokusili zobrazit tu vážně, tu nevážně. Ani stejnojmenná divadelní hra finského autora Bengta Ahlforse se na první pohled nijak zvlášť neodlišuje od zástupu svých starších předchůdců, ale tato důmyslně zkonstruovaná slupka odpadává během následujících okamžiků. Komorní rodinné drama uzavřené do klasického manželského trojúhelníku postupně odhaluje složitost životních osudů svých protagonistů, z nichž každý touží po vlastním štěstí a zároveň tím ubližuje tomu druhému. Tak jako se hra přesouvá z úvodních smíchem burácejících tónů do hořkotragických poloh, mění se i divákova recepce pocitů hlavních hrdinů. Zprvu směšní a dětinští, v závěru nešťastní a nepochopení. Záznam z pražského Divadla na Fidlovačce pak zcela stojí a padá s výkony Töpfera a Balzerové, ale nepodceňoval bych ani výtečného Zdeňka Maryšku. I já se připojuji k poděkování dramaturgům druhého programu veřejnoprávní stanice za tento skutečný lahůdkový kousek, nezbývá než přát si, aby jich v budoucnu bylo více. (20.09.2010)

Dívadlo je naprosto skvělá věc. A toto představení je toho důkazem. Je úžasné když zase můžete vidět něco přirozeného, co není vybráno z padesáti různých záběrů jak je tomu u filmu. Herci to musí zvládnout napoprvé a brilantně. A toto představení JE zvládnuto brilantně, hlavně role Ragnara (Tomáš Töpfer), úplně jsem mu celou jeho roli uvěřil a na konci mi ho bylo až líto. Je škoda, že se do televizí nedostává divadelních inscenací mnoho (nebo, že je divadlo tak drahé, aby se tam dalo chodit jednou týdně). Ode mne je to jasný verdikt. 100% (18.09.2010)

To si tak dlíte ve své ulitě poté, co jste odešli do důchodu, litujete se kvůli chatrnému zdraví a nadáváte na věčně nespokojenou manželku, která vás otravuje svou důsledností a starostlivostí zbavenou intimností, a pak stačí jeden rozhovor se starým přítelem, aby se vám zhroutil dosavadní - určitě ne spokojený ale stabilní - svět kolem vás a vy musíte hledat, jak z toho ven. Najednou už nic není jako předtím a musíte přehodnocovat vztahy a možná najdete i novou chuť do života a nového partnera. Nijak zásadní, ale solidní hra o rodinném životě a lidských hodnotách. Celkový dojem: 65 %. (08.06.2011)

Navzdory předvídatelné zápletce se z této komedie, která má i nádech dramatu velmi těším. A to především díky skvělému herectví, kterým osazenstvo disponuje. Pro tuto inscenaci je štěstí, že je již stažena, neboť k ní kouření doutníku patří a nový protikuřácký zákon (zcela nepochopitelně) autorská tvorba nikterak nezajímá. Kouření na jevišti v rámci představení nám tedy končí... ;-) (31.05.2017)

Hra sama rozhodně není žádné veledílo, i její konec je dost předvídatelný, ale skvěle postihuje některé životní situace a způsob našeho myšlení. Inscenace hýří spoustou nápadů a hluchých míst v ní není mnoho. Nejen Töpfer, ale i jeho tři spoluhráči jsou vynikající; jejich balanc na hranici komedie a tragédie je obdivuhodný. Jedna z inscenací, jejíž převod na obrazovku, který v sobě vždycky skrývá určitá rizika, vyšel na 100%. (19.09.2010)