Godzilla

Emmerichovu Godzillu miluju a nedám na ni dopustit, takže jsem byla zvědava, jak si tvůrci poradí s tímto nejnovějším snímkem o legendárním gigantickém tvorovi. Já jsem docela spokojena. Dvouhodinová stopáž je od začátku do konce nabitá akcí a nenudila mě ani na chvíli. Aaron Taylor-Johnson mi přišel takový nevýrazný, nezajímavý, zbytek obsazení mi přišel o dost lepší. Hlavní akci obstarávají souboje Godzilly s čímsi, co vypadá jako nějaký mutant mezi Vetřelcem a tím monstrózním tvorem, který v The Mist podle Kingovy povídky přecházel ke konci filmu silnici. Nejlépe to vystihl Upřímný trailer, tam je řečeno vše:) "Arogance člověka spočívá v tom, že si myslí, že má přírodu pod kontrolou, a ne obráceně." (17.11.2014)

Nevěřím tomu, že se příšery dělí na hodné a zlé, protože všechny, které jsem někdy potkal, byly hodné a žádná z nich by nikdy nesnědla můj oblíbený jaderný reaktor. Tady musí Godzilla zachraňovat USA a mně leží na srdci otázka, kde jsou ti, co jsou za tuto práci placeni? Lze věřit tomu, že si Superman rozbil brýle, kapitána Ameriku někdo zavřel do popelnice a Pepkovi námořníkovi někdo sežral špenát? Nevím, ale tahle ještěrka mne celkem bavila a jelikož při bojích nezemřela žádná rodinná hodnota, tak jí ty tři hvězdy dám. (09.12.2014)

Godzillácké filmy nikdy nebyly inteligentní a už vůbec NESMĚJÍ být realistické. Hrozba zničení se musí jevit jako nepochopitelná a nepřijatelná. Původní filmy jsou postaveny na očekávání, napínání a "nevidění". Později, kdy se z Godzilly stala popkulturní ikona, se základem naopak staly souboje s jinými monstry a Godzilla už není bad guy, ale good guy. Poslední hollywoodský film s Godzillou se tak po svém velmi dobře vyrovnává s oběma těmito fázemi a nároky. Skvělý nápad hned dvakrát(!) neukázat velkou bitvu a napnout nás až do finále, kde God-sillák předvede svůj wrestlerský final-move, ze kterého nám spadne čelist, je prostě ten nejlépe využitý staromódní postup. Je jasné, že mladší hyperaktivní generace diváků z toho ale bude nesvá. Film řeší nejenom střet (křehké) civilizace a (hrozivě nevyzpytatelné) přírody , ale i dvou kultur, japonské a americké. Ta americká se jeví stejně "navíc", jako lidstvo samo. Bez ní a jejích rodinných hodnot by se však příběh nedal ukoukat. Každopádně, žádný jiný velkofilm nedělá z lidí tak bezmocné statisty jako tento, a nikdy nebylo tak třeba milovat monstrum, které je k naší lásce netečné. (Delší článek zde: http://respekt.ihned.cz/delnici-kultury/c1-62224170-godzilla-jako-trenazer-bezvyznamnosti-a-ztraty-iluzi) (13.05.2014)

Porovnání s předchozí Godzillou být bohužel musí, i když to vlastně ani nejde. Nehodnotím ale filmy jako takové, hodnotím spíš dobu, kdy jsem dané filmy viděl. Dneska bych oba hodnotil nejspíš i stejně, první americká Godzilla ale u mě pořád zůstane s lepším hodnocením, protože jsem na tenhle film nestál frontu ve videopůjčovně a nemluvilo se o něm tak dlouho, jako o tom prvním. Také jsem byl mladší a ty kraviny, co tam Emmerich naplácal jsem tak nějak ani nevnímal. Bral jsem ale fakt, že vše je totálně monumentální a tak nějak si to užíval. Tady třeba beru fakt, že Gareth Edwards to konečně natočil tak, jak nemůže Japonec říct ani slovo. Také se mi líbí, že v rámci příběhu je to úplně jiný svět, u čehož jsem vlastně i rád. Emmerichova Godzilla byla brutální nesmysl a neměla s původní Godzillou nic společného. Také se mi líbí i to, jak Edwards pojal digitální efekty. Každopádně u takového filmu je to možná i dost na škodu. Udělal to tak jako když točil Monsters a nevím, jestli to plno lidem sedne. Tenhle undergroundový způsob totiž Godzille moc nešmakuje, zdá se mi. Noční akční scény, ve kterých nevidím skoro nic mě dost rozčilovali. Na druhou stranu i ty měly své kouzlo, proto zůstávám u lepších třech. (29.10.2014)

Při sledování poslední Godzilly jsem byl po délku stopáže jak na houpačce. Úžasná, dech beroucí první třetina, která navozuje atmosféru tajemnosti, očekávání toho, co každý divák očekává, naprosto epické a monumentální zobrazování scén, kdy hudba a kamera prostě exceluje ... ve druhé třetině jsem ale jaksi nechápal záměry tvůrců a "děj", ve který se to stočilo, dostavovala se nuda a já pokukoval po stopáži a říkal si ... "uuups ... tady někdo zapomněl na hlavní "postavu"?" Jenomže ta celá hodina a půl diváka a hlavně skalní příznivce Godzilly jako "moster subžánrovýho kousku" natahuje, napíná a připravuje na závěr, kterej je TAK STRAŠNÁ sada !!! Tak nehoráznej nářez neskutečně gigantickýho, epickýho a doslova mostrózního kalibru, že ten film vlastně vyzní jako donekonečna oddalovanej orgasmus, kterej když konečně příjde, tak kdyby vám řezali rezavou pilou hlavu, tak žádnou bolest neucítíe ... Tam Godzilla exceluje a při posledním jejím zařvání na diváka mi šel zároveň mráz po těle a zároveň slza dojetím se mi vkradla do oka ... A o to jde, že já neodsuzuju již od dětství filmy, který mají až špičkovej konec ... spousta diváků chce akci (ať už jakýhokoliv charakteru) od začátku do konce. Takový filmy jsou fajn, ale filmy, kde to hlavní proběhne až v závěru a film si s divákem trochu pohraje ... proč ne? Takže já jsem spokojenej, nejsem nadšenej jako když jsem viděl Jacksonova King Konga, ale jsem naprosto spokojenej a u konce opravdu nadšení a emoce fungovaly a já si s Godzillou zařval s rukama nad hlavou nadšením na celej barák... :-) (06.08.2014)