Mlčenlivý

Opravdu zvláštní snímek. Do teď jsem jej vůbec neznal, o to větší překvapení, a navíc příjemné, to pro mě bylo. Začátek je jakýsi rozpačitý, ale pak se spustí akce, která trvá jen s kratičkými přestávkami až do konce. Až si člověk říká, jestli se tu Francouzi nepokoušeli o jakousi galskou variaci Jamese Bonda... Po celou dobu jsem akorát nemohl pochopit, proč se film jmenuje tak jak se jmenuje, ale při závěrečných titulcích mi to došlo - jelikož je celý snímek opravdu jedna dlouhá a neustálá akce, tak prostě scénáristé neměli hlavní postavě co psát za dialogy, proto tedy Mlčenlivý. (19.10.2022)

Nebudete vědět, kdy, nebudete vědět, kde… Vžít se do kůže hlavní postavy je asi stejně příjemné jako ustlat si v jámě pod rozhoupaným kyvadlem. Ještě před polovinou filmu jsem měla takovou paranoiu, že mít doma zaparkovaného psychiatra, už bych byla v čele pořadníku na polstrovanou cimru – nebo rovnou na odstřel. Lino Ventura může mít půlhodinu bez jediné repliky, protože mu stačí jediný drobný pohyb, aby divákovi přeběhl mráz po zádech, anebo se sevřelo srdce. Člověk s citlivou duší vědce, zahnaný osudem do pasti a pozice tvrdého chlapa, který ve faktu, že jeho dny jsou sečteny, nevidí důvod ke kapitulaci. „S kulkou v hlavě není člověk svobodný.“ (03.02.2013)

Mám rád filmy, o kterých víte, že nemají jak dopadnout dobře, ale stejně si díky jejich kvalitě můžete vše náležitě vychutnat. Plakát vypadá trochu jako novější poster k českému Lojzíkovi Nebelů. Skvělý dabing se zrodil světe div se v letošním roce pro Novu. Začátek je dost neohrabaný, ale jakmile se Lino dostane z izolace, začíná spíš noirka francouzského střihu (sám o sobě nonsense, já vím). Potěšil mě i Fiat 124, podle kterého se dělali žigulíci. Když Lino couval, vzpomněl jsem si na sebe, protože někde po tmě mimo civilizaci zacouvat bez zpátečkovýho světla moc dobře nešlo. Stará, stará škola. (12.10.2013)

Lino Ventura je chlapácky typ a presne toto mu vždy sedelo. Mlčenlivý vo filme nie je len on, ale film je akosi takto pojatý celý. Mnoho dialógov tu nehľadajte, no o to viac si užijeme naháňačiek a tajných sledovačiek. Špionážny film zo starej školy. Rola ušitá Venturovi na mieru. Kto iný, keď nie on? 80%. (23.11.2014)

Nějak nevěřím, že KGB v 70. letech měla v západní Evropě tolik agentů, aby z toho jeden francouzský neuměl vyváznout. Ale budiž, i když přistoupím na tuto hru, pořád mi to přijde emocionálně chladné (i když se tvůrci snažili trochu zatlačit na city s bývalou manželkou, ale také to plave po povrchu). Hodně je zde vidět pokus vzít si něco z Hitchcocka (včetně závěrečné scény s koncertem), ale jeho nevinně obžalovaní muži prchají, aby našli skutečnou pravdu. Zde je nám jasné, že to může skončit jen dvěma způsoby. Ventura to odehrál, jak nejlépe mohl, lokace jsou skvělé - v podstatě jde o takový malý cestopis po Londýně, o Paříži a po pařížském venkově včetně hor. Ale přece jen ty skoro dvě hodiny se poněkud vlečou. (17.07.2017)