Kaka

Tenhle dramatický koncept chtěl oživit už Edwards v roce 2014, ale masovému úspěchu jeho Godzilly zřejmě zlomil vaz hollywoodský diktát. Godzilla -1.0 to má v tomhle o poznání jednodušší, protože byla natočená v porovnání s USA za pár babek a v daleko více Godzilla friendly enviromentu, než je americká továrna na sny. A výsledek je něco, za co se tvůrci nemusí stydět. Samozřejmě to není ten naboostovaný těžkotonážní eye-candy spektákl, kterým se může chlubit západ, ale má to skvěle sevřenou atmosféru post-apokalyptické doby po druhé světové, zlověstnou ještěrku, ze které se podařilo vydolovat úplné maximum a i když je občas v některých záběrech znát limit production budgetu, pracuje se s ním skvěle. Do postav se mi však dostat nepodařilo vůbec a posmutnělý emocionální náboj mne zcela minul. Jeden z mála filmů, kterému by IMHO prospěla černobílá verze.

Eva Green v korzetu mne bavila více, ale jinak vše ostatní mne bavilo méně. Jednička lepší dvojky. Pořád špičkové produkční kvality, velkofilmové ambice i správná dynamika a vizuál, ale dvojka nijak výrazně nevyniká a slouží jen jako nutný můstek pro finále. Něco jako LOTR Two Towers. Dobrá dvojka, nezbytná pro boží jedničku a trojku.

Druhá série to má trochu složitější, přece jen Ken Watanabe je viditelně starší a tvůrci nám dvouletou promlku mezi první a druhou sérii nijak neulehčují, takže se divák nedočká žádné dějové repetice, jakéhokoli shrnutí z jedničky, ale jde se rovnou na věc. Dvojka navazuje přesně tam, kde končí jednička. A jestli první tři díly jsou trochu pozvolněji plynoucí, kde postavy mají prostor se rozvinout a jejich charaktery rozkreslit, od čtyřky dále se to celé dramaticky sevře až do grandiózního finále. Za pozornost stojí i fakt, že se tvůrcům podařilo zdolat časté nešvary druhých sérií. Dvojka Tokyo Vice tak není ani přehnaně akčnější, nebo víc epická jen proto, aby divákovi dodala víc wow efekt boost. Právě naopak. Je skvělá v tom jak precizně rozvíjí příběh a postavy jedničky v dějové nadstavbě a bravurně uzavírá celý okruh kolem Jakuzy a jejích tradic. Samozřejmě nechybí pod produkčním dozorem Michaela Manna ani zde tradiční trademarky, které známe z jeho filmů. Skvěle napsané, castingově zmáknuté a realisticky zahrané postavy, concrete feeling velkoměsta, který jsme tak obdivovali na Heatu, nebo Collateralu a minimalistickou hudbu. Neznám lepší film o japonské mafii.