Vůně kávy

Tosim to zmínil nejlépe. Tak já s prominutím lehce opíšu, co on nakousl. Film skutečně neví, čí je. Jestli příběh o vzniku kavárny na základě historické pražírny, či dramatem s jedovatým hadem ve stodole, nebo snad filmem o manželské krizi anebo dokonce vzpomínek na mučení dědkova otce z válečného období. Všechno jedna kaše a samozřejmě nepovedená. Není divu, když autorem je Vít Olmer. Tomu člověku šla natočit kvalitně pouze nahota. Která pochopitelně nechybí ani tady. Ano, prsa milenky Lukáše Vaculíka jsou asi tak to jediné, co na filmu zaujme. Jinak je to směsice a mišmaš, který místy postrádá hlavu a patu. Scénář je příšerný a některé herecké výkony také, čemuž se ale nelze divit, když až na výjimky ve filmu hrají neherci nebo málo obsazovaní herci. Ale Vít Olmer nezklamal, vytvořil přesně takové dílo, jaké jsem od něj čekal. (02.09.2019)

Nejhorší nápad byl udělat hlavní postavou scenáristu, protože se divák lépe soustředí na chyby v tomto filmu. Varšavská rodačka Malgorzata Ebel má kavárnu na Malé Straně, ale její vstup na pole scenáristiky není ničím, co vůbec stálo za to točit. Věci se nedějí, protože vyplývají ze situací, logiky a postav, ale prostě protože autorku nic lepšího nenapadlo. Konec už je úplně pitomý. Režisér a pár herců se sice snažili, ale na tomto poli šlo o předem prohranou bitvu. I jako celovečerní reklama na konkrétní značku kávy je to ubohé. (18.03.2012)

jestli takhle povrchní příběh získal nějakou cenu za scénář, tak by mě jen ze studijních důvodů zajímaly ty další scénáře, které v soutěži porazil... vzkaz pro Vítka Olmera: příště točte prosím již bez Simony Chytrové, nebo aspoň bez Helgy Čočkové... korunu tomu všemu nasadily scény s hadem: záběr syčícího tvora je snad vystřižen z nějakého dokumentu, pak když ho Srstka zabíjí, tak se tam klepe nějaký gumový had z pouti... jednu hvězdu za obsazení Luďka Munzara (18.03.2012)

Smrad průšvihu. Text distributora lehce navnazuje, jméno režiséra odrazuje. Ten snímek neví, zda má být současným českým příběhem o tvůrčí práci, podnikání, manželské krizi, druhé světové válce či mysteriózním příběhem s všudypřítomným hadem. Všechno dohromady v jednom filmu připomíná onen pověstný dort pejska a kočičky. (20.03.2012)

Další důkaz o tom, že se režisér Olmer umělecky vyčerpal už v 80. letech, a od té doby jen šlape vodu. Navíc , zdá se, cestou od Tankového praporu pozapomněl i řemeslo, a nejspíš i ztratil štěstí (nebo spíše čich) na dobré scénáře. Tím, že do hlavní ženské role obsadil svoji manželku, již od prvních dětských roliček zjevně špatnou a netalentovanou herečku Simonu Chytrovou, také svému dílku moc nepomohl. Nedělní filmy z produkce ČT se mi většinou docela líbí, ale tenhle se jí opravdu nepovedl. (18.03.2012)