30 minut po půlnoci

Bez ohľadu nato či je, alebo nie je tento filmy vyobrazením skutočných udalostí, akým spôsobom sa podarilo dostať najhľadanejšieho teroristu sveta - UBL, kroky, ktoré režisérka filmu Kathryn Bigelow vo svojom snímku ponúka sú dostatočne reálne nato, aby divák uveril. Špionážna dráma ponúka napätie ako sa patrí až v samom závere, ale to sa dalo čakať, že vo filme pôjde prevažne o "tláchanie" hubou. Najväčším mínusom sa tak pre mňa stala stopáž 157 minút. Miestami som sa v tých menách Achba, Dachma či kerý "kebab", totálne strácal. (03.07.2013)

Třicet tmavých nul je typická Oscarovka! Námět takový, že by se z toho hvezdotřpytný prapor zapíchnutý v ropném barelu mohl samou hrdostí utřepotat, protože hrdinný strejda Sam potřel to nejzlejší zlo, které ovšem sám vyrobil a nechal kultivovat. Kdyby na to někdo soudný, třeba krejčí, vzal nůžky a udělal z toho čtyřicetiminutový kraťas, mohl to být docela príma pilot k seriálu, který by pro nezájem diváků dále nepokračoval. Ale Osral je Osral, tudíž třicet minut slušné akce na dvě hodiny nudného žvanění kancelářských hemoroiďáků je až až! A tak se plynule dostávám k nominaci na nejlepší herečku. Bravo, bravo! V hlavní roli je tam totiž cosi, k vůli čemu každý chycený tenorista okamžitě vyžvanil úplně všechno, jen aby se to k němu nepřibližovalo, přičemž si předtím nechal drtit koule a topit se mokrým hadrem na držce a ani necek! Její výkon je prostě dokonalý. S konstantním výrazem "mámzašitoukundunoaco" se potácí celým filmem, až má jeden pocit, jestli Romero zase nezačal režírovat. Dokonce si myslím, že byla tak statická, až po těch dvou a půl hodinách ještě více zrezla. No fujtajxl, nominace jako vyšitá! Domnívám se, že honění Usámy může být daleko větší zábava, tak mě teď omluvte a uvidíme se za takových deset minut... (17.01.2013)

Problém, který mám s Kathryn Bigelow, je ten, že pro mě je to strašně chladná režisérka a nikdy mě nedokáže do příběhu opravdu dostat. Dopadení Bin Ládina trvalo deset let a šlo se po malých krocích, film je přesně takový. Natahovaný, výslechy, spousta jmen a hlavně informace, informace a zase informace, z toho všeho vznikl ne příliš divácký film, nikdo ho však pravděpodobně nedokáže plně odsoudit, protože své nesporné kvality má, řemeslně a technicky je to skvěle odvedená práce s několika momenty, které působí opravdu velmi realisticky. Jessica Chastain je výborná, ale v podání Bigelow jsou všechny postavy stále jen figurky, ke kterým se divák nemá šanci dostat, o nějaké emoce se režisérka snaží až v závěrečné scéně, nevím, jestli to není už pozdě, on po téměř celou dobu je vlastně divák nezúčastněný, žádné napětí, ani nic pohlcujícího. Od objevení domu mě však film chytl a přiznám se, že u samotné akce mi tuhla krev v žilách. Zero Dark Thirty je dobrý film, divák se však musí připravit na to, že z větší poloviny to je prostě nuda a je jen na něm, jak přistoupí k celku, stále mě to však bavilo více než třeba Spielbergův Lincoln. (16.01.2013)

