Válečná generace

Nemecká televízna produkcia (ZDF) na veľmi slušnej úrovni, rozprávajúca príbehy piatich mladých ľudí počas vojnových rokov. Strhujúce príbehy ľudí odchádzajúcich na front ako „víťazov blitzkriegu“ vracajúcich sa ako ľudské polotrosky poznačené krvou obetí vojny a zážitkami. Všetky hlavné postavy boli hercami veľmi dobre stvárnené. Zo všetkých najviac „vytŕčal“ herecký výkon mladého „haliera“ (Schiling) . Naviac filmové obrázky sprevádzal nádherný hudobný podmaz. A na margo historického pohľadu na dejinné udalosti, Ako „odchovancovi“ sovietskych Bondarčukovských filmov o Blokáde, Osvoboždenii, Sražális za rodinu, či dokonca nejakých poľských „Tankistov so psom“ dobre padlo videnie vojny aj „z druhej strany“. Veď na oboch stranách bojovali otcovia a synovia, ľudia a deti svojich rodičov. Bez ohľadu na to ako sa tá - ktorá strana pozerá na dejinné udalosti (oboch vojen dvadsiateho storočia), ako vníma „vyčíňanie vojny“ či vyčíňanie poľskej, ukrajinskej, (slovenskej) domobrany ... žiadna sebareflexia .... aj keď v podobe kultúrneho stvárnenia .... nezotrie spoluvinu a spoluzodpovednosť za to čo sa udialo. (15.10.2014)

V našich končinách naprosto neznámé, ale ve výsledku nebývale odvážně a výborně zpracované třídílné válečné drama německé produkce. Film se zaměřuje jak na samotnou válku a její zvěrstva na bitevním poli, tak i na těžké životy ostatních, kterým válka tolik vzala. Slušná výprava, dobré herecké výkony a celkově velice profesionální zpracování, které mě nevýslovně překvapilo. (07.05.2013)

Excelentní válečná podívaná. Unsere Mütter, Unsere Väter nabízí náhled na hrůzy Druhé světové války očima pěti německých kamarádů, kteří se po vypuknutí války dostávají do všech myslitelných sfér konfliktu, takže zde dostaneme syrový náhled ze všech stran, který neobsahuje obvyklá hollywoodská dogmata. Minisérie je natočena s notnou dávkou emocí, historických faktů, vyhrocených okamžiků, skvělých hereckých výkonů a s perfektně napsanou a skvěle plynoucí dějovou linkou. Nestává se totiž moc často, že bych se u nějaké podobně laděné série tolik sžil s hlavními postavami a prožíval s nimi jejich osudy. A přesto, že se v podstatě jednalo o Němce a příslušníky Wehrmachtu, jim přál i to, aby se znovu shledali. Takže co dodat na závěr? Unsere Mütter, Unsere Väter je bravurní válečná podívaná, která oplývá lepším spádem a dějovou linií než některé velkofilmy stejného žánru. A je veliká, veliká škoda, že tato výborná minisérie z nejtemnějších let novodobé historie má pouhé tři díly. (01.12.2015)

Velice efektní seriál, žádné filmové veledílo, ale dobře poučené na amerikánských válečných filmech (Bratrstvo neohrožených bylo zde pěkně v bojových scénách exploatováno), takže někdy to sklouzává k vypravěčským klišé, někdy lze s úspěchem odhadovat pokračování děje, někdy je děj postrkován nepravděpodobnými náhodami, ale ta vizuální stránka leccos překryje. Ďábel je ukryt jinde. Není to ale připomenutí toho, že Židy Němcům nadšeně pomáhali likvidovat pomocníci z řad Ukrajinců, ani připomenutí polského antisemitismu ani scény znásilňování německých zdravotních sester rudoarmějci, to jsou známé skutečnosti. Zarazí to, jak hlavní němečtí hrdinové jsou málo zasaženi nacismem, jako by jim nevymývali mozky v HJ a BDM, jako by se náhle vynořili v tom roce 1941, prošli běžnou měšťanskou výchovou a náhle se dostali na frontu mezi nácky. Přitom to nejsou nějaci disidenti, ale představitelé běžné německé populace, která byla v reálu ideologicky pěkně zmasírovaná. Nepochybně i mezi Němci byli jedinci, kteří odmítli pachat zvěrstva či udávat, ale zde je těch dobrých německých skutků nakumulováno příliš mnoho na příliš malé ploše, takže našinci to začne připomínat ty srandovní dederónské seriály, kde se Německo jen hemžilo protinacistickými odbojáři. (28.04.2013)

Válečné panoptikum, ke kterému nebylo nic přidáno a kterému také nic nechybí. Na první pohled mistrovský válečný film, ale skoro v každé sekvenci se ozývají jakési falešné tóny. Nechme je ale zatím znít, a podívejme se, jak si 2. válku zobrazují Němci v 21. století, tedy skoro po 70. letech – a proč... Nejdříve proč: Německo se stalo v rámci a díky EU největší evropskou mocností, ekonomickou cestou dosáhli v podstatě (až na to nejžádoucnější: Ukrajinu) toho, co chtěli dosáhnout válkou, i když získat něco hospodářskými prostředky má menší hodnotu, než když je to získáno vojensky - při nejmenším nelze tak snadno děli lidi na pod- a nad-. A tak je třeba tuto válku konečně dějinně zakotvit, vklínit do učebních osnov a paměti lidí, protože žádní pamětníci už nežijí... A nyní jak: Především každý měl své chyby - Židy nenáviděli nejvíc Poláci, Rusové stříleli nemocné a znásilňovali ošetřovatelky, a Němci samozřejmě (i přes četné snahy o soucit s druhými) také občas šlápli vedle (ty největší šlápoty - např. SS-Einsatzgruppen - film pomíjí) Ovšem podobně jako v 1. válce (viz Remarque) je tu proslulé německé kamarádství, které mnohé omlouvá, a které jiné národy v tak vyhraněné formě (Kameradenschaft) zřejmě vůbec neznají.... Gudaulin mluví o tom, že je na tuto válku třeba hledět jako nikoli na porážku Německa, ale na "osvobození země od fašistické diktatury". Toto tvrzení film akcentuje především, ovšem je to sporné tvrzení, které evokuje otázku, co bylo dřív, zda slepice nebo vejce. Zda si Hitler vymyslel Německo nebo Německo Hitlera. Mně vedou veškeré indicie k druhé variantě. (21.03.2015)