Godzilla

Moje hodnocení tohohle starýho monster fláku kterej jsem si konečně doplnil berte z rezervou, protože jsem to od začátku až do konce nebral vážně a vesměs jsem se prosmál celým dějem, ale to nic nemění na faktu, že je to lepší než Emmerichova a Edwardsova verze dohromady a ve svý době na to čumím z držkou dokořán.65% (17.03.2017)

Priznám sa, bol som zvedavý na japonskú klasiku o Godzille, a musím uznať, že som milo prekvapený. Príbeh je síce pomerne priamočiary (objaví sa príšera, vymýšľanie metód na jej zničenie, prehováranie vedca, ničenie mesta.....), ale bol zahraný s typickým japonským nasadením. Efekty boli na svoju dobu vynikajúce, aj keď niekedy vyvolali úsmev na perách :). Tiež bolo zaujímavé sledovať úroveň dobového vedeckého poznania. Nevedel som, že si vtedy mysleli, že dinosaury tu chodili pred dvomi miliónmi rokov a to aj spolu s trilobitom. Rok 1954 bol v japonskej kinematografii bohatý, priniesol dva filmy, kde každý zadefinoval svoj vlastný žáner. 75/100 (20.05.2014)

Klasická Godzilla ma až tak nebavila. Ono väčšinou sa vo filme len kecá a Godzilla sa na plátne ukáže raz za 10 minút, takže veľkú pozornosť som tomu nevenoval a z veľkej časti som sa nudil. Triky a efekty sú na tú dobu samozrejme prelomové, herci fajn, no teraz to na mňa zapôsobilo veľmi priemerne. Takéto filmy nie sú mojou šálkou kávy. (08.09.2018)

Základní kámen celé budoucí mánie. Tenhle film stojí za to už jen proto, aby člověk viděl, že za demenci budoucích remaků nemůže předloha. Kritizovat přes půl století staré triky je trapné, stejně tak nelze dílko hodnotit jako monster movie (jejichž největší vlnu teprve odstartovalo). Podstatné je především jaderné téma a téma omezenosti lidských možností (jehož aktuálnost je v dnešní době snad ještě větší, než tehdy). Herecky vyčnívá tradičně Shimura, překvapivě i sám Honda se jako herec ukazuje v dobrém světle. (23.12.2007)

Musím říct, že jsem očekával, že se mi bude film, který založil žánr kaidžú a poprvé představil jednu z (doslova) největších ikon japonské popkultury, zamlouvat o mnoho víc. Bohužel se asi těžko přenesu do kůže japonského diváka, který má roku 1954 v hlavě živé obrázky ze svržení atomových bomb na svou domovinu, je zvyklý na nepříliš sofistikovaný a hladký přístup k filmovému vyprávění i střihu a ohromují ho efekty, které už dnes spíš budí úsměv na tvářích, než že by fascinovaly (na rozdíl třeba od stop-motion efektů z dílny Raye Harryhausena). Ztělesnění ničivosti jaderné výzbroje do podoby obřího netvora mi vůbec nezní jako špatný nápad, ale jeho rozvedení v Godzille na mě - uznávám, že bez znalosti dobového kontextu, v němž se tento snímek objevil - působí velmi plochým, neinvenčním a nadmíru naivním dojmem. 50% (27.12.2012)