Vlk z Wall Street

Scorsese a DiCaprio - Wolfs of Hollywood. Scorsese dokazuje, že vie držať krok s dobou, filmovými trendmi a ako jeden z mála režisérov už dlhé roky sám tie trendy vytvára. Tým sa mu darí uspokojiť filmové potreby divákov v celom ich priereze, od základnej, až po tie najšpecifickejšie, ktoré vie oceniť najmä náročnejší divák. Tento film je asi najvzrušujúcejšia životopisná jazda, ktorá je zároveň tak starostlivo a precízne skonštruovaná, že divákovi sa dostáva omnoho viac, než len životný príbeh jednej z legiend z burzového univerza. Humorná sonda do sveta sfetovaných finančných žralokov je však pomerne záludná, pretože málokedy sa dá z výbuchov smiechu prekonvertovať do nejakého pokusu o dramatickú scénu. Nechcem tým povedať, že by bol film povrchný. Charaktery postáv sú vykreslené podrobnejšie ako pohľad cez mikroskop, akurát by som možno čakal miestami viac pohľad do hĺbky, pretože Scorsese k tomu celému akoby nezaujal nejaké väčšie morálne stanovisko. Morálka a prudérnosť tu totiž ide bokom, takže ak sú mravné zásady vašim životným krédom ušetrite si čas a nenechajte sa poškvrniť týmto snímkom. Pohľad na svet kriminálnika je podobný ako v Spielbergovej naháňačke, navyše aj podobne humorne ladený a takisto viac fandíte zločincovi, než spravodlivosti. Herecké výkony sú samostatnou kapitolou, nechcem sa opakovať, ale DiCaprio ťahal tento film s neskutočným nasadením (dialógy, motivačné príhovory, plazenie sa k autu) a jeho výkon by mali oceniť rovno dvoma oscarovými nomináciami. McConaughey a Hill (!) ako skvelí sekundéri, ženské role zas pohladili očko mužského publika. Aj preto si nenechajte ujsť tento uvoľnený a zábavný epos, minuli by ste sa totiž s jedným z filmov roka 2013! 95%. (17.01.2014)

Podívejme se na to z té druhé strany. Já tedy viděl tříhodinovou ódu na zkurveného zloděje a manipulátora, který doslova promrdal, prohnal čenichem a projachtařil úspory tisíců "spokojených" dyků. Zajímalo by mě, jestli to "přešťastní" investoři do Straton Oukmont, co skončili po těhle pařbách s holou prdelí, vidí také jako roztomilou a hravou komedii, jenž v podstatě dělá z bezskrupulózního zmrda kůl frajera. Po neadekvátním trestu ještě vydělá na tom, že své veselé trampoty sepíše, vykešuje filmová práva a jeden z nejslavnějších režisérských velikánů ho glorifikuje ve filmových análech. Což o to, být to podle neskutečných událostí, je to film zábavný, mistrovsky zrežírovaný a špatně zahraný. Ano, rozhodne si nemyslím, že když Rocco Siffredi jednou vycení zuby a jednou spadne ze schodů, přičemž se zbytek stopáže tváří jako špatně nalubrikovaný genitál, je na jakoukoliv hereckou cenu. No, s takovou se brzy dočkáme i nějakého žertovného počinu místní provenience, kterak dobrák Viki hýří na Bahamách Harwardskými fondy. Bude ho hrát Matonoha a tipuju to tak na sto až dvěstě tisíc infarktů všech těch s jistotou desetinásobku. Filmově za pět, morálně odpad. (16.01.2014)

Strach a hnus v New Yorku. Starý dobrý Scorsese zůstal ryze svůj a přesto omladil skrze over the top dekadentní stylizaci, mluvu a ostatně i náplň jednotlivých scén. Začne to jako cynicky satirická i amorální demýtizace amerického snu o kapitalismu ne nepodobná Až na krev. Pokračuje to jako ryze feťácká komedie, která si nezadá s Trainspottingem. A končí se variací na Chyť mě, když to dokážeš. A jakkoli se tyto jednotlivé pasáže zdají neslučitelné, tak Scorseseho (a z nemalé části i DiCapriovým) největším úspěchem je, že to celé působí jako jeden soudržný celek. Což platí i díky tomu, že to ani na vteřinu po celé tři hodiny nedá vydechnout; minimálně po dobu projekce. Po ní s chladnou hlavou si přeci jen nelze nepřiznat, že ač v tom není byť jen jedna nudná či špatná scéna, tak by některé snesly přesunutí do sekce vystřižených scén. Také záleží zda vezmete za svou variantu, že Scorsese Belforta glorifikuje či tu, že dělá přesný satirický opak. Ovšem čert to vem, když je to taková nehorázná zábava, kde si každý najde to své; od zkurveného nastavování zrcadel přes vyjebanou cinefilskou formu až po vymrdlé scénky trhající bránici. (28.12.2013)

(1001) Můj první odchod z promítání, myslím, že ani ne po deseti minutách. Jediný důvod, co by mě udržel po celou dobu stopáže v kině, by byl ten, kdyby mi někdo zaplatil za to, abych se dívala. Hlavní hrdina by asi byl pyšný. --- A když už jsem se tedy musela dívat až do konce kvůli 1001 seznamu, tak jen jednotlivé postřehy: Bože, sexy nahaté ženské jsou nechutné. Leonardo je hodně oranžový. Líbil se mi ten pán, co vyráběl ty boty, protože vypadal úplně přesně jako moje první a nejzásadnější láska. Tento fakt mě trochu rozptýlil na prostřední hodinu nebo dvě, ale nějak tuším, že jsem o mnoho nepřišla. Vedlo to ale k myšlence, že vlastně nevím, o čem to je. O čem to je? Jako jedinou scénu s přidanou hodnotou jsem ohodnotila Leonardův trip z country klubu domů s hlubokým posláním, které požaduje přemožení všech tělesných, fyzických, psychologických a metafyzických překážek. Spolužáci se mě v diskuzi po mém tvrzení, že mě nebaví takovéhle věci, ptali, co mě teda baví. Odpověděla jsem, že upíři a čarodějnice. Možná tedy přece jen nejsem intelektuál. Kdo ví. Každopádně mi vadí, že nezúčastněnému pozorovateli by se snad mohlo zdát, že ten film devalvuje význam slova cool, které jinak sama ráda používám, a také že v drtivé většině případů Scorsese používá humor úplně jinak, než jak humor chápu já. (19.05.2014)

Ultimátní tříhodinová jízda, kde mě toho zaujalo moc, hodně jsem se nasmál (je to neuvěřitelná komedie), ale kde mám teď současně pocit, že to chce další projekci hezky všechno lépe vstřebat (podobně jako loni s PAIN & GAIN). A zběsilé tempo, kterým celý film ubíhá, zajímavě odráží spád života své hlavní postavy. Dal bych si bacha nad tím moralizovat(!), ale je to rozhodně podnětný, kontroverzní, super téma na hodinovou diskuzi. Respekt Scorsese. Filmy tak dokonalé jako jeho se moc nevidí. (27.01.2014)