Přelet nad kukaččím hnízdem

Roku 1944 přišla zpráva, že oba rodiče Miloše Formana zemřeli v koncentračním táboře – matka v Osvětimi, otce protáhli mnoha vězeními, a když ho gestapo nedokázalo zlomit, prošel Terezínem, Buchenwaldem, Osvětimí – a zemřel na skvrnitý tyfus. Forman tak nikdy nezapomněl na potlačování lidské svobody a na nelidské zacházení a ono zlo prolnul za mříže psychiatrické léčebny, kam se dostává i nenapravitelný pacient McMurphy, neustále svádějící souboj s tamními pravidly a denními režimy, který pevně ve svých rukou drží despotická sestra Ratchedová. Bezchybná režie, herecký koncert Jacka Nicholsona a ďábelské Louise Fletcher, včetně dalších figurek léčebny, apel na lidská práva a dodnes snímek, který je považován za jeden z nejlepších amerických dramat!! McMurphy měl tu krávu uškrtit.. (18.01.2006)

Na druhý pokus se mi Přelet nad kukaččím hnízdem hnízdem líbil mnohem více, než na poprvé. Je možné, že jsem jej začal vnímat jiným způsobem a možná tomu pomohl i velmi kvalitní český dabing. Miloš Forman je Pan režisér, jeho zahraniční tvorbu mám mnohem radši, než to co natočil u nás. Každý jeho film mě dokáže nějakým způsobem zasáhnout a já mohu jen konstatovat: "Sakra, to byla zase trefa do černého." Stejně jako u většiny Formanových filmů, jsem tu nemohl na začátku dýchat, byl jsem naprosto unešen tím, jak se mu podařilo přenést svět blázince na plátno, jak dokonale si postačil s jednou místností (ano, je tu výlet na loď a exteriéry blázince...), ve které rozehrává dlouhé, přesto ani chvíli nenudící drama. Jack Nicholson ve svých nejlepších letech navazuje na svůj herecký výkon z Čínské čtvrti a strhává veškerou pozornost jen na svou postavu, v žádném případě však není jediným nosným prvkem příběhu, neboť v tomhle snímku se neustále něco děje. Jak už jsem se zmínil, Přelet nad kukaččím hnízdem je geniální již v prvních minutách, ale to co se děje na konci, to je opravdu síla. Je vidět, že Miloš Forman moc dobře ví, co si divák po filmu odnese. Ano, zapamatujeme si konec, který má být úderný, narozdíl od současné produkce však nevolí ohranou pointu a ani nešokuje, právě naopak, jen pokračuje v rozehrané partii a zasadí divákovi drtivý mat. [TOP 19/17 97%] (10.12.2006)

Jeden z nejlepších protestů proti blbosti, systému, blbosti systému, přetvářce a násilí. Ukázka toho, že svobodomyslnost nemusí vítězit, ovšem sem tam si alespoň zaboduje. A někteří ,,blázni" svůj odpor dotáhnou až ke smrti, svobodě poslední a definitivní. Ústavní svět nepříjemně zrcadlí celou společnost. (27.04.2012)

Nie každému režisérovi prospeje zmena k americkej produkcii, no Forman sa nenechal strhnúť k neslávnym kolegom a svoj druhý zaoceánsky film sa stal (zatiaľ) vrcholom jeho kariéry. Kto vie, aké by to bolo, keby sa pokúsil o niečo také v tuzemsku. Bez Nicholsona asi chabé. Dokonale vystihnutá atmosféra, netradičný námet a o to krajšie jeho plynutie a absolutistický záver. Herecký koncert mal pod dohľadom Nicholson, ale partia hercov-bláznov a bláznov-hercov dodáva filmu neprekonateľný feeling, ktorý som z neho mal, mám a budem mať dlho. Aj keď vžitie do postáv a zobrazenie ich činností je úplné, rovnako ako pacientov, tak aj personálu kliniky, tak asi nikdy nepochopím systém a (ne)obmedzenosť psychiatrických ústavov. 100%! (12.11.2007)

"Já těch rukou vidím jen devět, pane McMurphy..." Geniální dílo Miloše Formana přináší jeden z nejsilnějších a nejvyrovnanějších "psychických soubojů" dvou osobností, jaké se kdy na plátně objevily. Souboj mezi vrchní sestrou Ratchedovou a rebelem Randlem McMurphym patří mezi nezapomenutelný zážitek. Minimalistický teror vs. provokace, porušení stereotypu a vytrhnutí z lhostejnosti. Kult, klasika a výjimečný, zářící klenot světové kinematografie. Nadčasový snímek o věčném souboji dobra a zla, o lidských povahách, o odevzdanosti člověka smířeného s tím, jaký je, že je v bezpečí a chráněný před okolním světem tam, kde právě je, a o jeho opaku, o odvaze postavit se systému, bojovat za život, za sebe, i za ostatní a přemoci bezpráví. Jack Nicholson v jedné ze svých největších životních rolí. Louise Fletcher coby chladná, bezcitná, manipulativní, ale pro své pacienty zároveň vlastně velmi "lidská" sestra Ratchedová. Jedny z nejvýraznějších rolí pro téměř všechny "pacienty" psychiatrické léčebny. Christopher Lloyd a Brad Dourif září, v současnosti spíše už však jen "dohasínají" v bezvýznamných a špatných filmech. Vůbec všichni hlavní členové oddělení, které pod svými křídly sestra Ratchedová "opatruje," patří mezi jedny z nejsympatičtějších a nejnormálnějších filmových pacientů. Přelet nad kukaččím hnízdem bude svou výpovědní hodnotou aktuální stále. A nemusí se vždy jednat pouze o prostředí léčebny. (26.04.2015)