Laputa: Nebeský zámek

Fanúšik anime zo mňa asi nikdy nebude, ale považoval som za potrebné pozrieť si film, ktorý je v Top 300 ČSFD. Zo začiatku som si nevdojak spomenul na Zemanov Vynález skazy a známu anekdotu (Japoncov nedoženieme, ani keby nám išli naproti) som si upravil na tvar - Japonci Zemana nedobehnú, ani keby im šiel oproti. Nemám nič voči znalcom Mijazakovej tvorby, ani animefilom, ale ja si radšej pozriem niečo iné. (09.05.2018)

Na Laputě je trochu vidět, že příběh se kroutí všemi směry jenom aby bylo dosaženo těch důležitých vizuálních motivů, přičemž postavy jsou zde obecně trochu papírové. V druhém plánu ovšem vykresluje zajímavý svět jakési nedávnou válkou zplundrované země, která se nebyla schopna ještě společensky zotavit. V pohledech na býlím porostlou krajinu vidíme zarostlé obří krátery po artilérních útocích, země je provrtaná chodbami opuštěných, vytěžených dolů a charakter měst, staveb a infrastruktury napovídá k tomu, že v jeden okamžik docházelo v daném území k monstrózní, skokové industrializaci, jejíž produkty byly zjevně odvedeny někam jinam. Správní složky země jasně napovídají, že zde stále vládne armáda a nikdo se nestará o opuštěné komunity dělníků ponechaných k živoření v opuštěných průmyslových centrech. Mijazaki by v tomhle vykreslení dle svých slov inspirován svojí návštěvou Walesu během hornických stávek, kdy sledoval zchudlé komunity tvrdých mužů a žen bez naděje se bouřící proti arogantní, anonymní státní mašinérii, která jim sebrala všechno, čemu kdy rozuměli. Trochu hořké pak je, že jim ve svém díle může pak nabídnout akorát naději ve formě vzdušného zámku, díky jehož přítomnosti se vládnoucí garnitura zlikviduje ve své přezíravosti a hamounství sama. (11.04.2024)

Dva roky po Naušice točí Mijazaki vlastně novou verzi Naušiky. S téměř identickou kostrou o odvážné hlavní ženské postavě, lítající skrz mraky s ekologickým poselstvím, kritizující hrabivost a militantní idioty skrz scénář připomínající spíše staré legendy o královských rodinách a zaniklých civilizacích než standardní méně rozmáchlé pohádky. A přestože mám od Mijazakiho raději právě ty simple stories (Totoro) bez zvratů, které míří na jedno téma, zase to funguje i v případě Laputy. Především proto, že studio Ghibli si drží um nepředvídatelnosti děje. Jasně, že víme, jak to skončí už po pár minutách, ale cesta, kterou Mijazaki a jeho scénáře volí je nečekaná. A pak jsou tam samozřejmě i ty scenérie, i ty potvory a stroje s vlivem Star Wars, které od Ghibli studios chcete vidět. Takže jo - zase bych trochu škrtal v akci, ale Laputa je úžasnej film. (22.01.2017)

Jeden z prvních Miyazakiho filmů, který vznikl ještě dávno před jeho úžasnou "Cestou do fantazie". I tento snímek je plný zajímavých postav a doprovázený skvělou hudbou. Opravdu netuším kam režisér na své nápady chodí ale jeho filmy se prostě nedají popsat a musí se vidět. I když je film více než 20 let jeho animace je úžásná a převážně konec jsem si náležitě vychutnával. I když mě tento film nedostal tolik jako již zmíněná "Cesta do fantazie" byl to nevšední a krásný zážitek. (09.05.2008)

Z počátku mě to moc nebavilo a trochu mě odrazovala ta dvouhodinová délka, ale postupně mě to zcela okouzlilo, a to jak samotným motivem tajemného létajícího města a jeho krásným výtvarným pojetím (+ ti fascinující roboti!), tak i sympatickou dívenkou Sheetou, která je stejně roztomilá, jako ostatní Mijazakiho animované hrdinky. Za zmínku stojí též nádherný soundtrack a dojemný závěr, který člověka vyloženě potěší na duši. Trochu mě mrzí, že jsem Mijazakiho filmy neznal už v dětství, ale možná o to víc je teď pro mě zážitek objevovat je na stará kolena a těšit se z jejich krásy. (17.02.2023)