Blood-C

Saya ráno vstane, jde na kávu, prozpěvuje si retardovanou písničku, dojde do školy, tam se baví s kamarády, jde ze školy a večer zabije pár příšerek. To se opakuje nějakých 6 až osm dílů. Od osmého to začne být teprve zajímavé. Závěrečné dva díly mě dostaly, vůbec jsem to nečekala. Opening a ending se mi líbil. Animace trošičku zvláštní, ale takovým divným způsobem pěkná. Hodně mi vadila cenzura, prostě to měli nechat krvavé, když se rozhodli natočit "krvavé" anime. Průměr. (29.07.2012)

Tak po šesti dílech bohužel musím změnit svůj komentář, protože směr jakým se autoři vydali je hnus největšího kalibru. To že Sayu překopaly mi nijak nevadilo (i když z ní udělaly opravdu slušnou krávu) ale že udělají ze seriálu s takovým potenciálem takovou srajdu to jsem fakt nečekal. Epizody jako přes kopírák, napětí nulové a nepřátelé ač jsou celkem originální mi přišli jako naprostí břídilové. Nuda, nuda, nuda... Zatím ještě bez hodnocení, ale na hraně odpadu... (26.07.2011)

Souhlasím s daGGosem, že vynést odsudek nad Blood-C není zase tak snadné, jak se možná na první pohled jeví. Pravdou je, že v prvních dílech se seriál drží určitého schematu, v němž se prostřídává život středoškolačky Sayi a Sayi, zabíječky Prastarých. Onu šablonu však můžeme vnímat jako určitý stereotyp, který Saya skutečně žije, což jej poněkud odlišuje od řady obdobně se vyvíjejících anime. +++++ Ve středoškolských scénách seriál diváku předkládá řadu zdánlivě banálních situací, jejichž význam však roste s tím, jak divák i Saya získávají další informace. Ukazuje se, že nevinné a nahodilé je podlé a promyšlené. Ono odhalování se skutečně i na můj vkus zbytečně natahuje a jeho výsledek v podobě víme jakého spiknutí mě příliš nepotěšil, leč přišlo mi poměrně atmosférické a určitě budilo můj zájem o další dění. SPOILER Nebo se jen mě dotklo, když Prastarý poprvé promluvil? Taková naprosto nečlověčí stvůra? KONEC SPOILERU +++++ Souboje sice v jádru všechny mají vývoj "Saye to nejde, červené oči, vše vyřešeno," v něčem však přece vynikají. Pestrost Prastarých mě fascinovala, stejně jako dynamika bojů, nikoliv však díky Saye. Monstra velice brutálně a vynalézavě likvidují osoby Saye blízké, nikdy to však neslouží navození dojetí, což by (skoro) každé jiné anime učinilo, ale pouze čiré, fyzické hrůzy, naprosto nepochopitelné hrůzy, kterou se dle mého názoru daří budovat navzdory cenzuře. Saya nekřičí, že všechny ochrání, během soubojů moc nehysterčí a svým citům dává průchod spíše uměřeně. +++++ Blood-C se nese velmi podivný druh fatalismu. Lidé čekají na porážku, jakoby se nevědomě již svému údělu přizpůsobili a pouze v okamžik zcela konečný prozřívají, že ještě chtějí žít. Saya se po malém poplakání nad mrtvolami dá zase dohromady a druhý den vcelku normálně funguje. Ještě víc to vede k touze odhalit, co je Saya, proč je taková, co se stalo mezi ní a Prastarými. Blood-C - cizost, která fascinuje a požírá můj zájem. Touha po odpovědích sice nebyla ukojena dokonale, repetitivnost jsem také vnímal, ale rozhodně nemůžu popřít to temno, které jsem si v CLAMP kresbě neuměl představit. Mám tu kresbu docela rád. A málem i Blood-C. (09.08.2012)

Ani po dokončení Blood-C nejsem schopen posoudit, jestli se jedná o stupidní nebo geniální anime. O CLAMPu se vždy tradovalo, že jejich tvorba má nepříliš záživný rozjezd a skutečnou zábavu nabízí až v pozdějších epizodách. A platí to i u Blood-C, u kterého je ale ta "rozjezdová" část opravdu neúnosně dlouhá. Deset dílů se totiž tváří jako nudný, šablonovitý seriál se spoustou nelogičností a nesympatickou hlavní hrdinkou. Souboje nejsou špatné, ale oproti očekávání se jim zas tolika prostoru nedostává, všechny se drží jedné linie (Saya dostává 5 minut na prdel, načež se "probudí" a zmasakruje protivníka během 5 vteřin) a v brutálních scénách (kterých je mimochodem opravdu hodně) funguje naprosto stupidní cenzura. Jenže pak se divák dopracuje k poslední dvojici dílů, do kterých autoři nacpali v podstatě veškerý děj, poměrně uspokojivě jsou mu vysvětleny některé nepříliš smysl dávající situace z předchozích dílů a konečně se dočká i pořádného masakru. Proto je hodnocení v tomto případě opravdu zapeklitou záležitostí. Nicméně už jen za ten králičí mixér z posledního dílu si myslím, že si Blood-C ty 3 hvězdičky zaslouží ☻. (01.10.2011)

Možná jsem sledováním umírněných žánrů změkl a příčí se mi sledovat gore horory. Nu což, seriál Blood-C není zdaleka takové fiasko, jak se během velké části své délky tváří. Nahodilá epizodická brutalita, nezvládnuté souboje, nesympatické postavy a vyloženě podivné příšery jsou tím, co seriál sráží do modrých až černých čísel. Jiskra naděje však zbyla - příběh. Samozřejmě, zpočátku se nedá mluvit ani o jeho náznacích, ale jak díly jdou, divák je tlačen dál a dál, dokud nedojde ke zkratu. Odhalení je parádní WTF záležitost, která si v mnohém nezadá ani se svými propracovanějšími kolegy a já nad ním téměř žasl. Jo, a Cukrář je zmrd... (29.03.2015)