Ležáky 42

Sympatický pokus o v tuzemsku nepříliš rozšířený žánr inscenovaného dokumentu je devalvován neobratnou realizací. Až na pár výjimek (Alice Šnirychová) sotva ochotnické herecké výkony, křečovité až trapné dialogy (vrcholem je scéna, v níž mladík přemlouvá českého strážmistra, aby si to s tou sebevraždou ještě rozmyslel), za uši tahající špatné sykavky vypravěče Brzobohatého... Kapitola sama pro sebe jsou titulky plné prohřešků proti češtině („Česko-Polská hranice“; „... aby jste...“; „... udavač z Dřeveše byl odsousen...“; „... podívat z vrchu...“ jako označení činnosti člověka hledícího z letadla směrem dolů), proti historickým faktům („... státní hranice ČR úterý 1. květen 1945...“ - toho dne existovala nějaká ČR???) i obyčejného šlendriánského přístupu - jak je možné v rámci jednoho (!) ze závěrečných titulků napsat u jména Marie Štulíkové nejprve datum úmrtí 11. 7. 1943 a o pár řádků níž, že v Osvětimi „... umírá 17. 1. 1943“? Opravdu zvláštní disproporce v přístupu tvůrců k divákovi - na jedné straně snaha poskytnout mu atraktivní formu dramaticky podaného dokumentu, na druhé až zarážející ledabylost v práci s tzv. detaily. Ale jedna věc si zaslouží pochvalu: scéna popravy a všeho, co jí bezprostředně předcházelo, vychází emocionálně daleko působivěji než obdobná scéna v Nikolaevových Lidicích. (24.06.2012)

Viděno po Lidicích. Jako hraný dokument se tento může hrdě postavit vedle svých britských kolegů. Dost ho sice sráží amatérský přístup, ale řekl bych, že celkově to dopadlo nad očekávání. Je to rekonstrukce událostí. Tvůrci si museli pohrát i za kulisami hotového filmu, ověřit fakta, vyzkoušet je v terénu a podobně. Ve filmu najdete i dost emocí. 70% = 4-/5 (16.06.2011)

Takováto velká témata si zasluhují také patřičnou úctu, to je bez debat. Jako dokument nelze toto dílo příliš brát, jde pouze zfimovaný popis děje, o filmu však také nemůže být řeč, v tomto směru bylo zpracování špatné, akceptovatelné pouze v případě, jednalo-li by se o amatérský film. Proto autoři tento výtvor takticky označili jako filmový dokument, což může v divákovi vyvolat pocit, že může jít o zajímavou podívanou, ale jedná se však o velmi podprůměrné, nedotažené cosi. Zachraňuje to jen doprovodný text čtený Radoslavem Brzobohatým. Protože jinak... ani nechci pomyslet. Téma Léžáky buď veloklepě a s úctou, nebo radši vůbec. Ale rozhodně ne takhle. (12.11.2010)

Dobře, faktograficky je to méně nepřesné než velkofilm Lidice, ale bohužel hraná rekonstrukce událostí, která tvoří naprostou většinu filmu, je natočena naprosto nenápaditě až neumětelsky. Možná že samotný komentář Radoslava Brzobohatého bez obrazu by fungoval lépe. Takže nejlépe působí těch pár dokumentárních archivních záběrů, které ovšem tvoří pouhý prolog a epilog filmu. (25.06.2012)

Zejména v dokumentu, pokud mu mám uvěřit, by měli hrát pouze herci.Jediný, o kom se dá napsat, že hrál dobře, byl ten selektor na gestapu, z něj fakt šel mráz po zádech.Jinak to ta šmíra totálně zkazila.Některé věci byly dobře natočeny, bohužel jsem se nedozvěděl nic nového.Ale chápu, že je těžké ukázat něco nového mě, člověku, který se odbojem za II. světové války amatérsky zabývá více, než 35 let. (09.10.2016)