Smrt samuraje

Dost odvazny film, ktory ukazuje, ze cela ta filozofia samurajov zalozena na cti ma tiez svoje chyby a ked neprebieha vojna, tak su vlastne samurajovia uplne zbytocny a kvôli cti aj neschopny zaradit sa do nejakej inej oblasti. Myslienka sa mi pacila, ale prevedenie mi uz pripadalo slabsie. Film je zalozeny osudnom strete filozofii dvoch stran. Na jednej strane klan samurajov, ktory dodrziavaju svoj zastaraly a neprakticky spôsob zivota, ale opravnene sa brania podvodnikom a na druhej strane mladik, ktory je tragickymi udalostami donuteny k podvodu, aby zachranil svoje dieta. Lenze tvrdo narazi. Prvu polhodinu sledujeme tieto udalosti z pohladu klanu a mne tato cast pripadala najsilnejsia a vrcholom je samotne Hara-Kiri s bambusovym mecom, co je neskutocne silna scena napriek absentujucej brutalite. V strednej casti ale pride svokor mladika a neskutocne zdlhavo nam vylici pribeh z pohladu mladikovej strany. No a tu je hlavny problem. Asi to malo byt tak dojimave, ze by divak bol ochotny akceptovat jeho dôvody napriek tomu, ze prave on sa dopustil precinu voci pravidlam. Ale jeho pribeh je tak extremne tragicky, ze mi to zacalo pripadat nudne a s pribudajucimi umrtiami v jeho rodine dokonca az trapne. Zomru mu vsetci vratane kocura. To uz som sa smial na plnu hubu. Tato stredna cast bola natolko nevydarena, ze mi pokazila aj zaver v ktorom prisiel dat lekciu samurajom aj mladikov svokor. A aj ked jeho spôsob lekcie bol znova dobre vymysleny, tak po tom prehnanom martyriu mladikovej rodiny som uz voci nemu nic necitil a prial som si, aby utrpenie svokra tiez co najskôr ukoncili. Zacinam lutovat, ze som si nepustil original. Ale co najskôr to napravim. Mam pocit, ze tento remake je horsi ako original aj bez znalosti originalu. Vysledkom je film so skvelou myslienkou ale nevydarenym prevedenim. 6/10. (30.09.2016)

Japonský režisér Takaši Miike, tentoraz oživil japonskú klasiku z roku 1962, s naprosto výstižným titulom Seppuku, konkrétne od Masakiho Kobajašiho, čiže ju tentokrát celkom vkusne「zremakeoval」, aby ju povedzme, vzápätí mohol ponúknuť predovšetkým pre trochu lenivejšie, a zároveň snáď i pre to nemenej『modernejšie publikum』21. storočia, samozrejme, že aj s miernymi odchýlkami na svojom konte, za to ale so vskutku dosť pôsobivou, a k tomu i mimoriadne vybičovanou atmosférou, pričom zase na strane druhej, aj s nepríliš zaujímavým, hereckým obsadením, nakoľko zásadný predstaviteľ Hanširóa Tsugumoa, t.j. Ebizó Ičikawa, mi príliš extra nesadol, keďže ľudovo povedané, originálnemu Tacujovi Nakadaiovi, nesiahal ani po päty, no i napriek tomuto nelichotivému osobnému dojmu z môjho uhla pohľadu, je stále hlavným ťahúňom, zrovna tejto dobovej snímky, za ktorú sa v žiadnom prípade všetci zainteresovaní herci, vrátane filmového štábu, nemusia hanbiť, i keď je vari automaticky úplne jasné, že táto kópia sa predsa nemôže vôbec (vy)rovnať svojmu predchodcovi, z ktorého som mal mimochodom oveľa znepokojivejšie pocity, ako práve v tomto prípade, a tak na záver iba dodávam, že našťastie ma tento sympatický remake, ničím zvlášť nenaštval, lebo hodnoverným spôsobom kráčal po vydláždených kachličkách, síce nie vždy priamo, možno občas i s miernou obkľukou, no so strhujúcim, rozšírenejším finále, že v podstate i samotný Ičimei, rovnako spoľahlivo došiel do cieľa, no každý z nich si napokon zvolil osobit(n)ý štýl samotného napredovania, ako sa bude vlastne správať počas dvoch hodín stopáže, keď musím následne skonštatovať, že obidvom sa to zväčša darilo veľmi znamenitým postupom, len treba poriadne rozlišovať doby nakrútenia, ktoré od seba delí pomyselná čiara v podobe 50 rokov, ale jednoznačne prehlasujem, že pôvodné dielo rozhodne nemá žiadnu konkurenciu! • A ak chcete vedieť o trošku viac, čo sa teda týka toho príbehu ohľadom Harakiri, tak si choďte ihneď prečítať moju recenziu, či si dokonca skúste sami porozmýšľať nad tým, že by ste si pozreli obidva tituly, trebárs najprv ten novší, a hneď potom ten starší, a aspoň budete môcť porovnávať, ktorý je tým pádom lepší? Ja už v tom mám dávnejšie jasno. (06.05.2023)

