O pokladech

Chtě nechtě je třeba uznat, že z trojlístku letošních nových pohádek naší veřejnoprávní televize uveřejněných v době vánoční (Dvanáct měsíčků, Šťastný smolař) je tato zřejmě nejlepší, byť dle prvních minut to vypadalo přesně naopak. ~ Autorská pohádka, jež nepostrádá vtip ani jistou dávku invence, jen to zpracování by mi sedlo o něco málo (spíš o něco dost) umírněnější a míň uřvané. Stejně jako u ostatních pohádek scénář trpí nevyvážeností a neujasněností… Vivat Liška (i výstřih Pidrmanové), naopak Kraus mladší palec dolů. (30.12.2012)

Už to tak vypadá, že včerejší silvestrovská oslava, nezůstala bez následků a připravila mě i o ten poslední zbytek mozkových buněk. Osobní tip je, že poslední vzala za své někde na Karlově mostu, při (po)půlnočním svařáku a šáňu. Nedovedu si totiž jinak (rozumně) vysvětlit, následující řádky....že se budu, takhle nepokrytě, bavit zrovna u české pohádky, přičemž nepůjde o Bočanovy „ S čerty nejsou žerty“, na to bych nevsadil ani halíř. Ano, má to svoje mouchy, ale kdo z nás je nemá. Pohádková atmosféra se sice vytratila jak pera při oficiálních návštěvách profesora euroskeptika, ale přesní herci (pravda, až na toporného A. Krause, který by si měl vzít k srdci slova resp. motto otcova pořadu), to zvedají nad všední (nudný) průměr. Ať už je to sympaticky roztěkaný osvícenec V. Dyk , správně namyšlený D. Švehlík, či povedená trojka trancek pardon strážců, Budař-Liška-Polášek. Plnokrevná, v rudých šatech a střevíčkách, šplhající Barborka resp. J. Pidrmanová, se vám pro změnu postará o (bezalkoholové) rozproudění krevního oběhu resp. odkrvení mozku. Mám silný pocit, že i samotný R. Jaroš by, ve světle skutečnosti, nad její netradiční obuví pouze mávnul rukou. Pokud by ho vůbec zaznamenal :-) Když se k tomu přidá vydatná porce zdravého nadhledu, povedený výběr lokací, líbivý vizuál a muziku tvrdící Čechomor, vychází mi z toho jedno z nejpříjemnějších (ne)žánrových osvěžení za poslední roky. 75% [Děti bych k této moderní osvětové pohádce však asi přecejenom nepřizval. Sledovat totiž Poláškovu lesní žínku volných mravů, hrající na harfu, by v nich mohlo zanechat trvalé nedozírné následky. A pokud by to čirou náhodou ustály, jemnoúdá vodní víla J. Budař, by je stoprocentně dorazil(a)]. (01.01.2014)

Njevětší paradox je, že tomuhle filmu lehce přebývá (zase) inspirací, ovšem těžce se nedostává drajvu a příběhu, který by nutil diváka fandit dobru a toužit po potrestání zla. Dorazily to ty vskutku dementní tři úkoly. Škoda, dost promarněná šance, i ten obvykle roztomilej David Švehlík zde působil dost unaveně a přeneslo se to i na mě. Usínal jsem. 30%. (03.01.2013)

Moderní pohádka v levných kulisách omšelého zámku, ale hezkých kulisách přírody, s rádoby vtipnými dialogy, místy úsměvnými, ale celkově moderně aktuálně nesmyslnými vzhledem k příběhu. Ti tři pišišvorové v příběhu být vůbec nemuseli (Liška by už měl přestat hrát toho idiota, všude naprosto stejného), stačil by Heřmánek. Adam Kraus svoji rodovou linii nezapře, ale nejsem si jist, že bych ho obsazoval do pohádky :) (nic proti, Adame), Barborka mi nevadila. Nejlepšími postavami ale byli nebystrozraká Kačenka a poněkud potrhlý Ignác (Dyka moc nemusím, ale hrát umí). Zbytek byl ale autorsky-moderně dost mimo - modernější nepohádková doba, parní stroje, nabalzámovaná hlava máti Bořivoje a Ignáce (WTF?), odkazy na současnost ("Připomeň mi, abych přidal vše učitelům plat" - mj. nevyřčené "Je mi u zadale, kam se poděl můj bratr, vládce náš, slunce naše jasné..."). No, odpad to rozhodně není, na jednu hvězdičku to také nevidím, protože v rámci každoroční vánoční předváděčky nových televizně-filmových výtvorů ála "Každý rok musíme v ČT rozmrhat nějaké peníze na vlastní pohádkovou tvorbu, ať už je jakákoliv", díky čemuž jsme už byli svědky minuloroční zrůdnosti Micimutr, je 'O pokladech' přeci jen lepší. Jak moc velká poklona to je, si už přeberte každý a každá sami. Zítra ale nebudu vědět, o čem to bylo, pozítří už ani, ŽE to bylo. (30.12.2012)

Sem si vybavil jak galejníci když už toho na ně bylo moc začali zpívat "ej úchněm" a pomalu začínal hledat tóninu, protože tohle by nedokoukal ani někdo kdo poprvé v životě zapnul televizi. Tři chlapi převlečený za ženský tam pomateně pobíhali, houpali rukama a vyřvávali jak kdyby do konce života museli žít s Kalouskem. Vždyt to postrádalo jakoukoli pohádkovou atmosféru. Spíš než pohádku to přípomínalo celosvětový sjezd retardů. Vrcholem všeho bylo obsazení protekčního synka dřevěně nehrajícho Krause do jedné z hlavních roli. Snad jen přeplněná toi-toika má srovantelný obsah s tímhle. (30.12.2012)