Já, Olga Hepnarová

Většinu stopáže jsem dumal nad tím, jak skvělý film by z toho udělal Haneke nebo Trier. Absolutně nesoudržná patlanice, která na jednu stranu představuje zamlklou asociální "hrdinku", aby na druhou nechala tu samou osobu pronášet promyšlené "heroic speaches". Hra na umění, která místy nesmyslně explicitně opakuje jeden motiv (sexualita), aby tunu dalších opomíjela a zmatečně přeskakovala z jednoho místa na druhé bez snahy podat opravdu komplexní obraz.Celá Hepnarovic rodina jsou POUZE karikatury, navíc zcela vytržené mimo realitu. Obraz samotné Hepnarové je proto vytržený z pantů a na místo chladné studie ukázkového magora dostáváme jen nudnou selanku s polskou fešandou, která podle textu smrdí olejem, ale stejně by ji půlka sálu obratem ohnula přes stůl. (20.03.2016)

Zfilmovaný deník bez hlubších souvislostí, který divákovi místo ucelené rekonstrukce á la Hořící keř nabídne pouze umaštěné a pořádně zakouřené fragmenty, útržky a střípky, které víceméně drží pohromadě až v samotném závěru. Nebylo mi z toho dobře po těle a to je pocit, na který nejsem v souvislosti s českým filmem úplně zvyklý. Z letošní české úrody mám zatím pocit, že se v tom našem malém rybníčku začíná konečně něco dít. (20.03.2016)

Na filmové spracovanie príbehu o Oľge Hepnarovej som bol veľmi zvedavý, dokonca by som ho označil za jediný film z českej produkcie, na ktorý som sa kedy skutočne tešil, no a výsledok ešte predčil všetky moje očakávania. O ten príbeh tu nakoniec vlastne ani tak moc nejde, čo ma ale neprekvapilo a ani o dôvodoch hlavnej hrdinky pre vykonanie takéhoto činu sa tu tiež moc dozvedieť nedá, ale filmu to vôbec neškodí, možno práve naopak, aspoň je to iné, než väčšina podobných filmov. Najväčším kladom je tu bezpochyby samotná hlavná hrdinka, Michalina Olszańska mi tu prišla úplne dokonalá, nielen sa na ňu dobre pozerá a ani charizma jej nechýba, ale toho inteligentného introverta a psychopata zahrala úplne dokonalo a aj mnohé jej repliky som si dokázal užiť, hlavne na súde. Jedine toho sexu a navyše lezbického sa mi tu zdalo už trochu moc, ale aj s tým som už nejak počítal, takže ma to ani nerušilo. Čo sa týka réžie, tak vytknúť môžem jedine niektoré zbytočne predlžované scény, s čím bežne nemám problém, ale tu to bolo viackrát čisto samoúčelné bez akéhokoľvek významu, ale inak môžem len chváliť, atmosféra je perfektná a vizuálna stránka tiež, tie zvolené uhly kamery sa mi veľmi páčili, dokonca ešte aj ten samotný útok na nevinných civilistov, od ktorého som nič nečakal tu bol zaujímavo natočený. A čiernobiele prevedenie bolo tiež dobrou voľbou. Takže síce by som tu vedel vytknúť pár detailov, ale inak o plnom hodnotení vôbec nepochybujem, bolo to vynikajúce, žiadny český film natočený minimálne za posledné polstoročie ma tak nenadchol a ešte si ho určite viackrát pozriem. 87% (23.06.2016)

Očekávaný zázrak na poli české kinemotagrafie se nekonal. Podivná nekontrastní černobílá maskující zřejmě nulový rozpočet, to bych ještě bral. Horší je to se scénářem, pokud se Kazda s Weinrebem na natáčení chystali víc jak 5 let, čekal bych, že snímek nebude jen rekapitulací života Olgy Hepnarové z deníku Blesk, ale místy možná hlubší analýzou. Nic. Snímek může být paradoxně úspěšnější u zahraničního publika, které nebude s případem Hepnarová obeznámeno. Dokážu si představit, že nevědět nic a nic se ani pořádně nedozvědět může mít mnohem silnější a poněkud bizarní účinek. Ale abych jen nepindal - zahráno dobře a scéna z vesnické tancovačky s Collegium Musicum na pozadí je výborná. (30.03.2016)

Chladnokrevně v proudu československé nové vlny. Ten styl tomu vládne, ale dost se to zmítá v neujasněných motivacích. Vedlejší postavy jsou figurky, o kterých potřebujete vědět víc a i Olga samotná si to musí spíše shrbeně odšlapat a odkouřit, než se nechat divákem doopravdy pochopit, zdali je chudák, nebo magor. To druhé beru jako součást filmařské hry, to první bohužel ne. Zásadně pozitivní dojem tomu ale nakonec dodává sugestivní závěrečná pětiminutovka. 4 a ½. (23.03.2016)