Mlýn a kříž

Když už ke mně Brueghel - prostřednictvím Majewského a iVysílání a přes čtyři a půl století - natáhl ruku, z úcty k mistrovi jsem ji stisknul, a vzápětí ucítil, jak se zdvořilostní gesto taví v potěšení z bezmembránovitosti dvou tvůrčích světů (malířova a režisérova) – skoro jako v The Seventh Walk, samozřejmě v jiném výrazovém, ale stejně autorsky jednovaječném módu. Po ohledání místa uměleckého činu, dobročinu, nelze než konstatovat, že čin byl naplánován a realizován s plnokrevným záměrem stát se – v každém detailu a v celku - filmovým corpus delicti: tím, že si ve filmu lidé z úsvitu letopočtu podávají ruku s těmi z 16. století a ti i oni zase s námi, však žádnou epochu nevyjímejme, dokazuje umělecky, křehce, ale nezvratně nadčasovou – leč neumětelsky naplňovanou - pospolitost lidstva. Současně lidem všech ér diagnostikuje postižení poloslepotou vůči řečené pospolitosti a zaznamenává všudypřítomnou úzkost, úzkost vznikající nesením kříže, jejž si člověk stloukl sám, nebo, častěji, mu ho ochotně přispěchali sbít jiní. (05.04.2021)

Obrazově výborná (pokud se nejedná o detaily postav před až moc odlišným a zdigitalizovaným pozadím) nuda. A přitom být nemusela, dokud se jednalo o dění pře konečnou kompozicí, bylo to všechno fajn, ačkoli ne bez chyb (ve scéně kdy se nikdo nemá hýbat dokáže jeden jankovitý komoň způsobit nevídanou paseku), víc bych taky bral zobrazení vícero postav, přeci jen je jich ve filmu obsaženo docela málo. Samotné části s účastí postavy autora jsou zajímavé, obzvlášť když je kladen důraz na kompozici (nebo co to je) obrazu. Jakmile je ovšem obraz ve filmu "složen", přestane být všechno bůh ví proč zajímavé (a to už před tím byli některé scény na hranici únosnosti) a nastane dokonalý zmar, který se snaží o okatou doslovnost (aneb ustřihnout půl hodiny a budu spokojenej). Některé scény jsou podezřele autentické (bičování), což jsou mimochodem jediné scény kde jsem nepostrádal hudbu, která ve filmu prostě není, v mých očích obrovské mínus, protože by mnoha scénám výrazně pomohla. (01.06.2013)

Velké zklamání. Anotace slibovala meditativní film, podněcující spoustu otázek, ve skutečnosti se však divákovi dostane jen leporelo plochých, mnohdy až prvoplánových (ptáci, okusující obličej popraveného) momentek, okázale se opájejících svou formou. Ze snímku je příliš patrné, že měl být původně jen muzejní instalací, doprovázející Brughelovu výstavu. V galerijních prostorech by mohla nekomplexnost jednotlivých epizod určitě fungovat, v prostředí kinosálu však nikoliv. (MFF KV 2011) (13.07.2011)

Specifický film, který spíš osloví milovníky výtvarného umění.Film, kde pomalu každý záběr působil jako výjev z obrazu.Muselo být velmi náročné film natočit.Spousta dobových kostýmů.Kde i koně museli stát skoro nehybně. Herec Hauer odvedl, klasicky pro něj,velice profesionální práci....a proto,tak jako pavouk, skládám svůj obraz a doufám,že upoutá zrak toho,jenž se na něj dívá.....Brueghel. (12.12.2023)

Unikátní filmový projekt polského režiséra Majewskiho, jenž spočívá v oživení a rozpohybování postav na monumentálním epickém obraze vlámského malíře Pietera Bruegela Nesení kříže (z roku 1564), přičemž v rámci této dekonstrukce sám mistr ozřejmuje jednotlivé prvky kompozice (např. rozmístění postav) či důležité symboly svého slavného obrazu. ~ Tento vizuální artefakt přiblíží nejen Kristovu pouť na kalvárii zasazenou do místních historických souvislostí (španělská nadvláda), ale i dobu nikoliv pozdního středověku, nýbrž renesanční. ~ ~ Můj obraz bude muset povědět mnoho příběhů. Proto musí být dostatečně velký, aby se tam všechno vměstnalo. Všechno a všichni ti lidé, bude jich tam nejméně sto… Budu pracovat jako pavouk, kterého jsem viděl dnes ráno tkát svou síť. (06.06.2012)