Kód Enigmy

Vykalkulovaná relatívne chladná oscarovka. Každý odtieň Turingovej osobnosti, každý posun príbehu má jednu vlastnú scénu, aby to pochopil aj ten najväčší tupec. Nie, na to, aby som chápal, že Turning je asociál, nepotrebujem scénu s tým, že sa dohadujú, či idú alebo neidú na obed. A na to, aby som pochopil, že "odteraz majú byť tím", nepotrebujem vidieť, ako Turning každému rozdáva jablká. Imitation Game nie je film, ktorý patrí do tejto doby. Zasekol sa totižto niekde v 90tych rokoch. (16.02.2015)

Málo známé stránky druhé světové války - její všednodennosti válečné frontové i týlové - neoslňují tolik jako velké bitva nebo osudové momenty setkávání státníků, vojevůdců či utrpení strádajících v děsivosti koncentračních táborů všech stupňů. Proto se začaly dostávat na přetřes až s odstupem postupně zhruba od přelomu šedesátých až sedmdesátých let minulého století. Válečná každodennost začala v této reflexi postupně získávat na stupňované pestrosti výstupů. To, co se nanejvýš šeptalo mezi pamětníky a jejich posluchači jako zvlášť velká důvěrnost, pronikalo postupně do veřejného povědomí. Výchozí černobílé schéma se postupně transformovalo do lidského rozměru všednodennosti. Ne vždy se střílelo, ne vždy padaly bomby, většinu člověk kupodivu netrávil v krytech a na frontách, ale mezi civilně oblečenými lidmi, kteří oproti mírovým dobám hladověli - prakticky bez rozdílu (černý trh nemohl měnit klima společnosti válečného nedostatku) a v znatelně větší míře postrádali jak kvalitu života, tak jistotu přežití. Zachytit tuto vichřičnost doby a současně se vyřádit na drobnokresbě povah hlavních hrdinů, zejména Alana Turinga, i když významem zanedbatelná není ani role Keiry Knightleyové (navíc se silným feministickým podtextem), nebylo snadné; šlo o mimořádnou výzvu. Je zřejmé, že scénář sice trochu fabuluje, ale základní fakta matematikova a biologova (na tuto Turingovu specializaci film zapomíná) života podává v zásadě přesně. Uvážíme-li navíc, že oficiální omluvy se Turingovi, nesmyslně odsouzenému pro homosexualitu, dostalo r. 2009 ústy tehdejšího socialistického premiéra Gordona Browna a královské milosti r. 2013 (Alžběta II. vládne od r. 1952, tj. Turing zemřel v třetím roce její vlády), zmocňují se člověka prazvláštní pocity. Suverénnost režie, jistota fabule i mimořádná kvalita scénáře (dialogy prosycené anglickým suchým humorem se pohybují na hranici geniality) podtrhují hereckou excelentnost obou hlavních představitelů (ostatní s úspěchem přihrávají, aniž by byli "křovím"). ENIGMA je v každém ohledu mimořádným dílem. A rozhodně diváckým zážitkem, který se, má-li být intenzívně prožíván, nemůže omezit na jednu návštěvu. (09.03.2015)

Nenadšených 70 procent. The Imitation Game je filmem, který každoročně v oscarové sezóně nesmí chybět. Kvalitně zpracovaný reálný příběh osoby, která se vymyká. Tentokrát tu máme Alana Turinga, geniálního matematika, nepříliš společenského podivína, gaye. Spíše než sestavování Turingova stroje a prolamování Enigmy mě zaujala morální dilemata související s nemožností akutního použití vyluštěné šifry k záchraně lidských životů (tomu se mohlo věnovat trochu více prostoru) a způsob, jakým se společnost ke svému odlišnému hrdinovi po válce zachovala. Celkově je to dobrý film, ale svým předchozím hravým thrillerem Lovci hlav mě Tyldum potěšil mnohem víc. (14.01.2015)

Zhlédnuto v kině. Naprosto parádní film a dokonalá ukázka toho, jak natočit silné drama, které může fungovat na několika různých frontách, speciálně když máte takovýhle námět. The Imitation Game totiž funguje nejen jako drama na pozadí války, ale jako hodně nepříjemné svědectví o tom, jak se můžeme chovat k lidem, kteří dokázali něco neskutečného, ale jen proto, že jsou jiní, s nimi budeme zacházet jako se špínou. Pokud náhodou ještě někdo nevěří, že Benedict umí fakt hrát, pusťte si tento film a pak pochopíte, proč mu minimálně tu nominaci na Oscara přeju. Nechápejte mě špatně, i Keira odvedla fantastickou práci, ale co Benedict předvádí a jak se dokázal ponořit do tak složitého charakteru, jakým Alan Turing byl, je opravdu obdivuhodné. Tady není o čem přemýšlet, 100 % a jeden z TOP filmů roku 2014. (28.12.2014)

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tenhle flák má tolik kvality, že ji býval mohl celé ty dvě hodinky rozhazovat po Lucerně a ještě by mu zbylo ke snídani. O Mortenu Tyldumovi jsem toho do předvčerejška věděl ještě méně než o čínském pravopisu, jako on mně bych si přál umět se představovat každé nové dívce. Vyprávět vám o hereckých výkonech je ještě zbytečnější než házet kostky cukru do kakaa, tady si musel přijít na své každý, kdo aspoň občas mrknul na plátno. Co bych ale já osobně chtěl vyzdvihnout nad ostatní, je humor. Namontovat vtip do rekonstrukce boje s nacistickým hnojem, udělat z té doby místy až idylku, ale přesto zachovat děsivou přítomnost zla, to chce podle mě talent, jaký by nenašel ani Rytmus s Dejdarem. (29.01.2015)