Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jediné, co chtěl od francouzské revoluce, byl rozvod! Jean-Paul Belmondo uprostřed šlechetných ideálů a zhrzených milenců... Nicolas Philibert byl nalezenec. Vyrostl v rodině obchodníka s vínem v Nantes Gosselina. Když dospěl, oženil se s jeho dcerou Charlottou. To vše se stalo 16. února 1786. Ctižádostivé a domýšlivé dívce však prostý Nicolas nestačil a zakoukala se do bohatého barona. Žárlivý Nicolas barona zabil a nezbylo mu, než si zachránit život útěkem do Ameriky. Přeplul oceán jako černý pasažér s prázdnou kapsou, ale za chvíli si vedl k oltáři dceru největšího boháče v kraji. Jenže těsně před osudným ano vyšlo najevo, že Nicolas má už jednu ženu ve Francii. V té době tam však zuřila, nebo vítězila, revoluce. A jednou z vymožeností tohoto dějinného kotrmelce byl zákon o rozvodu. A tak Nicolas znovu nasedá na loď, aniž by tušil, že v rodné Francii ho čeká nejedno překvapení. (Česká televize)

(více)

Videa (3)

Trailer 1

Recenze (139)

Lupes 

všechny recenze uživatele

Francouzskou zálibu v adoraci jejich slavné revoluce z duše nenávidím, stejně jako francouzské zalíbení v socialismu. Francouzská situační komika let sedmdesátých je paskvil připomínající spojení socialistické komedie z bodrého venkova a nejstarší Chaplinovy grotesky; lehkost v ní už nenacházím. Francouzští křupani jsou prostě za každou cenu přátelští, děj se co děj. A to, zda přitom padají na zadek, prdí či střílejí, je vlastně jedno. V tomto případě to naštěstí lze brát jako pouhý kompars k výbornému herectví Jean Paula, jehož výkon není normalizační a spíše se blíží tomu Chaplinovu. Především díky němu dávám **. ()

djfun 

všechny recenze uživatele

Mám slabost pro staré filmy i pro Belmonda, a pro Jobertku jasně, že taky. Když jsem to viděl kdysi dávno, což mi bylo asi deset, byl jsem nadšenej. Bohužel s odstupem několika desetiletí je tohle typickej příklad bijáku, co v souboji s časem absolutně neobstojí. Hrozná slátanina! Na rozdíl od všech dodnes nepřekonaných Wilderových, Pollackových nebo třeba Allenových komedií z podobného období, jsou ty tehdejší francouzské a italské "šlágry" v dnešním světle povětšinou vyčpělou nudou a nechápu, čemu jsme se to tenkrát smáli. Ač to tedy říkám hróóózně nerad:( ()

Reklama

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Asi nejlepší film s Belmondem. Je v něm napětí, krásné ženy, úžasné gagy (třeba šlechtický bál na statku, při němž tanečníci odkopávají slepice, je takřka geniální), přitom celkem věrně zachycuje atmosféru revoluce a neváhá zesměšňovat všechny strany. Už to tu někdo srovnával s Fanfánem (samozřejmě Filipovým) a já to jen podpořím, protože jde o dvě nejlepší staré francouzské historické komedie. Zmínku zaslouží i výborná hudba Michela Legranda. ()

mortak 

všechny recenze uživatele

Lidské osudy na pozadí historických změn. Ale udělat z tohoto klišé špičkovou zábavu, to umí jen francouzi. Pro mě jedna z nejlepších belmondovek, protože Bebel je tady ukázněný a blbne přesně v intencích scénáře. A Marlene je ten typ ženské, která mu dokáže vzdorovat - alespoň chvíli. Kdyby takhle někdo v Česku sáhl na vznik republiky. Jenže my milujeme teple prosvícené záběry na Čapka rozmlouvajícího s tatíčkem Masarykem a zapomínáme, že lidé jsou všude stejní co se týče touhy po moci. ()

Historik 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejlepších "belmondů" vůbec. Tak jako Francouzi úspěšně zatáhli legraci do období druhé světové války, tak si dovedli udělat srandu i ze své Velké revoluce. Film má výborně vystavěný scénář, není to extra řehtačka, scény jsou ale výborně vypointované, humor je spíše jemný, vše do sebe krásně zapadá a navíc to vypadá, že to bylo hercům šito na tělo. Je radost se na to dívat. ()

Galerie (52)

Zajímavosti (14)

  • Ačkoli není ve filmu jmenován, představitel lidu v podání Juliena Guiomara evokuje historickou postavu politika Jean-Baptiste Carriera, který skončil jako mnoho dalších strůjců revoluce na gilotině. (sator)
  • Belmondo do filmu prosadil herce Pierra Brasseura, kterého velice obdivoval. Ten ale během celého natáčení nebyl ani chvíli střízlivý, tak ho produkce nakonec poslala domů. Belmondo se ho zastal a řekl, že v tom případě půjde i on. Brasseura nepropustili a film byl dokončen i s jeho účastí. (raininface)
  • Natáčení probíhalo od března do prosince 1968. Kvůli finančním úsporám a především levnějšímu početnému komparzu byla většina exteriérů pořízena v Rumunsku. (argenson)

Reklama

Reklama