Dědoušek se dal na odboj

Je to komedie v typickém Poirého stylu, takže hodně bláznivé, zmatené, občas i překombinované, s několika fórky na hraně trapnosti a také tu nepřejde 5 minut bez něčího řevu, protože řev, zmatek a humor evidentně pro Poirého jedno jest. Jenže k onomu „válečnému“ námětu, který jakoby se neodehrával klasicky na pozadí války, spíše trochu izolovaně od politického dění mezi pozůstalými a dosti švihlými náckami (a jejími protivníky s podobně svérázným odbojem), ten zmatek a chaos kupodivu celkem šel. Děj je napráskán akcí v rychlém sledu, naštěstí i humor na mě v nejedné scéně fungoval (byť zdaleka ne vždy, kdy se o něj režisér snažil), film hýří dostatkem vtipných či povedených nápadů (včetně metafilmového závěru à la Radokův Šach mat) a dost mu pomáhá mnoho hereckých hvězd (Galabru, Francois, Carmet, Yanne i na menším prostoru úroveň spolehlivě pozvednou)... i dvě kočičky Pauline a Dominique. :) No a zmínil bych osobitě Gérarda Jugnota, sice jsem ho po prvních vteřinách s tím pisklavým afektem měl chuť odstřelit a trnul, aby to některá z postav co nejdřív za mě udělala, ale když se svou postavou kulhavě nakráčel na scénu poněkolikáté, v stále více vystupňovacích gazích, začal mě úspěšně rozesmívat. Takže jo, ačkoliv silné 3 hvězdičky budou z mé strany zřejmě maximum, které Poirému dokážu udělit (stejně jako u předchozího Ježíška neřáda), určitě mě tahle komedie často víc bavila, než nikoliv, a po totálním fiasku s Návštěvníky a Mes meilleurs copains jsem si tímhle alespoň trošku dojem z Poirého tvorby napravil. [70%] (02.04.2023)

Pocta LdF se nezdařila, pro mě osobně je "Děda" velkým zklamáním (znásobeným ještě dlouhým sháněním filmu). Moc přeplácané, děj hrne dopředu bez nádechu a vtipy chybí. Kromě velmi dobrého českého dabingu (Česká televize 1999, zejména Vladimír Dlouhý, Soběslav Sejk a Libuše Švormová - tedy převážně již zemřelí velikáni) není co pochválit. (19.11.2011)

"Kuchař cedí nudle. Opakuji: Kuchař cedí nudle." Přiznávám se, že v době, kdy jsem Dědu viděl poprvé, tak jsem nevěděl, kdo je Christian Clavier. Mě upoutalo spíš jméno Michela Galabruho, scénáristy Sedmé roty Jeana-Marie Poirého a to, že je film věnován Louisi de Funésovi. Když jsem však viděl v úvodních titulcích celou plejádu slavných či povědomých jmen a především mých oblíbenců (z opravdu plejády uvedu jména Jugnot, Carmet) mé srdce zaplesalo. Film samotný je ovšem opravdu bláznivý a je z něj už cítit ten typ humoru skupiny Le Splendid (ti tu jsou v plném počtu až na Bruno Moyota). Pro mě po Velkém flámu a Sedmé rotě asi nejlepší francouzská válečná komedie. Ještě doplňuji Louis měl ztvárnit titulní postavu, ale zemřel před začátkem natáčení a tak roli převzal jeho parťák Galabru. Škoda, mohlo to být zajímavé setkání třeba s takovým Christianem Clavierem... (26.04.2007)

Mám rád francouzské komedie. Obzvláště rád mám francouzské válečné komedie. Film v režii tvůrce Návštěvníků a s hereckým ansámblem plným známých jmen, to přece nemůže dopadnout špatně, říkal jsem si před zhlédnutím. No a špatně to taky nedopadlo. Smíchy jsem se sice neválel po zemi, neboť tato komedie zase tak vtipná není, ale už jen díky tomu hereckému obsazení a dobrému ztvárnění válečné Paříže, plné odbojářů, nacistů a kolaborantů, se na to dá dívat. Film má však jeden z nejpodivnějších závěrů vůbec. Nejprve se z ničeho nic objeví podivný muzikálový výstup Hitlerova nevlastního bratra (v podání budoucího pana Pignona) a v posledních deseti minutách se děj přesune do současnosti do televizního studia, kde hlavní protagonisté hovoří o snímku, který jsme právě viděli. Musím se přiznat, že něco takového, bych vůbec nečekal. Nevím, čím to je, de facto mě ten film zklamal, neboť jsem čekal větší porci humoru, ale přesto jsou mé dojmy z něj celkem pozitivní. Druhé zhlédnutí v nejbližší době sice neplánuji, ale pěkné tři hvězdičky si zaslouží. (02.08.2011)

Komedie, ve které, jak jsem se dozvěděl, měl původně hrát Louis de Funés a která je také věnována jeho památce. Nejdříve k roli Michela Galabruho: ten byl tradičně skvělý, ale samozřejmě má lepší role, navíc tady nemá zas tolik prostoru a já upřímně doufám, že v případě Funése by prostor té postavy byl lepší, jinak by se asi zachránilo jen malinko. I když je tady obrovská přehlídka hereckých hvězd (skvělý Villeret, parádní Jugnot, ucházející Guiomar, Clavier a další), je ale škoda, že Carmet nedostal víc prostoru. Příběh sice má několik dobrých prvků, ale hlavně a zejména v první polovině (ztvárnění vzteklých Němců, gestapák, tabák), ve druhé polovině je to už slabší, ale třeba namlouvací píseň Hitlerova bratrance rozhodně stojí za zmínku, neboť je skvělá, vedlejší zápletka se Super Odbojářem pak možná chtěla více rozvinout, na úkor slabších částí, kterých nakonec bylo docela dost. Dabing alr vynikající, hlavně pak v případě Sejka a Švormové, komedie jako celek mě ale bohužel příliš nezaujala a ten konec (asi posledních deset minut) mi přišel naprosto scestný, zbytečná a nijak zajímavý. Jednou to pobaví, ale víckrát to asi vidět nepotřebuju. Kdo ví, jak by to nakonec vypadalo s Lousiem, ale takhle je to jen silnější průměr, který je naštěstí vynikajícně obsazen. 65%. (17.08.2015)