Rozkoš

Nonkonformní snímky Jitky Rudolfové nikdy nepatřily k mainstreamovému klišé současné české kinematografie, tím spíš, jsou-li v nich prezentováni kontroverzní hrdinové se svými nebanálními složitostmi života. V Rozkoši je ona kontroverznost zastoupena mnohoznačností zdejších protagonistů, odcizujících a odcizovaných, zas a znova podléhajících prefabrikované době dneška. Single hrdinové se single depresemi v single prostředích. Osamělost, citová otupělost, přetvářka, alibismus, stejně jako bezvýznamnost, vlastní prázdnota, nechuť, nuda, stereotyp. Taková jsou synonyma pro Rozkoš, ale nejen pro ni. Téma je až příliš blízké, než aby jej divák vnímal nezaujatě, nezúčastněně. Jakýsi šestý rozměr filmu dodávají herečtí interpreti, především Jana Plodková dochází k zasloužené reputaci po předchozích bezbarvých výkonech ve filmech prostřední jakosti. Budař, Plesl i Myšička ztvárňují každý po svém životní ztroskotance, kteří pod rouškou vlastního sebevědomí zakrývají naprostou vyhořelost generace mladšího středního věku. Rozčarování, deziluze, možná také znechucující opovržení a pocit marného zápasu se sebou samým, takový bude nejspíš výsledný dojem z tohoto bytostně artového filmu, který by díky své naléhavosti určitě neměl stát stranou širší divácké pozornosti. (04.03.2014)

Uffff. Další z várky filmů, které se tváří výsostně esteticky a artově a výsledkem je tak akorát výsostná slátanina a nuda. U českého filmu mě to mrzí dvojnásob, ale prostě jsem to nedokázal dokoukat. A nudu nedokázali odvrátit ani pánové Budař, Myšička, Plesl,... O to je to horší. A Jana Plodková? Nepříjemná a nesympatická. Při téhle stopáži by mě na konci (kdybych se k němu pronudil a protrpěl) zřejmě odvezli rovnou do Bohnic či Beřkovic... Je mi líto, ale musím pohřbít další český film. (27.08.2014)

Jana Plodková dobře vypadá a taky umí dobře hrát. To druhé se ale z tohoto filmu nedá příliš poznat, protože tady jaksi nemá o čem... V jedné scéně se zeptá nového známého (Václav Neužil), jestli by si mohla zavolat z jeho mobilu. Ten jí ho ochotně půjčí, načež ona zjistí, že neumí (možná umí, ale předstírá, že neumí) s přístrojem zacházet. Tak si nechá číslo vyťukat samotným majitelem. Když se v telefonu ozve hlas jejího partnera (Martin Myšička), odmítá se zapojit do hovoru a nechá vlastníka mobilu improvizovat a předstírat, že je jakýmsi dealerem nového vitamínového produktu, který provádí průzkum trhu. Mladá žena ho při tom pozoruje, možná se i dobře baví, ale nedává na sobě nic znát. Hovor úspěšně skončí a chudák „dealer“ se zeptá, co to mělo znamenat a co tomu člověku, se kterým musel proti své vůli mluvit, vlastně chtěla. Dočká se odpovědi ve smyslu „už ani nevím“... Tato scéna dokonale vystihuje celý ambiciozně se tvářící film. Jestlipak aspoň sama autorka ví, co jím chtěla říct? (26.09.2014)

Tohle já normálně nedělám a rovnou se v jedné větě omlouvám jablonecké rodačce Jitce Rudolfové, ale já to NEDAL! Začal jsem statečně, po několika minutách jsem půlku mozku obětoval paralelnímu listování notebookem a nakonec jsem se celou kauzu vyhodnotil jako "život je příliš krátký" a raději jsem přepnul na díl Partičky, který jsem viděl snad již 5x. Možná je to celé dáno mojí vidláčtější polovinou osobnosti, ale na podobné experimentální paskvily není moje tělíčko stavěné. Rudolfová ráda nastavuje pomyslné zrcadlo svým vrstevníkům (asi nějaké vlastní trauma), což se jí v Zoufalcích i relativně dobře povedlo, tady se však sama utopila ve své pseudointelektuální kreativitě. No, počkáme si zase těch pár roků a uvidíme jaké bude její další vypořádání s generací X....a nebo, že by se paní režisérka dokázala od tématu oprostit. (11.08.2016)

Rozkoš nesplňuje naprosto základní požadavek, který kladu na každý film – nebaví. Dvě hodiny tlachání a smskování o ničem oživené několika povedenými záběry mě nebavilo ani trochu a nepomohlo ani obsazení výborné Jany Plodkové do hlavní role. Výsledkem je pseudoumělecká hovadina, která se snad může líbit jen artovým nadšencům, ale i u nich nedovedu pochopit, co je tolik baví na tom sledovat podobně marné pokusy o umění. Nedám ani jednu hvězdu, protože dodívat se bylo pro mě doslova utrpení. (07.06.2014)