Hrají:
Jana Fišerová, Viera Čákanyová (vypravěč), Jan Vondráček, Jaroslava Pokorná, Jenovéfa Boková, Stanislav Majer, Jiří Hána, Jiří Štrébl, Tomáš Jeřábek (více)Obsahy(1)
„Podobnost se skutečnými událostmi či osobami není čistě náhodná." Gottland je netradiční pohled na 20. století. Povídkový film představuje svérázné osudy - milenecký vztah herečky Lídy Baarové s Josephem Goebbelsem, příběh létajícího spisovatele ve službách STB Eduarda Kirchbergera, baťovskou ideu pásové výroby i tragické rozhodnutí Zdeňka Adamce upálit se na protest proti fungování společenského systému. (Nutprodukce)
(více)Recenze (29)
Gottland, aneb vítězství formy nad obsahem. Škoda, že studenti nepřistoupili ke knize komplexněji, škoda, že za poslední dva roky byl už potřetí zpracován příběh Lídy Baarové, škoda, že si netroufli na Karla. Szczygiel líčí Kirchbergerův příběh téměř jako thriller chameleona, tady nás ubíjí dlouhé animované pasáže, zatímco příběh nejméně známého Zdeňka Adamce byl tak fádní. Kniha představuje mnoho třecích ploch, tady se tyto o sebe jen občas otřou - když herečka říká, že jí o padesátých letech nikdo neřekl, nebo když dcery konfrontují Fabianovu povahu a sebe navzájem. Škoda produkce ve vagóně a následného ticha po pěšině, ani na stránkách ČT jsem se nedočetl třeba nic o Radovanu Síbrtovi, autorovi pro mě potencionálně nejzajímavější (hrané) povídky o Janu Procházkovi. Proč vlastně? ()
Má to skvělé momenty, ale i povídkový film by měl nějak držet pohromadě, ne jen jako pět FAMU kraťasů přilepených k sobě. Kvalita jednotlivých segmentů je na velmi různé úrovni. Předlohu v jením mrazivém nadhledu nedorovnává ani jeden z dokumentaristů. Především proto, že se absurditu Gottlandu snaží převést na čistou depresi, což se mi k němu hodí o dost míň. Nejlepší je rozhodně animovaná povídka, přestože i ona je jen odleskem původní reportáže. Naopak nejslabší je patetická a zcela neobjevná část o Adamcovi, která film bohužel zakončuje, takže z něj člověk odchází poněkud nerudný. Jako pokus o tolik chybějící reflexi ale pěkné. ()
Nejlepší byl začátek. Pásová výroba od Baťova Zlína se krásným, plynule krouživým pohybem dostala až do mladoboleslavské škodovky. Jednoduchá obrazová koncepce, která předvádí, že v jednoduchosti je krása. Dokument o Lídě Baarové a Otakaru Vávrovi byl vyloženě uspávací. Kirchberger byl sice animovaný, ale nakonec na něm bylo zajímavé jen to, že v centru dění byly mouchy. Stalinův pomník opět dokládal, že mladí dokumentaristé k této knize nenašli klíč. Závěrečný Zdeněk je trochu lepší, ale nakonec nám jen připomíná, jak krátká je naše paměť ohledně některých pasáží novodobé historie. Celkově až překvapivě bída. :( ()
Židličky v kolejišti, lehátka na vagonu, půllitr piva nebo jenom horký čaj a deka z Ikey, plátno na kovových nádražních budovách. Počkat až se setmí a projekce pod zamračenou oblohou bez měsíce začíná. Pět příběhů, pět pohledů na 20. století, dobu tak blízkou, důležitou, vlivnou, a přitom některými tak jednoduše zapomenutou (zeptejme se kolem co se stalo 20.8., že). Kdo byl ten Zdeněk a proč měl tak rád Palacha, kdo má ve skalce kámen ze Stalina, kam chodily pražské děvky, Baťa nebo nehybnost, anymované ségry na Skypu a odpustily už tátovi.. Některý pohled může být snad slabší, pátá hvězdička je možná za Nákladové nádraží Žižkov, ale co, projekt je to geniální, viráloví Gott s Bohdalkou nad Prahou dokonalí a za tu atmosféru jen dík! ()
[Týždeň slovenského filmu 2014] Pôsobivá prehliadka rozmanitých štýlov a progresívnych formálnych postupov členov súčasnej generácie absolventov FAMU predostiera osobitý pohľad na moderné české dejiny._____Núka sa zrovnanie s konkurenčným Slovensko 2.0, ale kostrbatá štruktúra nášho domáceho "filmu" s chabým pomerom troch výborných a jednej priemernej na šesť otrasných poviedok sa pred týmto projektom krčí v kúte a nervózne si hryzie nechty. Nehovoriac o tézovitosti, sebaľútosti, egocentrizme a amatérizme, s ktorým doň prispeli aj poniektorí renomovaní autori._____Čím bolo uplynulé storočie pre český národ tak príznačné? Aké hybné sily, politické manévre, aféry, kauzy, priemyselné a kultúrne oblasti, osobnosti a inštitúcie ho formovali? Čo sa nám pri spomienke na „Gottland“ vynorí? Mariusz Szczygieł vo svojej knihe ponúkol pohľad zvonka, skupina režisérov zaviedla svoju sondu dovnútra. Ťažiskové témy jednotlivých segmentov korešpondujú so zvoleným prístupom, organizáciou obrazu a zvuku i cieleným prelínaním fikcie a reality._____História žije pokrokom. Úvodný príspevok Lukáša Kokeša je do istej miery politicky orientovaný, no i tak zostáva najlepším. Z neustáleho pohybu kamery opisujúcej kruh vystupuje simulácia neustáleho pohybu baťovského kruhového pásu. Neskôr sa mení v bežiaci pás modernej automobilovej výroby. Digitálne prepájané obrazy budiace dojem jediného záberu bez strihu presne imitujú ideu, ktorej je segment podriadený. Industriálna atmosféra, splošťovanie perspektívy mestskej zástavby a inzerovanie slovných hesiel sú vynikajúce. 90%_____História žije aférami. Petr Hátle je spoznateľný okamžite pre svoju záľubu v klasickej hudbe. Portrét Lídy Baarové zaznamenáva jej posledné stretnutie s Otakarom Vávrou po niekoľkých desaťročiach. Zinscenovanie hercami sa plynulo obmieňa s autentickým zvukovým záznamom rozhovoru dvoch významných postáv československého filmu, poetickými detailmi z Ohnivého léta a zábermi nedotknutej prírody symbolizujúcej večnú mladosť a krásu. Pomer s Goebbelsom je len bolestnou spomienkou, avšak túto škvrnu na povesti už zmazať nemožno. 80%_____História žije tajomstvami. Viera Čákanyová predstavuje spisovateľa a kolaboranta ŠtB Eduarda Kirchbergera veľmi ambivalentne a mnohoznačne. Rotoskopickou animáciou poriadené rozhovory s oboma Kirchbergovými dcérami inzerujú dva odlišné názory. Milujúci zodpovedný otec, čestný človek alebo prospechár a zbabelec? Autorka pracuje v ostatných animovaných pasážach i s ideou predstavenia Kirchberga prostredníctvom jeho premietnutia do čiastočne autobiografickej postavy letca z jeho románu. Humorný apaticky prednášaný monológ, apatický životný štýl, apatické riešenie situácie. Bol taký i v skutočnosti? Kvôli nevalnému estetickému zážitku z animácie románových častí však mierne uberám. 70%_____História žije politickými symbolmi. Rozálie Kohoutová veľmi šikovne pracuje s dokumentárnou, hranou a technikou stop-motion animovanou rovinou. Sleduje motivácie a vzťah ľudí k stavbe Stalinovej sochy, absurdnosť ekonomiky systému, ktorý ju vzápätí nechá zničiť a jeho nahrádzanie modernejšími a ideologicky prijateľnejšími obdobami. V tomto prípade niet príliš čo dodávať, segment je do detailu prepracovaný a postráda výrazne slabšie miesta. 80%_____História žije senzáciami. Záverečný príspevok Kláry Tasovskej je trochu sklamaním. Naproti predchádzajúcim segmentom mu chýba väčšia porcia osobitosti (v tomto smere ide skôr o formálne bezpríznakovú poviedku, čo niekoľko efektne spomalených záberov nemení) a prvok, ktorý by ho vytrhol z miernej „bulvárnosti“. Snaha celú udalosť uzavrieť ako rozhodnutie učinené vzhľadom na stav spoločnosti mi pri spätnej reflexii faktov o Adamcovej minulosti príde uponáhľané a zavádzajúce. I tak stále ľahký nadpriemer, prostý školáckych chýb. 60%_____Miesenie štylistických prostriedkov dokumentárneho, hraného a animovaného filmu s dostatočným priestorom na rozvinutie myšlienok ukazuje sľubnú cestu, ktorou by sa vetva českej kinematografie pôsobiacej ako alternatíva k hlavnému prúdu mohla uberať. Z druhej strany dobre funguje ako oboznámenie s výraznými menami mladej generácie, ktorí sa zabehávajú a v blízkej budúcnosti s nimi treba výrazne počítať. A z tej tretej je samotný koncept celého filmu pomerne ustálený a dostatočne odôvodnený, v dôsledku čoho o kúsok navyšujem aritmetický priemer hodnotení samostatných poviedok. 80% () (méně) (více)
Galerie (12)
Photo © Nutprodukce
Zajímavosti (1)
- Film byl promítán na zvláštních místech. V Praze na Nákladovém nádraží Žižkov, v Brně v továrně Vlněna, ve Zlíně v prostoru bývalých Baťových závodů a v Ústí nad Labem v kině Hraničář. (morgos)
Reklama