Krycí jméno U.N.C.L.E.

Ritchieho kariéru bych rozparceloval na období před a po Trosečnících (není bez zajímavosti, že předěl mezi těmito érami se nápadně shoduje s okamžikem, kdy mu Madonna poprvé šáhla na Guye Juniora). Zatímco v tom prvním svou hravou a exhibiční formu používal jen jako doplňující element k vymazlené story plné kultovních postav, v tom druhém se jejím prostřednictvím snaží zakrýt, že o vymazlenou story a kultovní postavy už léta ani nezavadil. Postrádám u něj to nadšené srdce z Lock, Stock and Two Smoking Barrels i rozvernou duši Snatch. Vlastně někdy od Sherlocka mi připadá, že točí jen proto, že Má potřebuje nový karavan.. (15.02.2016)

Fandil jsem tomu filmu dlouho před soukromou projekcí, fandil jsem mu po stylovém retro úvodu a sympatizoval s Ritchieho obrazovou imaginací a svěžím nadhledem ještě tak půl hodinky před nástupem závěrečných titulků. Co ale bylo do té doby pouze neškodnou hrou s různými žánrovými prvky, kde různorodý charakter výpravy ještě držel pohromadě díky stylové formě, správně odměřeným hereckým výkonům a drtivému tempu, to se v závěru bohužel transformovalo do prachsprostých obrazových hodů, kde sice stále nechybí humor a dějový drajv, ale všechny ty nesourodé ingredience už přece nepěkně skřípají a tvoří standardní hyperstylový špionážní mišmaš, který neurazí a napoprvé baví, ale při zpětném ohlédnutí převažuje chaos, kde skutečně zábavné hlášky nebo neotřelý příběhový motiv pouze matně probleskují... 70% (20.11.2015)

Pohoda film na sobotní odpoledne. Ústřední herecký trio hraje jak z partesu (Armie Hammer palec hore a Alicia Vikander je k sežrání), na to je skutečně radost pohledět a soundtrack je - jak je u Richieho zvykem - parádní. Obzvlášť se mi líbilo finále v buginách a na motorce. Má to švih, má to vtip, výbornou chemii mezi herci, zestárlýho Hugha Granta a pořád se tam něco děje. Sice podobných (a lepších) filmů už Richie natočil dost a to retro už taky není nic novýho, to ale neznamená, že tohle stojí za prd. Na odreagování plně doporučuju. (27.02.2016)

"Vypadáte spíš jako vzpěrač než jako architekt." Mám rád šedesátý léta a to zejména takhle kýčovitě barevný. V těch je krásný všechno - počasím začínaje a dámami konče. Ono to celé bylo tak nějak o ničem, ale mělo to styl a některý scény mi zůstanou navždy v paměti. Třeba výměna štěnic mě pobavila, plašení koní pod kapotami wartburgu s trabantem bylo dokonalý a znuděná svačina v náklaďáku snad ani nemohla být natočena vtipněji. Jedinou výtku mám k tomu, že mi chyběly nezapomenutelný a trefný hlášky, takže mi trochu uniká důvod mýho lehce přiblblýho úsměvu, který neopouštěl mou tvář během celýho přímýho přenosu honby za jadernou hlavicí. (19.01.2016)

Pro mě možná největší překvapení roku, které se mi nakonec z letošní povedené špiónské trojice (Špión, Mission - Impossible 5) libilo asi nejvíc. Udivilo mě, jak překvapivě dobře fungovalo duo Hammer / Cavill, ještě o něco víc na mě zabrala chemie mezi Hammerem a Alicii Vikander, to jiskření tam bylo i na menším prostoru a škoda že s vývojem jejich vztahu se asi víc počítalo do dalšího dílu, kterej ale asi bohužel nevznikne. Sedla mi i ta odlehčeně pojatá dobová atmosféra a výběr soundtracku, Guy Ritchie to zrežíroval moc pěkně, jako kdyby mu do toho za zadkem občas kecal starej známej Matthew Vaughn. 90% (08.12.2015)