Zero Dark Thirty prišiel po finálnych udalostiach (op. Neptúnova kopija) relatívne veľmi skoro, no výsledný produkt má od unáhlenej rýchlokvašky príliš ďaleko, priam naopak. Na mainstreamový film je až extrémne presný a je z neho cítiť poriadne extenzívnu rešerš. Mená, miesta, procesy a chronológia prítomné v poctivo detailne spracovanej forme. Na desiatky súvisiacich udalostí sa odkazuje sotva jednou vetou, čo je pre diváka znajúceho tému veľké plus, dialógy tak dokážu vtiahnuť väčšou "autenticitou," keďže postavy si medzi sebou nevysvetľujú veci, ktoré by mali, samozrejme, vedieť, a preto pôsobia prirodzenejšie. Z celkového pohľadu ide skôr o detailný náhľad do priebehu udalosti než jej všeobecne prístupnejšej rekonštrukcie. Okrem famózneho remeselného spracovania, ktoré si pochvaľoval aj doku maestro Alex Gibney ("...stylistic masterwork"), vidím devízu a veľký prínos aj niekde inde – zrejme prvý (ak nie jediný) film, ktorý do pozornosti dáva viac KSM než samotného UBL, hoci je dielo o ňom, aspoň teda čo sa jeho prvej polovice, investigatívneho charakteru, týka. Áno, ZD30 nie je dokonalý, obsahuje menšie rozpory a nezhody ohľadom diania v Abbottábáde (dá sa určite odpustiť, nakoľko z prvej ruky dianie popisujúca kniha No Easy Day vyšla len tri mesiace pred premiérou) a niekoľkých nedostatkov v geografii, čo bolo spôsobené natáčaním v Indii namiesto Pakistanu. Tiež je otázna interpretácia EITs a ich prínosu, k čomu snímka úplne jasné stanovisko nedáva, aj napriek tomu film aj režisérka schytali bomby za pro-torture propagandu a Bigelow prirovnanie ku Leni Riefenstahl... asi odpadnem. K čomu poviem len jedno – ZD30 je prechádzka chaosom zmietaným Afganistanom a Pakistanom pod záštitou jednej jedinečnej režisérky v sprievode naloženého hereckého ansámblu, ktorému kraľuje Jess Chastain, a v tak pôsobivom (po filmárskej stránke) prevedení, zároveň historicky/fakticky presnom... hon na bin Ládina nikdy nevyzeral krajšie. Ber, alebo nechaj tak... "He'd be the first successful drug dealer never to have dealt drugs." (x) (2013) (25.9.2015) (2017) (19.8.2019) (28.7.2022) (24.9.2022) (3.10.2022) (7.9.2023) (29.4.2024) (24.09.2022)

1) Rozhodně nevěřím, že se vše dělo tak, jak to film prezentuje (hlavně ne tomu, že U.b.L. umřel té noci v tom domě). 2) Netuším, jestli tomu věří nebo nevěří autoři snímku a jestli je to pro ně podstatné. 3) Přesto je Zero Dark Thirty fascinující film, který má hodnotu především v tom, že je v něm možné zahlédnout děsivou mentalitu (a u některých postav i debilitu) amerických vojáků, tajných policajtů, politiků a příliš emancipovaných žen (a ty šílené technické možnosti, do kterých se investují šílené prachy). V posledním záběru hl. postava jakoby seděla před americkou vlajkou, z které zmizely hvězdičky, modré pole i bílé pruhy a zbyly jen ty rudé, potrhané. Navíc (4)) mě film znovu přiměl zamyslet se nad myšlenkou (kterou mi den předtím připomenul P.T.A. v Až na krev), že existuje cosi jako touha po smyslu, jakási přirozená lidská potřeba chápat smysl nejrůznějších věcí, dějů, pochodů, přičemž se z pohledu kognitivní psychologie asi jedná prostě o jednu z definujících hodnot, jakou může náš mozek u určitého fenoménu mít přiřazenou (barva, chuť, pach, délka, výška, váha, rychlost, teplota, trvanlivost... a smysl). U fenoménů, které můžeme nějak ovlivnit, např. u nějaké velmi dlouhodobé práce, která určuje smysl našeho života, máme často tendenci dotáhnout ji do konce právě proto, abysme si nezbořili představu smyslu vlastního počínání, i když objektivně dokončení té práce smysl už nemá, což pak vede k velmi paradoxnímu, někdy i sebedestruktivnímu jednání. (Jinak, ještě k filmu, viz. Matty) - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - http://wertyzreport.com/2013/03/19/jak-se-valka-v-iraku-srovnava-s-nejvetsimi-horory-v-lidske-historii/ (30.03.2013)