Walesa: člověk naděje

Obyčajný človek, opak intelektuála so zištnými úmyslami, ktorý na začiatku bol len ... nasratý na režim. Bez vysokého vzdelania, avšak s úmyslom vždy povedať to, čo si myslí. Pripomenulo mi to začiatky našej nežnej, kde sa vo všetkom improvizovalo a postupne sa kreovala demokracia za pochodu. Lech Walesa však vedel, kedy odísť a nerobiť politickú kariéru. Gestá a mimika herca zvládnutá na jedničku, a niekedy som si fakt myslel, že je to sám Leszek ... (25.08.2015)

Walesa: člověk naděje, toť efektní filmový památník pro Wajdova (respektive všech bratrsky spřízněných komunistických nevolníků doby minulé) hrdinu. A Lech Wałęsa hrdinou byl, ač snad vyvolával a vyvolává rozpory. Památníku jistě nelze upřít ironizující nadhled, vitalitu, soulad dob a vášnivější choreografii gest a pohybů. Avšak polovinu z filmového památníku tvoří pouze modifikace Člověka ze železa, a to ostatní je víceméně jen pokračováním. A Člověk ze železa je přímým svědkem událostí a neopakovatelného kouzla místa doby, je dlouho očekávanou euforickou nadějí, je poetickou bezprostředností okamžiku, v němž po určitý čas neuvěřitelné se mohlo stávat skutkem. Nic z toho pečlivě vybudovaný památník nedokáže, jen upravuje a přizpůsobuje novým podmínkám již dříve vyřčené a vymodelované. Sluší se přidat pochvalnou zmínku o vhodně vybraném hudebním doprovodu. A taktéž poznámku, že Poláci, ať už si o nich myslíme cokoliv, měli v mnohém o dost větší koule než Češi, respektive Čechoslováci. Jasnou hvězdou filmového památníku je samozřejmě Lech Wałęsa (pozoruhodný Robert Więckiewicz), poměrně dobře mířená rána komunistickému režimu s tím nebývale rostoucím sebevědomím ega. Z určitého pohledu je však hlavním hrdinou památníku Danuta Wałęsa (zajímavá Agnieszka Grochowska), Lechova navždy věrná manželka s nevyčerpatelným zdrojem tolerance. Z dalších rolí: proslavená italská novinářka a spisovatelka, jež podnikla rozhovor s Lechem v březnu 1981, Oriana Fallaci (Maria Rosaria Omaggio), její klidný překladatel (Giovanni Pampiglione), zaskočený ředitel gdaňské loděnice Klemens Gniech (Mirosław Baka), sebevědomý tajemník ředitele loděnice (Michał Czernecki), prostoduchý dělník z loděnice Czesław Mijak (Piotr Probosz), výrazní zástupci komunistické tajné policie Nawiślak (Zbigniew Zamachowski) a Majchrzak (Cezary Kosiński), nebo zástupce Výboru ochrany dělníků, neboli KORu Rysiek (Marcin Hycnar). U Wajdy se na samém sklonku jeho režisérského života roztrhl pytel s pomníky a památníky, snad cítil jistý dluh, snad chtěl připomenout velké okamžiky vlastního vnímání života, snad jen chtěl rehabilitovat své pocity a připomenout moderní době již neznámé hrdinství minulosti. Nedivím se mu, nezazlívám mu to, ani se nehněvám, avšak přednost dávám poezii. (05.08.2022)

Tak jsem si zkompletoval Wajdovo životní dílo a podíval se i na poslední film z jeho „trilogie“. Nutno říct, že se tento film dá sledovat samostatně. Walesa: člověk naděje je lehce jiný než předchozí dva… Člověci. :-) Zasazením, atmosférou i řemeslnou kvalitou je stále na stejné úrovni. Jen už si nepotřebuje dosazovat smyšlené úderníky, ale vsadí na nejznámější postavu moderních polských dějin – Lecha Walesu. Jeho životní příběh je dostatečně nosný, aby to utáhl i bez nějakého doplňování, či zbytečné dramatizace navíc. Velmi se mi líbilo, jak byl Lech Walesa vykreslený. Podrobněji jej sice neznám, ale tady mi přišel uvěřitelný. Rozhodně nebyl glorifikovanou modlou, ale normálním člověkem, které měl své strachy, taky občas něco podepsal, někdy se tvářil nafoukaně a doma se prakticky stavil, jen když přišel zplodit další dítě. :-) Robert Wieckiewicz podal excelentní herecký výkon, viděl jsem jej už ve filmu Klér a tady jsem ho ani nepoznal. Walesa: člověk naděje pro mě byl důstojným návratem k předchozím dvěma filmům a dobrým zakončením celé „trilogie“. Ale je pravda, že už na mě nepůsobil takovou silou. Možná je to dáno tím odstupem, byl natočený až v roce 2013, možná už toho najednou bylo moc, …nevím. Nakonec nechám čtyři hvězdy, ovšem ta čtvrtá už není mramorová, nebo železná, ale jen papírová. (12.07.2023)

Myslím, že se Wajdovi podařilo tímto snímkem důstojně zdokumentovat život Lecha Walesy a jeho rodiny. Podobně jako například ve snímku Občan Havel je zde kladen důraz hlavně na Walesovo věčné zápolení se zločinným režimem Polska, reprezentovaným především tajnou policií. Je až zvláštní, že i v tomto rozložení nachází Wajda prostor pro jemný situační humor, kterým se film příjemně odlehčuje. Přesto bych chtěl podotknout, že závěrečná třetina mi přišla poněkud chaotická a nepřímočará. 8/10 [KVIFF 2014] (07.07.2014)

Z Walesy jsem si odnesl dva poznatky (že je Wajda skvělý režisér jsem věděl už předtím;)): za prvé - Robert Więckiewicz je ve své roli geniální, a za druhé - Danuta Walesová musela být světice:) Těžko se mi hodnotí historická věrnost. Můžu jen říct, že mě překvapilo, kolik absurdních (leckdy ne až tak humorných) momentů Wajda do svého filmu vpravil, a také, že mi bylo sympatické, že Walesu nevykresluje jako nezlomného hrdinu, jehož nitro vyplňuje jedna vlastnost kladnější nežli druhá, ale je k němu místy i dost kritický. Přidejte si k tomu precizní masky, kostýmy, kulisy, a vyjde Vám 80%. (18.06.2020)