Ďábelsky Váš

Několik filmů Juliena Duviviera mne už přesvědčilo o genialitě tohoto u nás opomíjeného francouzského režiséra. Nicméně jinými svými výtvory mne na oplátku dokázal nepříjemně překvapit, to zejména když se v pozdním věku začal pouštět do pokusů o moderní thrillery. Ďábelsky Váš řadím zrovna do téhle kategorii stejně jako šílený Čas vrahů. Duvivier měl zde za sebou necelé půlstoletí filmové tvorby, kterou odstartoval záhy po skončení 1. světové války, úspěšně obstál v přechodu od němého filmu k zvukovému, dokázal si vybírat zajímavé náměty a točit během let různé žánry... ale tuhle barevnou "labutí píseň", natočenou krátce před smrtí, si už mohl raději odpustit. Pokus o jakousi variaci na giallo se Duvivierovi dle mého názoru příliš nepovedl. Samotná zápletka o člověku se ztrátou paměti po autohavárii sice vypadá spočátku slibně, ale všechny postavy se zde chovají na můj vkus příliš podivně. Film postrádá jakoukoliv hutnou atmosféru, barevný vizuál, který si Duvivier zvolil snad vůbec poprvé (a tedy i naposled), zůstává funkčně nevyužitý, dialogy v interiérech vyznívají bez výraznějšího napětí. Stejně tak podivně s poněkud trapným závěrem to celé skončí a vyšumí do prázdna. Alain Delon nikdy nepatřil úplně k mým oblíbencům, ale na základě těch několika viděných filmů ho uznávám jako výborného herce, nicméně tady stejně moc neměl co nabídnout. Svou zřejmě nejslabší chvilku vybral i François de Roubaix, který tentokrát vydal ze sebe výjimečně naprosto nemožnou hudbu. Během sledování výsledku z této hodně nepříznivé konstelace hvězd pak zbývá už jedině pohled na půvabnou Sentu Berger v celé její kráse... 35% (15.06.2020)

Čtyři v zámku a pes. Vilný cynik bez paměti držen za vysokou zdí manželkou, která odmítá zařadit sex mezi prvky rekonvalescence. A s nimi rodinný přítel, co rád pořizuje audionahrávky, sluha čínského původu, který při náznacích náklonosti mužů ke své paní začne zuřivě leštit předměty a jeden čtyřnohý nepřítel s dobrým čichem. Je na vás, abyste tipovaly, co z toho milostného čtverce zůstane za geometrický útvar a kdo nakonec v rámci nařízené medikace bude muset spolknout hořkou pilulku.. Duvivier tam mohl vnést trochu více napětí a erotického dusna a odnést Delona, který se na to pobíhání po pozemku a postupné rozsvěcování ve škebli příliš nehodil.. (29.05.2023)

"VE SNU JSEM SE K TOMU JMÉNU HLÁSIL." Krapet naivní (nemůžeme spolu spát, dokud se neuzdravíš, to víš že jo), průhledné, málo paranoidní, ale Delon to v sobě prostě měl, modrooký samec, s šukadelickým mojo, kterému nakonec podlehne každá, byť třeba po pár facanech :-) Minimálně do určitého věku... Nakonec i ta zrzka v pohodě, akorát s výraznějším nádechem erotiky to mohlo chytit hned jiný švunk, škoda. 60% (26.05.2023)

Strata pamäti hlavného hrdinu po autonehode akoby zároveň zredukovala celý film. Klaustrofobické prostredie uzavretého domu a paranoidné náznaky zvláštneho správania sa zvyšných troch obyvateľov vytvorili dobrú základinu pre kvalitný zhriller. Režisér ale nahradil gradujúce napätie, či stále viac znepokojujúce nehody a pasce len nervóznym pobehovaním Delona hore-dolu po záhrade a po dome. Záverečná vysvetľujúca desaťminútovka trpkú pachuť premárnenej príležitosti už veľmi nenapraví. (06.09.2005)

Z filmu jsou cítit ambice. Snaží se být celou dobu co nejvíc napínavý a poutavý. Sám se ale pěkně ztrapní. Rozuzlení je totiž jak z telenovely. Takový plivanec do obličeje, já neberu. Musel jsem se vážně smát. Navíc se ještě musí vše po lopatě třikrát vysvětlit. Ale ve výsledku jsem stejně nechápal to zasádní. Co mi měl film přinést. Když má nulovou atmostféru, dost falešné napětí, minimální atraktivitu a je vyprávěn tak suše. Nejhorší ale je, že z něho nevýjde žadná pointa, význam, poučení apod... Zkrátka, nic. Na tehdejší francouzskou kinematografii je to teda dost nepovedený kus. (19.09.2017)