Delicatessen
Delicatessen
Kamera:
Darius KhondjiHudba:
Carlos D'AlessioHrají:
Dominique Pinon, Marie-Laure Dougnac, Jean-Claude Dreyfus, Karin Viard, Ticky Holgado, Edith Ker, Rufus, Jacques Mathou, Howard Vernon, Chick Ortega (více)Obsahy(1)
Poetická černá komedie DELIKATESY je dlouho připravovaným celovečerním režijním debutem souznící autorské dvojice Jeana-Pierra Jeuneta a Marca Cara. Snímek je plodem práce skupiny nadšenců, milujících kinematografii a jako mnoho jiných před nimi toužících natočit film, jaký by sami chtěli vidět. I přes nízký rozpočet, omezující původní plány, se jim podařilo realizovat originální, vizuálně fascinující vizi, nabitou filmařskou energií a inteligencí, smyslem pro absurdní drobnokresbu, něžnou poetičností a přesnými brutálními gagy.
Příběh situují tvůrci do blíže neurčené budoucnosti, snad po nukleární katastrofě, mající ovšem četné znaky 30. a počátku 60. let (doba dětství autorů); kritici si pro označení tohoto stylu vypomohli termínem "retrofiction". Na zbořené periferii ční do noci starý činžák. Jeho majitelem je řezník, jehož krámek s delikatesami přes obecný nedostatek oplývá čas od času masem. Nájemníci-nakupující si to samozřejmě dávají do souvislosti s četnými zmizeními osob. Do domu přichází na inzerát jako domovník bývalý klaun Louison, jehož přítomnost ukončí krutovládu obávaného domácího a nastolí po věčné noci nový den. Ani tajemní trogloté, žijící v kanalizaci a chystající vzpouru, nemohou už zůstat neteční k událostem nahoře, zvláště když je půvabná řezníkova dcera Julie poprosí o pomoc pro Louisona, s nímž ji spojují milostná pouta. Něžný příběh o lásce, překonávající všechny překážky, vychází z tradice francouzského filmu (poetický realismus Juliena Duviviera a Marcela Carného, "předměstské" lidové komedie Reného Claira, něžné crazy Jacquesa Tatiho). Konfrontuje ji však s brutální realitou současnosti, odraženou v estetice a emocionalitě soudobého filmu (bratři Coenové, Peter Greenaway, Terry Gilliam).
Celý Snímek vznikl v ateliéru a hrají v něm málo známí herci, jejichž tváře a stylizovanost hereckého projevu ladí s bizarní atmosférou snímku. I přes četné přiznané inspirace ("Je to trochu tak, jako by se Marcel Carné díval na Spielberga, který zrovna viděl Gilliama, a ten předtím sledoval Leoneho...") je film originální vizí, jež je pro filmové labužníky skutečnou delikatesou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (229)
Sypaticky komorní postapo-komedii/pohádku, které svou bezútěšnou stísněnost přitom dosti efektivně navazuje pohým použítím žlutého filtru a natáčením takřka výlučně v několika málo interiérech. Pěkný důkaz že i s minimálním rozpočtem se dá natočit dobře vypadající film. Škoda jen že pro dobrý film je toho potřeba trochu víc než jen vizuální um a styl - bez ohledu na zábavně kanibalské téma a několik správně vyšinutých postav je to prostě pořád tak trochu nezajímavá záležitost, která místy neví čím by chtěla být. Občas trocha laskavého (!!) humoru, občas trocha deprese, občas atmosféričtější horor, pak zase vršení rádoby zábavných vyšinutých nápadů a k tomu magicky pohádkový příběh... přitom samozřejmě pořádně nefunguje ani jedno z toho, byť vyloženě nuda to není a ona mírná příchuť bizarní dekadence je i přes to všechno pořád trochu cítit. Jinak řečeno, největší vadou filmu je evidentně to, že je až moc "francouzský". 7/10 ()
Delikatesy je delikátní postapokalyptická černá komedie, která oplývá takovou dávkou originality, že se to v dnešních dobách moc nevidí. Někdo tu psal něco o úletech, nepovedených experimentech, stesku po Amélii, ale to je docela chybka... Troufám si říct, že kdyby nebylo Delikates, nikdy se nebudeme rozplývat nad půvaby Amélie z Montmartru. Tento celovečerní debut dvojice Jeunet-Caro po své vizuální stránce i smyslem pro detail naprosto jasně předznamenává to, co se většině lidí na Amélii líbilo. Co na tom, že se film odehrává v jakési nespecifikované době, kde se lidi uchylují ke kanibalismu, pokoušejí se nemožným způsobem o sebevraždu a souloží sousedům do rytmu? :-) V tom je přece vtip tohoto filmu - absurdita, surreálnost, skvělá atmosféra, herci, kteří ze sebe vyšťaví všecko všecičko. Svělá zábava, u které jsem se za bříško popadal od začátku do konce! A co od komedie chtít víc? ()
Řekněme: pěkně černá pohádka, navíc v geniálně rozvolněných, pohyblivých žánrových konturách. Je-li těžké vůbec pojmenovat žánr této pochoutky, o co těžší a bezvýslednější musí být nějakou přijatelnou formou popsat vlastní dojem. Naprosto jasné je však jedno: na tohle se nezapomíná! Pro všechny milovníky experimentálního, ale přitom bezezbytku promyšleného a uměleckého, filmu se jednoznačně jedná o hluboký zážitek a řídký filmový svátek. ()
Paradna a neskutocne originalna postapo komedia s mnozstvom bizardnych postaviciek a ich mikropribehov odohravajuca sa v jednej bytovke v ktorej maju dostatok jedla aj napriek tomu, ze zvysok sveta hladuje. Odkial sa berie to jedlo a kam miznu novi podnajomnici? V centre filmu je zabavny sympatak Dominique Pinon a roztomila Marie-Laure Dougnac medzi ktorymi to iskri hned od zaciatku. Z ostatnych postav vyzdvihnem este neskutocne sexy Karin Viard a chuderu, ktora sa snazi spachat samovrazdu na x spôsobov a zakazdym neuspesne. Film je plny ciernohumornych scen podanych v nadhernom vizualnom spracovani. Nechybaju ani hratky so zvukom, kedy su do rytmu nastrihane rôzne cinnosti postav a cele to tvorí zabavnu symfoniu. Ten film je neskutocne hravy, originalny a zabavny. 10/10. ()
Na první pohled jasný Jeunet, ačkoliv jde o počátky jeho tvorby. Poetický a zároveň dost drsný a čenohumorný (zkrátka bizarní) svět (činžák + kanál) retrobudoucnosti (i když by mohlo krásně jít o jakousi alternativní minulost a Pařížskou -Leningradskou- blokádu) je plný vychytaných audio-vizuálních nápadů a neustále baví i když příběh samotný za mnoho nestojí. ()
Galerie (56)
Zajímavosti (3)
- Jean-Pierre Jeunet přišel na nápad kanibalského řezníka v roce 1988, když byl na dovolené v Americe a bydlel v apartmánu nad řeznictvím. Každé ráno odtud bylo slyšet zvuky sekání masa a hlasy. Jeunetova přítelkyně říkala, že se tam zpracovávají ostatní hosté a příště bude řada na nich. Jeunet sám také později řekl, že americké jídlo opravdu chutnalo, jako kdyby bylo "z pravých lidí". (Morien)
Reklama