84. Annual Academy Awards

Počtvrté v řadě jsem probděl oscarovou noc, počtvrté v řadě jsem si vychutnal to neopakovatelné kouzlo nedělní noci zasvěcené oslavě filmu. Ta atmosféra, to strhující kouzlo přímého přenosu na HBO mě asi nikdy neomrzí. A nyní k samotnému ceremoniálu. Billy Crystal byl příjemně decentním moderátorem, který na sebe nechtěl za každou cenu strhávat pozornost a tak to má u ceremoniálu být. Jednotliví předávající byli taktéž příjemní a zajímaví, obzvláště Chris Rock zaujal bezvadnou glosou na téma animáky. Potěšila také tradiční vzpomínka na zesnulé umělce a udělení čestného Oscara Jamesovi Earlu Jonesovi. Co se týče výsledků, tak jsem žádné favority neměl, prognózy jsem ignoroval a do ceremoniálu jsem šel tzv. naslepo, takže jsem se skvěle pobavil, občas jsem byl překvapený více, občas méně, a občas jsem byl vyloženě zklamaný (to když Harry Potter vyšel naprázdno). A co se mi vůbec nelíbilo, to byl český komentář, kdy pánové komentátoři divákům vnucovali vlastní názory, nebo dokonce zesměšňovali oceněné umělce (kafrat do řeči oceněného Jeana Dujardina něco o tom, aby se naučil anglicky, to byl opravdu vrchol buranství). A trapná vsuvka, kdy pokojně a v poklidu sleduji po páté hodině ráno televizi a najednou se z televize ozve hlasitý výkřik "zdravíme Světozor", díky kterému mi úplně poskočilo srdce leknutím, byla opravdu tou definitivně poslední kapkou. To by se opravdu nenašli nějací normální komentátoři? Mně by se například líbila dvojice Dana Hábová a Libor Bouček, což jsou mí dva oblíbení televizní překladatelé přímých přenosů, ale toho se asi nedočkám. No nic, to byla jen malá odbočka. Celkově jsem s ceremoniálem spokojen, ale z těch čtyř Oscarů, které jsem dosud viděl, nebyl tento ceremoniál nejkvalitnější, a tak uděluji čtyři hvězdy. (06.03.2012)

Len v originálnej verzii, so slušne zhulenou Emmou Stone, Robertom Downey jr.&Gwyneth a Cirque du Soleil. Najdojímavejšia bola Meryl (po dlhej dobe nie feministická, tlieskam) Octavia, vtipní dragon tattoo strihači, scenáristi deti mojich(na rozdiel od ich scenára), Colin Firth (Mama Mia), Bret McKenzie (Kermit, the frog is just a normal frog and like many of the stars here tonight he's a lot shorter in real life:-))) ). Billy Crystal po lepšom botoxe než neprítomná Nicole, Angelinu by som poslal k dietológovi. HVIEZDA VEČERA, uf, Jessica Chastain. (29.02.2012)

Návrat ke kořenům se osvědčil a i když byly ceny rozdány téměř bez překvapení (trošku wtf je jenom soška za scénář pro Děti moje a vizuální efekty pro Huga), dalo se na ně, na rozdíl od nesnesitelně trapného minulého ročníku, dívat. Může za to hlavně klasik Billy Crystal, pod jehož vedením byl ceremoniál plný vřelého humoru, nostalgického nádechu a ohlížením se za kinematografickou minulostí. Při zvolené dramaturgii tak nebylo možné, aby vyhrál někdo jiný než The Artist (i kdyby cestu k Oscarovi neměl dlážděnou nespočetnými výročními cenami). Stále ale čekám na to, až přijdou tvůrci oscarové show s něčím dynamičtějším, stejně jako s výsledky, které by se přiblížily těm z let 2008 a níže. (27.02.2012)

O něco málo lepší než loni. A to hlavně díky Billymu Crystalovi, kterému se občas povedl nějaký ten vtípek. Nicméně jinak opět klasická sterilní nuda včetně jedné z nejnudnějších úvodních scén a sestřihu zesnulých. Z předávajících stojí za zmínku snad jen dvojice Ferrel s Galifianakisem a Robert Downey Jr. Nejlepší scénka se paradoxně odehrála už na červeném koberci, kdy Sacha Baron Cohen v kostýmu Diktátora posypal Ryana Seacresta popelem Kim Čong-Ila. (28.02.2012)

Co vám na to mám říct? Já se s triem moderujících bambulů nesetkal poprvé, čímž mi odpadá desetiřádkový průjem zaměřený na kritiku toho, že večer zasvětili přesýpacím hodinám nebo bradavce Jennifer Lopez. Je zajímavé, že v přenosu to údajně nikoho z vás nezajímalo, ale tady to asi naopak zajímá všechny nebo co... No nic, věnujme se Oscarové noci. Billy Crystal ji po dvou slabších ročnících navrátil důstojnost, eleganci a šmrnc, navíc všechno zvládl sám a bez trapných scének ve stylu Svěceného s Bernatským. Díky loňským výsledkům se jako předávající na pódiu střídalo jedno eso za druhým, a z vítězů se většině podařilo ustát proslov bez toho, aniž bych usnul. Je pravda, že hlavně zpočátku to všechno letělo tak, jak po divadle létali cirkusáci ze Soleil, především když specialista na rozlepování obálek už cestou ze zákulisí (tedy Tom Hanks) vyhlásil během prvních dvou minut dvě důležité kategorie. Na druhou stranu - i tak přenos trval čtyři hodiny. K dobru budiž tomuto ročníku i samotné výsledky. Ocenění The Artist prý není progresivní cesta, ale akademie tu přeci není proto, aby určovala budoucnost (to je práce režisérů), nýbrž aby hodnotila přítomnost. A vzhledem k umělecky uvadající době, ve kterém žijeme, se mi zatraceně líbí, že téměř všechny hlavní kategorie vyhrál klasický černobílý němý film. Plešouna si navíc odnesly veličiny jako Plummer a Streep, a tak jedinou kontroverzi u mě vyvolávají Mupeti a Děti moje. Vybrat za celý rok jen dvě usmrkané písničky z animáků je výsměch, a scénář Děckám v takové konkurenci? Ale jděte... To jsou však jen dvě malé kaňky, které hravě stírá celkový slavnostní dojem. A celkový dojem naštěstí rozmáznul i ty dvě slepice sedící za mnou, co za celý večer nezavřely zobák. (28.02.2012)