Nedotknutelní

Černej anděl v buržoazním sídle. V Americe africké chůvy učí děti měšťánků emocionální úplnosti, v Británii jemenský šejk káže deprimovaným hrdinům o smyslu života a ve Francii senegalský čahoun vrací kvadruplegickému milionáři chuť do všeho tím, že selanku pracháčů mění na soft verzi pařížského předměstí (přitom se ale samozřejmě sám asimiluje krásou "vysokého umění"). Jestli tohle není midcultový tyglík se všemi ingrediencemi, jsem já beznohý satyr. S oběma zmíněnými filmy pojí Nedotknutelné to, že jsou od pasu dolů mrtví (včetně srdce a koulí), ale přeci jen jim to dost dobře pálí na to, aby se jich člověk nemohl urážlivě dotýkat. Je to veselé, výhřevné, někdy dokonce lehce za hranou politické korektnosti, ale je to, jako by řekl gruzínský knírač, nekonfliktní a obalené v hedvábí. Francouzi tyhle multi-kulti okrasy dělat umějí, a mocně aplaudované dílo dvojice režisérů má tu krásnou vlastnost, že aspoň nepodsouvá žádné kliškovité stereotypy sociální a politické (přinejmenším filantropický pracháč nezachraňuje socku z ghetta), byť té podlézavosti prostřednímu vkusu je tam na můj vkus moc - nakonec je to tak vlastně něco mezi pohádkou a komedií. Vysoké hodnocení na rozdíl od tupoučkého hovínka jménem Černobílý svět chápu... ale na mě prostě podobné emocionální kalkulačky nefungují. P.S. Komisař Cluzet je skvělý... (28.05.2012)

Víte, co dělá lenochod, když hoří prales? Hoří taky. Víte, kde najdete kvadruplegika? Tam, kde jste ho nechali. Když si pořídíte sněhuláka, funguje to stejně. Fajn, že někde zas po dlouhé době ukázali rozdíl mezi mrzákem a dementem. Pro ty, co nepochopili ani tak: Kriplkára neznamená, že ten, kdo na ní sedí, je naprosto debilní. Pokud jim nabízíte pomoc, dělejte to tak, aby nevyšlo najevo, že naprosto debilní jste vy. Když se zmrzačíte a jste dost bohatý, může to i na tom vozíku být docela pohodlné posezení. Pokud má kdo něco takového v plánu, tak v tomhle pořadí. Jinak dobré to bylo, i když přiznejme si tu prvoplánovost vývoje vztahu představitelů neslučitelných světů. Ani jeden konflikt? Ani jeden spor, žádné jiné než pozitivní emoce? Zřejmě ve skutečnosti hulili mnohem víc, než nám ukázali. A začít závěrem a pak objasnit, jak jsme se k tomu dopotáceli, to už jsem taky viděla ledaskde jinde. (27.04.2013)

"Jsem tu kvůli těm papírům. Abych dostal dávky." Bohatý kvadruplegik udělá dobrý skutek a vybere si za ošetřovatele z mnoha seriozních, bílých, vzdělaných a nudných uchazečů trestaného černocha. Ten s ním kupodivu začne jednat jako rovný s rovným a díky kontrastu obou osobností je o zábavu postaráno. Silný a úsměvný film. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=d1hTDI4lt0k (27.04.2013)

Jeden z řady zase těch milých a pozitivních filmů, který se nenese v duchu šablony a negativní atmosféry současných filmů, ale naopak vypráví pravdivý příběh, na který budete celou dobu nahlížet s nadhledem, ale přesto budete vědět, že film je takřka podle pravdy. Hrozně pěkně se mi na něj koukalo, oba herci předváděli naprosto super výkony. Omar Sy možná ještě o něco lepší. Trošičku mi to jeho hraní připomínalo Eddie Murphyho v 80. letech. No paráda, konečně zase film, na který se budu koukat pokaždé, když se mi naskytne příležitost a budu vědět, že prostě jen tak neomrzí. A to přitom přišel naprosto náhle a okamžitě mě dokázal zasáhnout. Klobouk dolů. (08.03.2013)

"Strom co zpívá? A ještě k tomu německy? Jak dlouho to trvá?" .... "Čtyři hodiny" .... "A doprdele." Film prošpikovaný bezprostředními hláškami jednoho zdánlivě bezvýznamného, nezaměstnaného imigranta, který čirou náhodou spadl do plného úvazku s bydlením na zámku. Konečně jsem také poznala to kouzlo, které mnoho diváků přikovalo k sedačkám. Zachumlaná do deky po namáhavém dni plném obžerství ale s blaženým úsměvem na rtech, jsem si užila právě uplynulých sto dvanáct minut. "Víte, kde vždy najdete kvadruplegika?" ... "To nevím." ... "Tam, kde jste ho nechal." :-) (26.12.2015)