Z makové hůrky

Jedna z nejcivilnějších a příběhovým zasazením nejobyčejnějších ghibliovek je zároveň jednou z nejlepších. Goro vkládá do otcova scénáře až zarážející množství detailů a naprosto chápu, že se po takhle mravenčí práci odmlčel na dlouhých devět let. A že co se týče klasické animace, kterou od studia s Totorem ve znaku známe, to byl dost možná i jeho příspěvek poslední. Pokud ano, zůstal po něm pravý poklad. Těch nenápadných vtípků, těch bolavých vzpomínek zralého věku nebo naopak upřímně obnažených emocí, které umí přinést jen dospívání - toho všeho jsem dostal na několik snímků dopředu. (30.09.2021)

Pekný film o bežných záležitostiach a bežnom živote bežných ľudí. Chvíľkami je to trocha zamotané a stále sa to snaží byť milé a nič nevyhrocovať. Občas je to trocha smutné, ale aj keď je to smutné musí to zostať za každú cenu milé. Príbeh je o niečom konkrétnom čo sa prakticky mohlo stať v Japonsku, aby sme sa pochopili myslím tým rodinné rozpoloženie a osvojenie detí. V podstate máme tri roviny ako vždy čo nemôže chýbať je láska a tieto dve nemusí každý príbeh obsahovať a to záchrana nejakej budovy a rodinné záležitosti. Zaujímavé, že také mladé dievča v podstate dokáže byť robot a je veľmi sebaobetujúca pre rodinu. Skúsime v tom hľadať iné Japonské rozmýšľanie, či to je len pekne prikrášlené v tomto filme? Ťažko povedať veľa tých Japoncov nepoznám a videl som len jedného na živo. Nebudem sa zaoberať tým, že čo som čakal, ale tým čo som dostal. Stále tu niekto píše čo chcel, aby príbeh obsahoval to nie je veľmi správne nechať sa tým ovplyvniť. Milý príbeh s milého prostredia s milými postavami a takto by som mohol pokračovať ďalej. Je to film na oddýchnutie a netreba sa do neho báť ponoriť. Páčili sa mi vzťahy medzi jednotlivými postavami. Vzťahy pôsobili veľmi vierohodne a nešlo vôbec o to, aby sa vykričali do sveta. Každý v príbehu vedel čo sa deje, ale bol ticho až kým neprišiel ten správny moment svoje pocity prezentovať a konzultovať s niekým ďalším. Viaceré roviny príbehu vôbec neuškodili, ale jemne a veľmi pekne boli prepletené a to ja mám veľmi rád. (15.02.2015)

Jasně, člověk cítí, že do absolutnosti některých Hayaových mástrpísů tam přecejen ještě kus schází, ale i tak je to zase a znova jako hřejivé pohlazení a já tenhle svět ve kterém si jdou všichni s úsměvem vstříc prostě podpořím kdykoliv a kdekoliv. "Radši tě doprovodím, náš filosof by tě mohl obklíčit..." :D (02.03.2015)

Krásný příběh, ach. Občas prostě člověk potřebuje oduševnělý, jemný, poetický, nespěchající japonský anime příběh. Animace je prostě klasika topka v rámci japonských anime. Líbilo se mi, jak se příběh postupně rozmotával, stejně jako Umi a Šun jsem s nimi prožívala jejich rozvíjející se láskyplný vztah mladých dospívajících se lidí, drama zjištění rodinného pozadí a odříkání si a následně úlevu na konci, kdy se vše rozmotalo. Do toho byl vložen příběh klubovny, která při prvním pohledu, když tam Umi a její sestra vešly, vypadala jako nafukovací kouzelná budova, kde je všechno. K čemuž se přidala ještě invence ekologie a památkové péče v zachování staré budovy, které hrozilo zbourání a nahrazení novou moderní. Trošičku mi vadilo, že vlastně až do té doby, než se objevila její matka, nebylo o ní nic řečeno a člověk moc nechápal, jestli je mrtvá, nebo nezvěstná, nebo co s ní je, když se o ubytovnu starala Umi se sestrou a babičkou. Góro jen tak dál! (07.03.2021)

Úžasný hudba! Skvelé výtvarné spracovanie, ktoré akoby podčiarkovalo tento milý príbeh. Som veľmi rád, že som tento film videl. Musím povedať však, že keby to nebolo animované, japonské a hlavne miyazakiovské, tak by som po tom ani neštekol. Vlastne je to dosť jednoduchý príbeh, ktorý by sa dal spracovať ako nejaký podradný TV film. Taký čo pozerá moja babka na DOME. Fakt, že je to tak úžasne atmosfericky zrobené iba pridáva na príťažlivosti. Prostredie Japonska 60tych rokov je dosť netradičné a zaujímavé. Vskutku celkovo to berem ako také pohladenie na srdci. (23.06.2013)