Godzilla Minus One

Jako zosobnění traumat války ukončené atomovou bombou tady Godzilla funguje lépe než kdy jindy. Tvůrcům se navíc povedlo parádně vybalancovat rozkročení mezi moderním blockbusterem a poctou původnímu filmu z padesátých let, přičemž to při minimálním rozpočtu (oproti hollywoodské konkurenci) vypadá velmi dobře a i když je trauma hlavního hrdiny v kombinaci s klasickým přehráváním v jednu chvíli už lehce otravné, funguje Godzilla-1.0 slušně i když na plátně zrovna neřádí přerostlá ještěrka. Po mnoha pozitivních reakcích sem dostal přesně to co jsem čekal…80% (03.05.2024)

Jako kdyby Spielberg byl Japoncem… Fascinuje mě to spojení kompaktně rozvíjeného blockbusterového vyprávění s velmi lokálními tematickými a formálními tradicemi. V podstatě od druhé sekvence se to vyvíjí úplně jinak, než na základě klasické žánrové normy očekáváme, přičemž potenciální nedostatky (potažmo historické věci a události, jež bychom očekávali a chtěli vidět) se v průběhu vynahrazují prostřednictvím sci-fi elementu v podobě rozohněné atomové příšery. Ve zdevastovaném Japonsku nepadne ani zmínka o jaderných útocích, místo toho sledujeme nejprve velmi osobní trauma dané nehumánním východním kodexem cti a pohrdáním společnosti v případě jeho nedodržení. Zároveň s vykupitelskou a romantickou osobní linií se rýsuje také národní japonské trauma, jež názorně reprezentuje právě Godzilla – netvor z mořských hlubin, jehož vojáci nejprve mají za neporazitelnou nepřátelskou zbraň na sklonku války a který následně předvádí to, co ona neporazitelná bomba skutečně napáchala. Postupuje se přitom velmi hladce na úrovni významu i odhalování hrozby, jedno s druhým ostatně souvisí. Z národního se celkem nenápadně přelévá do nadnárodního makropříběhu, když postavy zmiňují napjaté vztahy mezi USA a Sověty a žijí ve strachu, že studená válka jim opět zdevastuje obnovovanou zemi. Stejně tak Godzilla nejprve napíná fyzické svaly, poté na vodě poprvé předvede svůj plný arzenál, zatím pouze na velmi určitém cíli, a posléze po procházce městem udeří formou strašáka, jehož se už tehdy obávalo nejen celé Japonsko. Efekty jsou krásné a často subjektivní inscenace z bázlivých podhledů nemá slabin. Zvlášť ve chvílích, kdy monstrum obklopuje prach a vznikají přímé vizuální asociace s Hirošimou a Nagasaki. Film skvěle graduje do kolektivního úsilí, přičemž hlavní hrdina se postupně mění z východního na západního a příběh reflektuje třeba motivy z Nolanova Dunkerku. Finální akt udeří ve stoprocentní účinnosti díky bravurně koncipovanému vývoji protagonisty, jehož milostná linie pohání k sebeobětování, zatímco celkový morální přechod k vyšší hodnotě lidského života jej katapultuje k západnímu spielbergovskému rozuzlení. Opět se ukázalo, že Godzilla je možná fajn klaďas, ale jako záporák prostě nemá konkurenci. Lidé musí zapojovat intelektuální maximum, ale střet s nezastavitelnou a nepochopitelnou silou je přesto nerovný a nejednoznačný. (08.05.2024)

„Oceán patosu, dáme si do nosu!“ Při vší úctě k japonskému válečnému traumatu i k faktu, že Godzilla je jejich národní klenot, tento způsob ještěrky zdá se mi poněkud nešťastným. Moře patosu, dějové zvraty podle hollywoodského mustru a hrdina Koichi jako neusmrtitelný klikař. OKÉNKO S KLIKOU: [][] Co všechno přežil? ≈≈ Pilotování letadla kamikaze v poslední den války. ≈≈ Jako jediný přežil útok Godzilly na ostrov Odo. ≈≈ Jen o fous unikl její tlamě při zničení lodi Kainshinmaru u souostroví Ogasavara. ≈≈ Sandál mu nerozhodil ani blízký výbuch atomovky, jadernou ještěrkou z kloaky vyvržené na město Ginza. ≈≈ Rozdýchal i druhou sebevražednou misi v kokpitu letadla, při finálním souboji s obludou. ≈≈ Suma sumárum, přežil 2x své kamikaze a 4x útok Godzilly! Ten by přežil snad i harakiri. [][] Pobavila i nelogičnost scény s freonem, bublajícím ještěrce pod zadkem. Ona čouhá z vody po pás i s panděrem, jak stojí na zadních, čili pod ní je očividně mělčina, žádných 1500 m hloubky! Tři hvězdy za scény poválečného zmaru a beznaděje, mezi chatrčemi z materiálů co dům v ruinách dal. (07.02.2024)

We gonna need a much bigger boat, aneb slavná zmutovaná ještěrka hodlá poslat poválečné Japonsko a jeho traumatizované obyvatele z bodu nula směr suterén. Přichází to s atraktivní kombinací vloženého srdce tvůrce z místa působnosti ničivého endemita a rozkošné naivity, pro kterou je příznačný stín rozcuchu vědátora na plátně promítačky (se vším respektem k neskutečné japonské vynalézavosti při ochraně země před přírodními živly). Emocionální výlevy i pláč na povel od holčičky z J-hororu jsem nějak vydýchal a soustředil se na krasavce Kjúšú J7W Šinden, do kterého místní Lucius Fox nechal namontovat tlačítko pana Waynea.. Poklona pro Jamazakiho, že to zvládnul za peníze, které by bláznivému Rolandovi stačily na Brodericka, Renův zapalovač a pár živých žížal.. (31.01.2024)

Katastrofických filmů je jak šafránu, takže jsem se na tuhle do běla rozzuřenou ještěrku ráda podívala. Škoda, že na ty nejlepší destruktivní scény ve městě to bylo trochu skoupé, ale na druhou stranu to mělo i hezký příběh, který dokázal zaujmout i sám o sobě. Jasně, že tam bylo také trochu toho východoasijského patosu, s tím už je prostě třeba počítat. Rozhodně jeden z těch lepších filmů minulého roku. (04.05.2024)