Áno tento film je remakom veľmi dobrého filmu z roku 1962 Seppuku a áno nie je lepší ako pôvodný film a áno radšej si treba pozrieť originál a áno keď uvidíte originál oplatí sa pozrieť aj tento film a tiež nezabudnem na to, že v tomto filme sú isté odlišnosti, ktoré sa od originálu samozrejme líšia a v neposlednom rade zakončím najdlhšiu vetu csfd tým, že ÁNO sám o sebe tento film keby nie je remake je výborným filmom. Koniec je trochu iný ako v staršom filme, ale stále ma to veľmi potešilo a nepokladám tento film za stratu času. Herecký výkon pána herca v hlavnej úlohe s menom Ebizó Ičikawa je naozaj na zapamätanie. Tento film je krásne farebný a jeho výpovedná hodnota je na vysokej úrovni z dôvodu, že mapuje podla mňa hodnoverne (kto vie nežil som vtedy) obdobie, v ktorom sa odohráva. Súbojov je pomenej a je snaha o to, aby boli čo najviac hodnoverné. Záver teda znie : pôvodný film je lepší, ale tento tiež stojí za pozretie. (19.10.2016)

Tento remake nutně vyvolává otázky o potřebě přetáčet snímek, který je známou japonskou klasikou. První rozdíl - Smrt samuraje je v barvě. Druhý není až tak patrný – totiž že je natočený ve 3D formátu. To zde většinou znamená, že dění, předměty či osoby nevystupují (nerýsují se) z plochého plátna, ale spíš jsou zanořeny hlouběji a dozadu do prostoru. Celková kompozice má velkou hloubku s velkou ostrostí. Sem tam je jasně patrné prostorové vydělení některé postavy vůči okolí (minimálně se dopředu rýsuje něco jiného - trám, větve, padající sníh). Podle mého nejde o typický 3D snímek, když 3D zobrazení jako takové tu nemá jednoznačně nosnou úlohu. Nejsilnější je tak ve chvíli, kdy je jednoznačně placatý a iluzi prostoru vyptvaří kompozice obrazu (stejně dobře to fungovalo i u 13 zabijáků). Samotný příběh se nepřekvapivě drží originálu, ale dává větší prostor vztahům jednotlivých postav (např. rozvíjí příběh Miho a Motomeho) a tím vyznívá mnohem melodramatičtěji než citově úspornější originál. Navíc jedna ze závěrečných situací vyznívá mnohem trpčeji. (Když rodina obdrží mince, které, pokud by je obdržela dříve, mohly být znakem soucitu, ale v této chvíli jsou jen pokryteckým gestem…). Takto plní úlohu nikoli revolučního filmu (ve smyslu použité techniky), ale výborně dovyprávěného a zahraného příběhu pro mladší generaci, která nezná dokonalý originál. (27.03.2012)

,,PŘEDSTÍRAT SEPPUKU JE TEĎ V MÓDĚ. SAMURAJ VYŽADUJE AUDIENCI V DOMĚ PÁNA, ŽÁDAJÍC O VYUŽITÍ JEHO PROSTOR PRO HARA-KIRI, I KDYŽ TO VŮBEC NEMÁ V ÚMYSLU. TRIK SPOČÍVÁ V PŘIVEDENÍ PÁNŮ DO KOMPROMITUJÍCÍ SITUACE A ZÍSKAT ALMUŽNU“..... /// Chápu, že ta mladší – rozmazlená generace netouží čumět na ,,zrnícího“ Nakadaie. A jestli se rozhodl Takashi Miike k obrodě mládeže, je z tohohle pohledu dobře, že po Třináctce spáchal Harakiri. Ta síla příběhu zřejmě nezestárne. My starší můžeme ocenit modernější ,,dřevěnou“ kuchačku, (která (bych tak řekl) patří mezi nejemotivnější samurajský scény vůbec), ti citlivěji založení zase možná (ne)ocení detailnější pitvání se v Miho a Motomeho sračkách. Svorně ale můžem žasnout, jak je to ,,vymazleně“ udělaný. Hmm, když vona ta klasika má v sobě určitý kouzlo. Ale jestli se deš nechat vykuchat poprvý, zřejmě prožiješ (aspoň malej) samurajskej orgasmus. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Červený brnění je chloubou našeho domu. 2.) Na lidský utrpení vydržím čumět hodiny (hodinu). 3.) Samurajskej film? To jsem ještě neviděl! 4.) Thx za titule ,,mindhunter29“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (13.07.2012)