Barbie

Nečekal jsem, že bude mít Barbie něco společného s Nejvyšší kartou Petry Hůlové. Obě nahlížejí na feminismus a soužití žen a mužů skrze vyhrocené rozpory, které vůči sobě porůznu konstrastují. A zároveň stejně tak kontrastují různé rozpory mezi hlásanými feministickými idejemi a takzvaným reálným světem. Zatímco Hůlová skrze postavu stárnoucí spisovatelky dochází k tomu, že ženská tragédie spočívá v biologicky podmíněné znásilnitelnosti žen fyzicky zdatnějšími muži, Greta Gerwig nachází styčnou plochu "skutečných" žen v návštěvách gynekologa, tedy opět ve společensky plně nevykompenzovatelných a zcela nenarovnatelných záležitostech těla. Proto předtím film zdůrazňuje, že ideální Barbie a ideální Ken nemají pohlavní orgány. Oni - a růžový svět, který obývají - je totiž světem čirého sociálního konstruktivismu odpojeného od výše zmíněného fyzična a jeho působení. Je samozřejmě také světem korporátním, formovaným kapitalistickou logikou Mattelu - a v tomto směru se film může jevit jako kritika krajně neoliberálního feminismu, který se tváří, že každý může být kýmkoli a na materiální (či fyzické) limity příliš nehledí. Protože film na konci vykračuje ze světa sociálních konstrukcí (byť jen zčásti, Hollywood je zde reflektován jako stejně umělý jako Barbieland) a přiklání se k plně nekomodifikovatelné tělesnosti, připadá mi odvážnější než jak může na první pohled vypadat. Ale nejsem si tím jistý. Proč na druhé straně nevidíme Kena, jak jde k andrologovi kvůli problémům s erekcí? Nebo co je mužským ekvivalentem návštěvy gynekologa? A kde na této platformě tělesnosti mohou ženy a muži nalézt rovnost? Lze to vůbec? Film naznačuje, že ne, protože tuto druhou mužskou stránku vypouští. Koneckonců se nejmenuje Barbie a Ken, ale jenom Barbie. Možná, že tady film skutečně naráží na svoje ideologické mantinely, aniž by je na rozdíl od všech dalších reflektoval. (28.08.2023)

Mraky tvůrčích nápadů a společenských narážek, které jsou po půl hodině ale jak vystřílené z kulometu a zbytek stopáže se už pouze recykluje. Navíc je Barbie až příliš upištěná a dramaticky nekonzistentní. Po hodině jsem si přál konec. Herecky nepřekvapivě dobré, místy úsměvně trefně reflektující problémy soudobé společnosti, ale komerční úspěch a celosvětový humbuk kolem Barbie příliš nechápu. (02.12.2023)

Už se vám někdy stalo, že jste byli při sledování nějakého filmu tak zhnusení, že jste se v polovině sebrali a prostě odešli? K mé smůle jsem do kina vyrazila s kamarádkou, takže jsem odejít nemohla, ale doufám, že alespoň některé z mých alternativních já tu možnost mělo. (Nebo ještě lépe, že uvěřilo své intuici a po zhlédnutí nevtipného meh traileru do kina vůbec nevyrazilo.) Na to, že se údajně jedná o "letní komedii" je bilance dosti tragická. Zasmání se: 0x, pousmání se: 2x, stud a nevěřícné kroucení hlavou nad dialogy, které byly pravděpodobně převzaty od feministických sedmnáctek někde na zastávce: non stop. Jedinou radost mi dělá fakt, že tak jako Barbies ve filmu se i zdejší uživatelé začínají pomalu probouzet z transu - už jen dvě procenta a tahle zvrácená óda na těžký život žen a zlý patriarchát bude modrá. Hvězda za Kena a jeho song. (22.08.2023)

9/10 Totálna kanonáda meta rovín po vizuálnej, obsahovej, filozofickej, či popkultúrnej stránke a to často simultánne počas pár sekúnd, kým príde niečo ďalšie. Kreatívny triumf v jednotlivých momentoch, z ktorého mi horel mozog počas sledovania a nestíhal som spracovávať všetky motívy a odkazy. Bohužiaľ kvôli množstvu motívov trochu zaniká, čo malo byť hlavnou myšlienkou a prečo film vyvrcholí, ako vyvrcholí. Samotný klimax a doslov sú tak najmenej zaujímavé z celého filmu. (04.08.2023)

Odvážná a zároveň velmi bezpečná snaha o romantickou bláznivou komedie, která ve většině stopáže skvěle funguje. Tahle příjemná oddychovka se snaží o společenský i feministický přesah, ale pořád v rámci mantinelů velkého korporátu, což nikdy nemůže dopadnout tak, jak bychom si přáli. Ken za 100%, zbytek filmu 60%. (03.08.2023)